V dětství byla klasickým „pátračem“ po vánočních dárcích, od jisté doby s tím ale přestala, protože pochopila, že je lepší se nechat mile překvapit. „Když jsem byla dospělejší, dostala jsem digitálky, z nich jsem byla neskutečně nadšená. Byl to v té době trhák. No a právě tyto digitálky jsem tehdy nenašla a pak až u rozbalování dárků jsem je objevila na stromečku zabalené v takové vánoční kouli. Měla jsem hroznou radost právě z toho překvapení. Od té doby jsem přestala dárky hledat, abych byla pod stromečkem překvapená,“ vypráví Vendula Pizingerová ve vánočním rozhovoru pro týdeník 5plus2.
Scházíme se těsně před Vánoci. Vašemu druhému synovi Pepíčkovi jsou mi už tři roky, jak se na ně těší?
To víte, že se těší, co mu Ježíšek přinese. Už loni si Vánoce užíval, letos to bude ještě lepší, je to šikovný kluk. Tento rok jsem si říkala, že to nebudeme s dárky přehánět, protože posledně to u nás vypadalo jako v hračkářství. Sotva stíhal všechno vybalit. Tak jsem mu letos koupila jako hlavní dárek lyže, protože po Štědrém dni pojedeme s Monikou Absolonovou a jejími kluky do Pece pod Sněžkou. Jsem zvědavá, jestli Pepíček zvládne lyže. Ale věřím, že ano.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  |
A jak to má Pepíček se štědrovečerní večeří, co mu chutná?
V tomto ohledu máme trošku problém. My jsme totiž rádi, když Pepíček vůbec něco sní, a to nemluvím jen o vánočních svátcích. Kluk nám zkrátka málo papá. Takže kdyby si dal kapra, asi bych se dala na modlení. (smích) Pepíček si na Vánoce dává kuřecí řízky a manžel bude smažit řízky ze zvěřiny. No a já doufám, že bude myslet i na mě a udělá mi také třeba kuřecí řízek, protože zvěřinu nemám ráda.
A kapr tedy na stole nebude?
Kapra moc nejím a zvěřinu také ne. Kapra si občas dám, ale nepochutnám si. Ovšem každý rok u nás probíhá soutěž o nejlepší bramborový salát, ne tedy doslova soutěž, ale já, tchyně, Pepova babička a teta – každá jsme připravily bramborový salát. A pak jsme je degustovaly. Ale letos toho asi nechám a počkám, co udělají ostatní, dám si prostě se salátem pro letošní Vánoce pohov.
A pečete, nebo si necháváte cukroví napéct, jak je teď časté?
S Pepíčkem pečeme, děláme perníčky, nebo linecké. Baví ho to, ostatně děti obecně baví dělat perníčky, asi že se tam vyřádí při vykrajování a potom i malování.Jinak se nám sejde cukroví od příbuzných. A co bude tutovka – zase se spálím, protože mám už asi osm let rozbité dveře od trouby, takže každý rok mám spálené ruce, to je také taková moje vánoční tradice. (smích)
Když jste byla malá, drželi jste doma na Vánoce nějaké tradice?
Ano, Vánoce jsme slavili tradičně. Celá rodina byla pohromadě, měli jsme stromeček, společnou štědrovečerní večeři a čekali na dárečky. Dodnes mám v živé paměti několik dárků, které jsem jako malá dostala. Třeba jeden rok to bylo takové šlapací auto moskvič, tehdy to byl velký hit. Z něho jsem měla obrovskou radost. Nebo třeba krásný kočárek. No a když jsem byla dospělejší, dostala jsem digitálky, z nich jsem byla neskutečně nadšená. Byl to také v té době trhák, však to asi znáte, kdo neměl digitálky, jako by nebyl.
To jsou okamžiky, které mám stále v živé paměti. Jinak jsem byla velký hledač dárků. Naši z toho nebyli nadšení, protože pak nebylo to správné překvapení. No a právě tyto digitálky jsem tehdy nenašla a pak až u rozbalování dárků jsem je objevila na stromečku zabalené v takové vánoční kouli. A měla jsem hroznou radost právě z toho překvapení. Od té doby jsem přestala dárky hledat, abych byla pod stromečkem překvapená.
Jaké dárky vybíráte pro své blízké?
Baví mě vymýšlet dárečky, ale samozřejmě dnes se hodně věcí nakupuje po internetu, už je taková doba. S manželem si většinou dáváme nějaké cestovatelské zážitky. Ale letos můj muž říkal, že prý to tak nebude, tak jsem natěšená, co chystá. Já už jeden dárek pro Pepu mám – chtěl houpací křeslo. (smích)
Co pro vás znamená vánoční pohoda?
