Píše se srpen 1985. Lesní silnicí z Mnichova Hradiště na Mimoň projíždí autobus plný lidí. Náhle se z lesa vyřítí tank. Hlaveň železné bestie skalpuje střechu autobusu, pásy tanku ho pak krájí na dvě části. Vzduchem létají lidská těla, zní křik a pláč zraněných.
Opodál stojí čtrnáctiletý chlapec se svým devítiletým bratrem, kteří s kamarády sbírali houby. Z trosek autobusu se vypotácí v zakrvácené haleně starší žena. Na chlapce se osopí. „Rusáci, kdy už od nás konečně odejdete? Co tady vůbec chcete? Táhněte, odkud jste přišli,“ hystericky křičí na kluka.
„Můj táta byl komunista. Každý důstojník Rudé armády musel být komunista. Vymývali nám mozek – a šlo jim to dost dobře.“
