Co pro vás v životě znamenal Orchestr Karla Vlacha?
Vlastně všechno. Předtím jsem zpívala s Orchestrem Zdeňka Bartáka, pak jsem dostala nádhernou nabídku od Karla Vlacha, a to bylo pro mě samozřejmě obrovské. Bylo to velké vítězství. Přijít jako mladá holka do takové výborné kapely, to nebylo jen tak. Ale zvládla jsem to. Hodně se točilo a neustále jsme se učili nové písničky. A pak přišly duety s Milanem Chladilem, to vymyslel Vladimír Dvořák.
Žila jste prací...
Zjistila jsem, že nejlepší v životě, co bylo, byla právě ta práce! Ten spěch, ty písničky... Neměla jsem ani čas na Vánoce. Jednou jsem zapomněla dokonce bramborový salát (smích). A to bylo strašný! Musela jsem si vypůjčit dvě porce, poněvadž jsem je neměla a maminka už to nestihla. Říkala jsem si, že ho někde koupím a zapomněla jsem na to. Vysílali jsme na Štědrý den živě s Vladimírem Dvořákem a Jiřinou Bohdalovou z kavárny Vltava. Takže jsem měla hlavu plnou pěveckých ideálů. Měla jsem nové šaty a všechno bylo nové. Takže na salát jsem si ani nevzpomněla.
Kdo byl vaším oblíbencem, koho vy osobně jste obdivovala?
Jako zpěváka? Milana Chladila. To musím do našich řad, do svých řad. Rudla Cortés také zpíval výborně. Víte, koho jsme všichni milovali a obdivovali, to byl Jan Werich. Bez toho to nešlo. Všichni se shodují, že to byla nejkrásnější léta. I Vlach i jiní muzikanti.
Yvetta Simonová a Milan Chladil v roce 1979 v pořadu Z melodie do melodie aneb Televizní samoobsluha (1979)
Například Josef Zíma, který tu mimochodem sedí s námi, vám umí skvěle nadhazovat a doplňovat vás. Jste ráda, že ho máte po boku a že pořád můžete sdílet zážitky a zavzpomínat si?
Yveta Simonová: Zavolám mu občas a zeptám se, co dělá a tak.
Josef Zíma: A oba nevíme nic!
Yvetta Simonová: (smích) A já si to už nepamatuji, říkám... To je takové širokospektré. Ale pak se většinou dostaneme k jádru věci. To jo.
Josef Zíma: A pak si voláme v noci „Už jsem si vzpomněl!“ (smích)
Všichni tu dnes, paní Yvetto, obdivují vaši kondici a energii. Pan Zíma nám prozradil, že pravidelně rehabilitujete. V tom tkví to tajemství?
Jo, jo. Každé ráno, když vstanu, dám si hrnec kafe a pak jdu na podlahu a chvíli cvičím. Samozřejmě už celou tu sestavu neudělám, měla jsem prasklou stehenní kost. Ale rozhodně alespoň něco dělat musím.
Zpívat budu dál. Vždyť devadesátkou život nekončí, říká Yvetta Simonová |
Máte dlouhověkost po někom z rodiny? Jste vlastně za to ráda, že jste zažila tolik dekád?
Nejsem moc ráda! To jste uhodil na správnou strunu. To vůbec ne. Ta dlouhověkost sama o sobě opravdu není k ničemu. Tady vidíte, že se člověk drží sotva na nohou, sotva si něco pamatuje... Ale aspoň ještě vím, kde bydlím. Někdy si zničehonic vzpomenu na věci, na které už jsem dávno zapomněla a tak. Ale to je právě kouzlo toho stáří. (smích)
Jak prožíváte současné hudební naděje?
Mám je moc ráda a poslouchám to. Je to jiná generace, ale přeji jim hodně štěstí a hodně práce. Poněvadž to je podstata žití.
Yvetta Simonová na koncertě ke svým 90. narozeninám (Praha, 18. listopadu 2018)
Chtěli bychom znát vaše tajemství, jak si uchovat energii. Máte nějaký vlastní recept?
Jsem optimistická. Říkám si, že všechno je dobrý, bude to dobrý a ještě vydržím. Ale žádný recept na to opravdu není.
Jste také znakem elegance a určitou ikonou, co se týká toho, jak se umíte krásně a vždy decentně i elegantně obléknout... Myslíte si, že za to může i to, v jaké jste se narodila generaci?
Já jsem zapomněla na písničky, ale na šaty nezapomenu. (smích) To je prostě vžité odmalička, jak vás oblékali. Tak to asi bude tím.
Denně cvičím, prozradila recept na věčné mládí Yvetta Simonová |
Kde se zrodila ta vášeň pro módu?
Na jevišti jsem vždycky nějak musela, posuzovala to většinou kapela i rodina. „Ježíš, tyhle šaty, ty ti neslušej,“ nebo „Na tohle bys měla mít něco jinýho!“ A toho jsem se vždycky šíleně bála. Hadry jsem si dávala šít v salonech a samozřejmě i kupovala.
Co byste si přála? Co si toužíte splnit?
To je velice těžké. Ale víte, že nic? Je lepší si nic nepřát. Přála bych si, aby se mi býval nestal ten úraz před dvěma lety, který mě přece jenom dost omezuje. Ale už jsem s tím sžitá. To je jako špatné manželství. Když to máte takhle s nohou, je to prostě špatné, ale dá se to vydržet.
