AKTUÁLNÍ FOTOGRAFIE IVY ZDE
FOTOGRAFIE IVY A RICHARDA ZDE
Vypadala smutně. Občas se zasmála, ale chvílemi se jí taky oči plnily slzami. Kouřila jednu cigaretu za druhou, a když si objednávala pití, řekla jen: Chci to samé. A ukázala na hrnek čaje, který stál přede mnou.
Třiadvacetiletá Iva Frühlingová už toho ve svém věku zažila dost. Ve čtrnácti odešla do Paříže, kde se sama protloukala jako modelka. Pak se téměř vnutila jedné kapele jako zpěvačka a zanedlouho znala její hity snad celá Francie. Jméno Iva Frühlingová se objevovalo dokonce v evropských hitparádách.
A když pak tahle křehká tmavovláska před dvěma lety přijela na skok domů do Česka, potkala tu osudového muže. O pět let staršího zpěváka a herce Richarda Krajča. Kvůli němu zůstala. Na návrat do Paříže se nechystá ani teď, kdy se rozvádějí. Konec manželství přitom nese těžce - ať se jí zeptáte na cokoliv, vždycky skončí u Richarda.
* Jakou dneska máte náladu?
Jakou mám dneska náladu? (dívá se vyděšeně) Hm... (mlčí)
* Tak jakou?
Nevím, asi jsem v pohodě. Spala u mě kamarádka, dívali jsme se na filmy, takže jsem se odreagovala. A za chvilku běžím za kapelou na zkoušku. Takže všechno dobrý.
* Zdají se vám teď nějaké sny?
Zdají. Ale jsou to hezké sny, žádné noční můry.
* O čem jsou?
O Richardovi. Každou noc se mi o něm zdá. Jak jsem někde s jeho mamkou na jejich statku... nebo kdekoliv jinde.
* Už jste se smířila s tím, že vaše manželství nevyšlo?
Snažím se. Už si z toho dokážu dělat i srandu. (usmívá se)
* Vážně? Čemu se třeba smějete?
Asi nejvíc mě za poslední dobu pobavila titulní strana v Blesku.
* Tam stálo, že vás Richard nazval prolhanou hysterkou.
Přesně tak. A když jsem pak přijela do rodného Litvínova, tak na mě kamarádi pokřikovali: Čau, hysterko! (směje se)
* Necítila jste se dotčená?
Ne. Vždyť to bylo tak pitomý! Taková hloupost mě dokáže jenom rozesmát. Vím, že by to nikdy neřekl.
* Mluvila jste o tom článku s Richardem? Jste v kontaktu?
Ne, i když já bych chtěla. Ale on má asi pravdu v tom, že bude lepší, když se teď vůbec neuvidíme.
* Nebudete schopní se alespoň kamarádit?
Snad později. Až budu úplně v pohodě. Až mi to bude úplně jedno.
Francouzi jsou otevřenější
* Kde teď bydlíte?
Koupila jsem si byt v Praze. Vždycky jsem po tom toužila. Ale moc času tam zatím netrávím, a když už, tak většinou nejsem sama. Hodně za mnou jezdí mamka.
* Co říká na váš rozvod?
Ta to prožívá stejně jako já. Zhubly jsme spolu.
* Trpěla jste nechutenstvím?
Trochu, ale už je to lepší, už zase jím.
* Už jste se někdy rozcházela s partnerem tak, že jste spolu přestali úplně mluvit?
Měla jsem před Richardem dva dlouhodobé vztahy a vždycky to dopadlo líp. Pokaždé jsme se nějak domluvili. Ti kluci se ke mně vždycky chovali hezky a dodneška jsme kamarádi.
* Oba byli Francouzi?
Ano. Francouzi jsou zlatí. (usmívá se)
* Jsou jiní než Češi?
No, měla jsem pocit že ne, ale teď mám pocit, že jo.
* V čem konkrétně?
V přístupu k holkám. Podle mě jim nechávají větší volnost. Ale nechci všechny český chlapy házet do jednoho pytle, všechny je neznám. Nemůžu podle jednoho člověka soudit celý národ. Jen se mi zdá, že Francouzi jsou otevřenější ve svých názorech. Že tady byla zakázaná všelijaká témata jako třeba náboženství, a na lidech je to pořád znát. Léta se tady nemluvilo o tom, co prožíváte uvnitř. Kdokoliv byl trochu jiný, připadal ostatním jako blázen. Kdežto v Paříži se dalo probrat s lidmi všechno, mohla jste mluvit o čemkoliv. Díky tomu se dneska ráda nimrám v lidech, mluvím o problémech, o kterých by třeba jiný mlčel.
* A nejsou tohle spíš typické ženské vlastnosti?
Asi máte pravdu. Ale oni ti Francouzi koneckonců jsou takoví ženštější. Možná taky proto o nich kdekterý Čech řekne, že jsou to homosexuálové. Je fakt, že oni opravdu všechno víc prožívají, což se holkám líbí.
* Co vás pak překvapilo na českých mužích?
Tady je pořád v módě to české chlapáctví. Pořád je tu zavedenej nějakej systém - ty jsi muž a ty jsi žena. Podle mě je ve Francii ve vztazích víc rovnoprávnosti.
* Neuvažovala jste o tom, že se do Paříže vrátíte?
