Českým divákům jste známá zejména z pohádek Princezna zakletá v čase, ale co myslíte vy osobně, že vám přineslo největší úspěch?
Těžko říct. Ale vnitřně mi největší výhru zřejmě přinesl film Světlonoc. Je to asi i kvůli tomu, že je to těžší příběh. Byla to pro mě těžká postava. Byla to hlavní postava a myslím si, že je to velmi pěkně zpracované. Ale jsem velmi vděčná za všechny projekty. A v souvislosti s Princeznou zakletou v čase musím říct, že když přijedu do Čech, tak mi říkají princezno.
Jste krásná, mladá herečka. Měla jste někdy problém s tím, co po vás režisér chtěl před kamerou? Být odhalenější?
Téma nahoty je všeobecně o nějakém rozhovoru a kompromisech. Herec umí určitě v něčem ustoupit, pokud to dává jemu samotnému nějaký smysl a pokud si režisér sám odůvodní, že proč to tam má být. Zatím jsem se vždy setkala s velmi dobrým dialogem. Prošli jsme si to tak, že jsem tomu porozuměla a že jsme se prostě dohodli. Vždy to byla oboustranná dohoda.
Když se dostanete s natáčením k moři, bývá to snová práce. Vy prý teď něco natáčíte na Jadranu. O co se jedná?
Jedná se o šestidílnou minisérii. Bude to detektivka, která bude místy vtipná, ale i napínavá.
Málokdo z českých diváků ví, že už jste maminkou. Jak mateřství změnilo váš život?
Asi nejvíce ze všeho v mém životě. V rámci všeho mě změnilo k pozitivnější Natálii. Jsem mnohem vnímavější, citlivější a otevřenější emocím, pocitům. Je to nejkrásnější věc, která se mi v životě stala.
Natália Germáni ve filmu Věčně tvá nevěrná (2018)
Vykrystalizovaly vám vztahy, když jste se naučila více používat emoce?
Nevím, zda vztahy, ale například vidím posun s emocemi v práci. To bych řekla, že je jiné. Člověk se najednou dostane do životní etapy, kdy cítí a zpracovává věci jinak. Ale na mých vztazích se to neodrazilo. Vztahy jsem měla, tedy snažím se mít, vždy korektní a v pořádku.
Necháte si od partnera okomentovat herecký výkon?
Velmi ráda a vždy se ho na to zeptám. Mnohokrát je to i téma našich rozhovorů po premiérách, nebo promítáni. Jsem ráda za jakoukoliv kritiku všeobecně, protože i když člověka zřejmě zamrzí v ten moment, tak určitě asi nejvíc posouvá do další práce.
Co vidíte jako nejlepší z benefitů toho být herečkou? Třeba že fotíte i módní editorialy?
(smích) To není zrovna úplně největší benefit. Tedy musím vzdát velký hold všem modelkám, protože jsem si vyzkoušela za poslední období několik focení a není to vůbec sranda pózovat ve všech těch možných úzkých šatech. Co vidím jako benefit, je v rámci herectví ocitnout se v různých postavách, rolích, vyzkoušet si hodně věcí a to, že nežijete stereotypně. To je na tom to nejlepší.
Toužila jste být vždy herečkou?
Ne. Já jsem toužila být doktorkou. Ale být herečkou je pro mě ještě krásnější. Ale v tomto novém projektu na Jadranu budu hrát doktorku, takže si ten můj dětský sen splním.
Noël Czuczor a Natália Germáni ve filmu Světlonoc (2022)
V jakém jazyce byste si troufla ještě hrát, kromě češtiny a slovenštiny?
Už jsem hrála v angličtině a to mi jde podle mě ještě lépe než čeština. Tam je trošku rozdíl v tom, že čeština je tak podobná slovenštině, že člověk jako kdyby nepřepne do přemýšlení v tom jazyku, kdežto angličtina je tak jiná, že vlastně jedete celý čas v angličtině. A myslím si, že bych si troufla zahrát i něco v němčině.
Toužíte po tom ještě nějak více expandovat, byť jste spokojenou maminkou?
Expandovat v rámci mateřství? (smích) V rámci práce? Toužím expandovat ve všech směrech. Ale ano, momentálně žijeme spoustu času v Americe, kde se snažíme o vyřízení si všech dokumentů k pracovním vízům. Už jsem ve stádiu, že mám sestříhaný showreel, je odeslaný několika lidem a uvidíme, jak to bude pokračovat. Takže vůle je, chci to. Uvidíme, zda ještě budu mít to štěstí, že se mi něco vydaří.
Jak vnímáte jako člověk, který se chystá pracovat v USA tamější mentalitu oproti tomu, na co jsme zvyklí ve filmech?
To je těžké posoudit, nebo zatím jsem dělala jenom jeden zahraniční projekt s americkou produkcí. Ale mentalitu? Co se mi například líbí, že lidé jsou tam, mám pocit, více pozitivní. Spousta lidí říká, že je to velká přetvářka, ale myslím si, že i tak je příjemnější vidět člověka, který se usmívá, než člověka, který je naštvaný na systém, nebo nespokojený ve státě, ve kterém žije. To už se stává mnohdy například i na Slovensku a já tomu rozumím, protože některé podmínky nejsou úplně adekvátní. Ale to porovnání přijde asi s časem a vždy to závisí individuálně od projektu, režiséra, produkce, takže se to nedá úplně říct.
Je podle vás potřeba otevřít oči Slovákům?
Myslím si, že je potřeba nejen otevřít oči Slovákům, ale všeobecně otevřít oči a navnímat svět, navnímat sebe. Bylo by krásné žít ve světě, kde by každý víc řešil sebe, než jiné.
4. dubna 2023 |