Že nic nemusím, že si mohu udělat volno, koukat na televizi, bavit se s rodinou, přáteli a nemusím řešit nic konkrétního. Prostě být jen tak doma, nebo na polosamotě máme srub a tam je to také moc fajn. A že si sedneme k televizi a koukáme na pohádky, mám ráda klasiku Tři oříšky pro Popelku, S čerty nejsou žerty a Mrazíka. Toho má rád i Pepíček. A z těch novějších se nám líbí Anděl Páně.
Bavíme se tady stále o Pepíčkovi, ale co starší Jakub, jak ten prožívá Vánoce?
To je samozřejmě něco jiného než u Pepíčka. Už mu je 18 let a všechno, co potřebuje, dostane během roku. Spíš si stěžuje, že neví, co koupí mně. Ale jsem ráda, že mají s bráškou hezké vztahy. Nedávno mu na narozeniny pořídil tenisky, takovou limitovanou edici Jordanů. Přiznám, že já tomu moc nerozumím, ale Pepíček byl hrozně šťastnej a s botami i spal. Jsou jeho nejoblíbenější. Uvidíme, s čím Kuba potěší malého pod stromečkem letos.
S mladším mužem žijí „nadivoko“. Při výletech občas nadávám, říká Pizingerová |
Je něco, co vám na Vánocích vadí?
Že jsou lidé před svátky hrozně nervózní, a to kvůli tomu, aby všechno stihli. Přitom se vlastně nic neděje. Vždyť to mají být svátky klidu a pohody, že. (smích) Vzpomínám si, že jednou, když byl Kuba ještě malý, tak jsme tak seděli v Říčanech asi do pěti odpoledne, pěkně pohodička, pohádky a pak jsme strouhali brambory na struhadle na bramborový salát, abychom vůbec něco na tu večeři měli. Díky té pohodě jsme pak nestíhali samotné vyvrcholení večera – štědrovečerní večeři. Málem nebyly Vánoce, ale vzpomínám na to ráda.
A trávili jste je někdy mimo republiku?
Létali jsme do tropů. Koupíš malý dárek, dáš ho do kufru a můžeš jet. Sice tam nemají ozdobené stromečky, ale jsou tam ozdobené palmy a zkrátka si užiješ Vánoce zase trochu jinak. Říkala jsem si, že bych ještě ráda tohle zažila, než Pepíček nastoupí do školy.
Vy obecně s malým Pepíčkem hodně cestujete, že?
Byli jsme teď na podzim na Kapverdách, což je Afrika. A předtím jsme byli na ozdravném pobytu v Turecku s dětmi z nadace Kapka naděje, vzala jsem tchyni a musím říct, že to bylo moc fajn. Několikrát za rok takhle jezdíme někam do zahraničí. Je super, když děti nejsou ve škole, tak mohou poznávat svět. Sice si z toho asi tolik nepamatují, ale nějaké zážitky jim v té hlavě určitě zůstanou.
■ Narodila se 18. února 1972 v Praze, vlastním jménem Václava.  ■ Následně založila Nadační fond Kapka naděje. Za své charitativní aktivity pak několikrát obdržela titul Žena roku. |
Nestresuje vás cestování s takhle malý dítětem?
No jasně, že ano. Vždycky, když se vrátím z dovolené s Pepíčkem, říkám, že potřebuji další dovolenou. (smích)
A máte už vytipované nejlepší místo pro dovolenou s malými dětmi?
Tak to je asi závislé na tom, co od toho člověk očekává. Ale pro mě je asi Turecko skvělé pro rodiny s dětmi, kompletní servis a pro takové rodiny jak dělané. Právě tam jsme byli s Kapkou a brali jsme k moři děti, které třeba ještě nikdy u moře nebyly, a to je pak fajn pocit vidět, jak jsou z toho u vytržení a šťastné.
Jste už známá influencerka, lidé vás mají rádi pro váš stále pozitivní pohled na život. A také asi inspirujete hodně žen právě tím, že jste si pořídila ve 48 letech Pepíčka a život s ním si užíváte. Jaké příspěvky mají u vás největší ohlas?
Tak třeba když to vezmu z poslední doby, tak bráškové a když jsem byla s Jakubem na Českém slavíkovi.
A jak se vám na slavících líbilo? Co jste říkala na moderátorskou dvojici Ondřej Sokol-Aleš Háma?
Bylo to hrozně fajn, líbilo se mi to. Říkala jsem si, že není žádná sranda utáhnout takhle dlouhý přímý přenos a navíc způsobem, aby to ty lidi nepřestalo bavit.Jim se to podařilo, bavila jsem se celou dobu. Přišlo mi vtipné, že náš Kuba byl nejvíce nadšený z vystoupení Heleny Vondráčkové. Takže přesto, že během večera vystupovala celá řada zpěváků pro mladší generace, tak jeho zaujala Helenka. (smích)
