Babiš loni podal dovolání proti pravomocnému verdiktu bratislavského krajského soudu, který jeho žalobu v případu zamítl. Krajský soud své rozhodnutí zdůvodnil tím, že, žalovaným neměl být ÚPN, ale slovenské ministerstvo vnitra. Babiš dlouhodobě trvá na tom, že nikdy s StB nespolupracoval a že byl evidován bez svého vědomí. ÚPN na Slovensku spravuje archivní svazky po StB.
V letošním roce velký senát slovenského nejvyššího soudu v jiné než Babišově kauze rozhodl, že ve sporech o evidenci osob v dokumentech StB je třeba žalovat stát zastoupený ministerstvem vnitra.
Babiš v roce 2012 v souladu s dřívější praxí slovenských soudů zažaloval právě ÚPN. Ústavní soud ale o pět let později, kdy zrušil dřívější verdikty krajského i nejvyššího soudu v Babišův prospěch, toto pravidlo prolomil. Ústavní soud tehdy ovšem neuvedl, kdo má být žalovanou stranou.
Žalujte přímo stát, radí slovenský soud ke sporům o StB. Ovlivní to i Babiše |
V roce 2019 pak ústavní soud zrušil ještě další verdikty krajského i slovenského nejvyššího soudu, které naopak Babišovu žalobu ve zmíněné kauze zamítly; příslušný senát to zdůvodnil tím, že obecné soudy neurčily, kdo má být ve sporu žalovaným. Právě řešení této otázky a nikoliv samotné oprávněnosti evidence Babiše v dokumentech StB bylo hlavním tématem, kterým se bratislavský krajský soud v posledním stání zabýval.
Archivní dokumenty uvádějí, že Babiš se v roce 1980 stal důvěrníkem StB a o dva roky později ho ke spolupráci s tajnou policií coby agenta s krycím jménem Bureš získal nadporučík StB Július Šuman. Ten ale během projednávání Babišovy žaloby u okresního soudu prohlásil, že tato informace není pravdivá a že Babiš k StB naverbován nebyl. Slovenský ústavní soud ve verdiktu z roku 2017 zpochybnil věrohodnost bývalých příslušníků StB, kteří u obecných soudů vypovídali v Babišův prospěch a jejichž výpovědi byly tehdy považovány za klíčové.
