Byl krach sondovacích rozhovorů o vládě pro Němce překvapením?
Pro značnou část veřejnosti a politických komentátorů to překvapení bylo. Zejména kvůli tomu, že průběh jednání ukazoval, že jsou sice složitá, ale spějí k úspěšnému závěru.
Byly za krachem rozhovorů jen programové neshody, nebo i politické taktizování či osobní ambice některých politiků - například představitelů FDP?
Co konkrétně stálo za krachem jednání, bude ještě předmětem dlouholetého zkoumání politologů a historiků.
Zuzana Lizcová Je analytička Výzkumného centra AMO, zaměřuje se na německy mluvící země, jejich působení v mezinárodním kontextu a bilaterální vztahy s Českou republikou. |
Na základě výroků aktérů lze říci, že pouze programové otázky svoji roli nesehrály. Za krachem stál i styl vyjednávání či vztahy mezi jednotlivými aktéry. Ostatně sám předseda FDP Christian Lindner, který vystoupil s tím, že jednání přerušuje, nehovořil o jednotlivých programových bodech, ale spíše o tom, že se mezi jednajícími partnery nepodařilo nastolit atmosféru důvěry a že nebylo možné shodnout se na konkrétním programu modernizace Německa.
Za velkou sílu Angely Merkelové byla vždy považována schopnost složitá jednání „vysedět“ a vždy nakonec dosáhnout kompromisu. Proč tentokrát s touto taktikou neuspěla?
Například zástupci Zelených se o její roli vyjadřovali nesmírně pozitivně. I její spolustraníci vyzdvihovali, že se dlouhé hodiny snažila najít cestu a kompromis. Angela Merkelová je zkušená politička, která jedná věcně, bez emocí a dovede každou situaci důkladně analyzovat. Trochu jí však chybí drajv k tomu, aby formulovala velké vize či zastřešující myšlenky, jasný cíl, ke kterému by se tak heterogenní koalice měla ubírat. A to možná jednáním trochu chybělo - idea, proč má smysl vládu sestavit, přestože je to tak komplikované.
Mohlo se projevit i to, že po dvanácti letech v čele Německa může být už prostě unavená?
V současné chvíli Angela Merkelová vůbec unaveně nepůsobí. Její poslední vyjádření byla velice energická. Dává zřetelně najevo, že tu pořád ještě je, je nutné s ní počítat a je odhodlaná zodpovědnost za svoji zemi nést i nadále.
Je to celkem překvapivé, protože krach jednání pro ni byl politickou ranou. Určitě to byl neúspěch - stejně jako výsledek voleb, které sice vyhrála, jenže ne se suverénním výsledkem. Ale Merkelová se opět hlásí o slovo, hlásí se o vůdčí roli. Během jednání nebyla příliš vidět, ale v současné chvíli se pozornost opět upírá na její osobu.
Merkelová sama řekla, že rezignovat nehodlá. Proč tedy německá média píší, že krach sondážních rozhovorů je začátkem jejího konce?
Ty hlasy jsou velmi smíšené. Jedni vidí v krachu rozhovorů předzvěst jejího konce v čele Německa, jiní komentátoři poukazují na to, že role Angely Merkelové v současné chvíli paradoxně posílila. CDU/CSU si velmi dobře uvědomuje, že v této velmi nejisté situaci si nemůže dovolit vnitřní personální spory. Strana se proto za kancléřkou znovu semkla.
Jak vnímat postavu Christiana Lindnera, který jako šéf FDP rozhovory ukončil?
Je důležité si uvědomit, že Christian Lindner je šéfem strany, která ve volbách získala třikrát méně hlasů než CDU/CSU, takže co do politické váhy se Merkelové rovnat nemůže. Je to mladý, dynamický politik, kterému se podařilo svojí stranu dostat z politického dna, dosáhnout s ní velkého comebacku a po čtyřech letech ji vrátit do Spolkového sněmu.
Jeho strategie je velice riskantní. Zdá se, že se snaží FDP ukotvit napravo od CDU/CSU. Pravděpodobně cílí na část voličů Alternativy pro Německo (AfD) a chce je stáhnout zpět to hlavního politického proudu. Otázkou je, zda se mu to podaří a zda naopak touto taktikou některé dosavadní voliče FDP neztratí.
Jak velkou roli v jednání hrála otázka migrace?
Bylo to jedno z nejdůležitějších a nejspornějších témat. Ale i kvůli tomu, že k němu byla upřena tak velká pozornost, se zdálo, že bude možné docílit určitých kompromisů a řešení. Například v otázce horní hranice pro počet lidí, kteří budou moci nově každý rok přicházet do Německa, nebo slučování rodin uprchlíků s nižší ochranou. Až do neděle se rýsovala možnost, že v těchto otázkách dojde ke kompromisu. Jamajská koalice pro řadu Němců také představovala naději, že bude možné přijmout přijmout nový přistěhovalecký zákon, který by země potřebovala.
Poslední vývoj
zdroj: ČTK |
Jedním z možných řešení krize je menšinová vláda. Co by pro Německo znamenala?
