Oslavila jste čtyřicátiny. Měla jste potřebu bilancovat a bála jste se kulatin?
Lehkou potřebu jsem měla, ale samozřejmě mi to vnukli spíš přátelé, když jsme vzpomínali na dětství, dospívání a tak dále. Takže jsem lehce bilancovala, co by člověk udělal možná trošičku jinak, za co je rád, za co není. Ale jinak jsem si to užila víceméně v kruhu rodiny a pár přátel.
Připadáte si, že jste toho zažila extrémně mnoho, nebo se cítíte pořád jako mladá holka?
Z jakého úhlu pohledu se na to člověk kouká. Já se cítím velice dobře. (smích) Necítím se na čtyřicet, kdyby se mě někdo zeptal. Ale životní zkušenosti, které jsem měla i jako poměrně mladá holka, tak ty byly dost značné, surové a občas tvrdé od života. Takže si myslím, že jsem si už něco prožila.
Předurčila korunka krásy z roku 2005 váš život?
Určitě. Všechno, co člověk v životě prožívá, ho vždycky někam posouvá. Napojí se na určitou skupinu lidí, poznává nové přátele, ti ho zase posouvají dál. Nějakým způsobem mě to ovlivnilo.
Pak přišlo osudové shledání s Jirkou. Pro vás je Valentýn vůbec speciální den. Jak teď s odstupem vzpomínáte na svůj první rok?
No, ten byl hodně intenzivní. (smích) A krásný. I když jsme si s sebou nesli každý svoji minulost a děti, takže to nebylo úplně jednoduché. Když se lidi spojují v určitém věku, každý má něco za sebou a vztahy jsou složitější. Ale přes to všechno jsme to dokázali tak jako hezky. Proplulo to s námi, bylo to fajn. Neměli jsme jenom ten rok, dlouho jsme byli hodně zamilovaní a pořád máme hezký vztah a lásku. Zamilovanost se přelila do lásky a to je super. Toho si vážím a jsem ráda, že mám takový vztah.
Je složité najít rovnováhu mezi rolí mámy a statusem zasloužilé modelky, která má korunku z dob Miss, kdy za něco stály?
No, to bylo moc hezky řečené – z těch Miss, když to za něco stálo. Je pravda, že my jsme byly ještě královny krásy, kdy to mělo hezký punc. Myslím, že se to nevylučuje s mateřstvím a nikdy jsem se na to tak nekoukala.
Prvního syna jsem měla ve dvaceti třech letech. Když jsem předávala korunku Táně Kuchařové, tak už jsem byla ve druhém měsíci těhotenství. My missky jsme dobrými maminkami. Znám spoustu missek z naší éry, nevidím v tom žádný problém. Nikdy jsem ho v tom neviděla. Nikdy mi to nepřekáželo k ničemu, někdy mi to ani nic nedalo. Je úplně jedno, jestli jsem Miss, nebo nejsem Miss. Jsem prostě máma a máma má svoje vlastní postavení na světě.
Lucie Šlégrová Králová a Jiří Šlégr (Praha, 2018)
Stojíte si za svými názory, dokáže kvůli nim i bouchnout do stolu. Ohradíte se i na sociálních sítích, není tomu tak?
Jsem člověk, který umí komunikovat a bavit se o věcech. Nemyslím, že jsem tvrdohlavá, ráda si poslechnu i protinázor, možná i změním svůj názor. Umím přiznat chybu. Nejsem takový Beran, že bych si za každou cenu stála za svým názorem, to určitě ne.
Ale držíte se dál od lidí, kteří se za každou cenu pouští do konfliktu a chytají na první našlápnutí?
Když se mě to úplně osobně netýká, nebo mé rodiny, tak asi jo. Nejsem konfliktní typ. Nemám ráda konflikty obecně, takže se neumím moc hádat. Nemám to v povaze, takže jsem mírumilovnější povahy.
Všiml jsem si, že za krásným úsměvem jsou i rovnátka. Kdy jste se rozhodla si je dát nasadit?
Rovnátka jsou vtipné téma. Nikdy jsem je nenosila. Před pár měsíci jsem přišla k panu zubaři, že se mi spodní zuby začaly lehce bortit. On mi tak hezky řekl: To je věkem, paní Lucie. To je normální. Tak jsem si na spodní zuby dala rovnátka. Mám to jenom od osmičky po osmičku, na ty přední zoubky na pět šest měsíců s tím, že se mi to srovná. Jinak jsem vždycky měla krásné zuby, nikdy jsem s nimi neměla problémy. Tak jsem byla trošku překvapená. To je ta čtyřicítka!
Ale brýle na čtení to ještě nejsou.
Už mám brýle do auta! (smích) Ty mám relativně čerstvě od podzimu, kdy jsem začala špatně vidět. Jsou to takové neduhy, co přijdou s věkem.
19. října 2020 |