Zůstala jsem tady sice kvůli Richardovi, ale vrátit se do Francie nechci. Napadlo mě to na začátku, když mi fakt nebylo dobře. Pak jsem si řekla, že před tím stejně neuteču. I kdybych byla třeba na Madagaskaru, tak na to budu myslet. Navíc jsem tady už doma. Mám tu rodinu, kamarády i svou kapelku. Posledním argumentem byl fakt, že Paříž je odsud hodinu cesty, takže není takový problém se tam čas od času zaletět podívat.
* Vaši fanoušci obviňují z krachu manželství Richarda, jeho fanoušci dávají zase vinu vám. Rozuměly si navzájem vaše kapely? Nebo to byly dva naprosto cizí světy?
Každá kapela má svůj humor, takže byste třeba nechápala ani Kryštofa, ani nás. Ale navzájem jsme se všichni normálně bavili. Richard měl rád moje lidi, já jeho taky. V tom problém nebyl.
* V čem tedy? Ve společném prohlášení píšete jen to, že jste se nedokázali shodnout na představách o manželství.
Asi to bylo tak, že jsem s ním chtěla hodně být. Možná moc. Mně se to zdálo normální, ale pro něho to bylo příliš. A když jsme někde týden koncertovali, tak mi třeba bylo líto, že alespoň ten jeden zbylý den nemůžeme trávit spolu. Nechápala jsem, proč máme být zase s kapelami a proč se radši nemůžeme vidět. Já bych ho prostě chtěla vidět pořád, to je asi ten problém.
* Nebyla chyba i ve vás? Není to tak, že ani jeden z vás dvou neměl na manželství čas a že jste se nedokázali dohodnout?
Když se chce, tak všechno jde, víte? A když je člověk zamilovaný, tak to jde obzvlášť. Jen musí chtít oba.
* Našla jste si v těch problémech něco pozitivního?
Naučila jsem se díky tomu řídit auto. Vždy jsem se za volant bála, ale tentokrát mi bylo všechno jedno -co do mě vrazí nebo kam já narazím.
Lhát bylo těžší než přiznat rozchod
* Píšete v depresích básničky nebo texty písniček?
Ne. Myslela jsem, že umím psát jenom v depresi. Jenže to jsem nevěděla, co jsou to deprese. Když se fakt něco děje, tak nejde dělat vůbec nic. Ale nechci si stěžovat, nejsem sama, kdo prožívá podobné věci. Naštěstí mám teď hodně práce. Připravuju se na svoje první turné, na které vyrážíme v polovině března. Je to makačka, protože si toho hodně zařizuju sama.
* Ptala jsem se proto, že mi vaše hudba nikdy nepřipadala moc veselá. Spíš melancholická.
A moje nejznámější písnička se jmenuje Smrt. (směje se) Ale na novém albu Baby Doll mám i jednu vyloženě optimistickou skladbu. I když se z ní teď po tom všem stala ta nejnegativnější, kterou téměř nejsem schopná na koncertech zpívat.
* Jak to?
Jmenuje se Věřím a vznikala v dobách totálního štěstí. Pokaždé je mi trapné na koncertech tu skladbu uvádět, protože lidem většinou vysvětluju, o čem jsou moje texty. Tady nemůžu. Vždycky jen řeknu: Tak teď poslouchejte.
* Bylo pro vás hodně těžké teď v lednu zveřejnit fakt, že manželství nefunguje a žádáte o rozvod?
Neměla jsem na výběr. Nic jiného se dělat nedalo, protože už to prasklo a lidi kolem to věděli.
* Ulevilo se vám?
Hrozně. Žít ve lži pro mě bylo ještě těžší než o tom mluvit. Všichni se ptali: Jak se má manžel? Pozdravujte Richarda! A já věděla, že už spolu nežijeme dva měsíce. Strašně mě štvalo říkat, ano vyřídím, děkuju... Byla jsem tak ráda, že to prasklo!
* Čím vás vlastně Richard dostal? Na rozdíl od něho jste se nezamilovala na první pohled.
Psal krásné esemesky, těmi si mě úplně omotal. To on umí, psát krásné věci.
* Proč jste po svatbě nechtěla profesně spolupracovat s manželem? Podle Richarda jste tak přišli o čas, který vám pak ve vztahu chyběl.
Protože nemám ráda, když se někde píše, že ta či ona si vzala slavného režiséra nebo herce jen proto, aby se prosadila. Chtěla jsem lidem dokázat, že ačkoliv jsem si vzala muzikanta, tak dokážu fungovat sama.
* Ani jednou vás nenapadlo, že jste to pro něho mohla udělat?
Nikdy bych to neudělala, protože tohle je můj základní zákon, kterýho se držím. Od čtrnácti jsem se o sebe starala sama, jsem na to zvyklá.
* Žádost o rozvod jste podala vy. Věříte, že vám potom bude líp?
Doufám, že mi to pomůže k novému životu. Potřebuju si reálně uvědomit, že jsem zase sama. A trochu si to srovnat v hlavě.
* Začnete hledat jiného muže?
Tak to si zatím vůbec nedokážu představit. Mám pocit, že už se možná nikomu takhle neoddám. Bylo by to fajn, ale teď na jiného muže opravdu nemám ani pomyšlení.
 Iva Frühlingová |