Vrcholní političtí činitelé takové řešení nepreferují. Kancléřka Merkelová sice řekla, že tuto možnost nevylučuje, dala by však přednost předčasným volbám. Menšinový kabinet nemá ve Spolkové republice precedent a politická scéna se obává, že by to bylo velice nestabilní řešení, protože by se musela vyjednávat podpora pro každý konkrétní návrh zákona a každý důležitý krok spolkové vlády.
Na druhou stranu existují i hlasy, které říkají, že spolková vláda už nyní musí mít pro schválení důležitých norem souhlas Spolkové rady, horní komory německého parlamentu, kde musí jednat s proměňujícími se většinami. A to se stává poměrně často. Takže by to podle této interpretace zase tak velká změna oproti současné praxi nebyla.
Proč Angela Merkelová před menšinovou vládou preferuje předčasné volby, ačkoli by podle průzkumů nejspíš dopadly stejně jako v září?
Oproti září by se mohlo změnit personální obsazení v čele jednotlivých stran. Někteří politici kalkulují také s tím, že poměr sil by se mohl změnit tak, že by stačil na koalici CDU/CSU a Zelených. Ale tato varianta je nyní relativně nepravděpodobná. Také je možné, že by po opakovaných volbách mohli sociální demokraté vstoupit do velké koalice.
Může ze současné krize dále těžit AfD?
Pokud dojde k předčasným volbám a občané si krach sondážních jednání o takzvané jamajské koalici vyhodnotí jako neschopnost tradičních stran domluvit se a ustavit stabilní kabinet, pak ano. Může vzrůst nedůvěra v německou demokracii a v politický systém a lidé se mohou přiklonit na stranu Alternativy pro Německo, která je vůči současnému stavu velmi kritická.
Vidíte nějakou paralelu mezi povolební situací v Německu a v Česku?
Vidím spíše rozdíly. Vítěz českých voleb se na rozdíl od Angely Merkelové ani vážně nepokusil sestavit koaliční vládu. V Německu se také neuvažuje o nestandardních variantách typu úřednického kabinetu, řešení se jednoznačně hledá v politické rovině.
20. listopadu 2017 |
Velkým rozdílem je také to, jak se chová hlava státu. V Česku je jednoznačně vidět, že prezident Miloš Zeman spolupracuje s vítězem voleb a snaží se prosadit jeho zájmy na úkor ostatních. Německý prezident Frank-Walter Steinmeier se přesto, že je sociální demokrat a byl za tuto stranu dlouholetým ministrem zahraničí, chová velice státnicky a nadstranicky a zdůrazňuje především to, že země má mít stabilní a demokraticky legitimní vládu.
Německý tisk za jednoho z hlavních poražených považuje šéfa CSU Horsta Seehofera. Jsou jeho dny sečteny?
Hodnocení postavení Horsta Seehofera je podobně ambivalentní jako u Angely Merkelové. Krach jednání může na jednu stranu znamenat jeho úplný konec. Na druhou stranu to může znamenat, že se CSU rozhodne, že by bylo příliš riskantní, aby ve straně otevřeně vypukl boj o následnictví. Uchazečů o něj je totiž hned několik. Takže jestli Horst Seehofer definitivně končí, ještě zřejmé není.
EU se nyní potýká s řadou problémů: brexit, migrační krize. Emmanuel Macron zároveň doufal, že spolu s Německem dá EU nový impuls. Co znamená politická krize v Německu, které je považováno za tahouna Evropy?
Skutečnost, že Německo nemá stabilní vládu a minimálně ještě několik týdnů ji mít nebude, je pro vývoj v EU komplikací. Od německých voleb se očekával zřetelný signál, který vyjasní, jaký postoj Německo v evropské politice napříště zaujme. To se v nejbližší době nestane.
Na druhou stranu je německá evropská politika dlouhodobě velmi stabilní. Nedá se proto předpokládat, že by přišel nějaký zásadní zvrat či změna. Spíše je nevýhodou, že v Německu nyní nikdo nemůže podnikat zásadní kroky a je třeba počkat až vznikne pevná vláda.
Může mít politická krize v Německu nějaké dopady na Českou republiku?Okolnost, že ani v jedné zemi zatím po volbách nevznikla nová vláda, zatím na česko-německé vztahy bezprostřední dopad nemá. Česko by zasáhlo, kdyby v Německu došlo k výraznému hospodářskému poklesu, protože jsme na něj ekonomicky velmi pevně navázáni. Politické vztahy jsou dlouhodobě ukotvené a nedá se očekávat, že by po vytvoření nového německého kabinetu došlo k zásadnímu zvratu.
Je také důležité zdůraznit, že všechny strany, které by se mohly na příští německé vládě podílet, jsou proevropské. V České republice je situace odlišná a bude tak spíš záležet na tom, jakým směrem se v evropské politice bude ubírat nová česká vláda. Vztahy s Německem by mohly být do budoucna ovlivněny spíše z této strany.
