Uzavřela jsem kapitolu odpuštění, říká Vanda Hybnerová o otci

  • 3
Herečka Vanda Hybnerová (54) promluvila v primáckém pořadu 7 pádů Honzy Dědka o své farmě plné zvířat. Zmínila ale i divadelní představení, které ji přivedlo k definitivnímu smíření se zesnulým otcem Borisem Hybnerem.

Vanda Hybnerová je dcerou slavného mima Borise Hybnera, který zemřel v roce 2016 ve věku 74 let. Její vztah s otcem byl komplikovaný. Díky představení Slávy dcery v divadle La Fabrika, kde hraje dceru slavného otce, došla ke smíření. „Asi bych na to v každé fázi života odpověděla jinak. A teď, čau tati, jsem tímto představením uzavřela kapitolu odpuštění,“ říká Hybnerová, která s otcem nežila od svých šesti let a sblížili se až v její dospělosti díky profesi, kterou si zvolila.

RECENZE: Hybnerová i Polívková se vyrovnávají se svými slavnými otci

Na rozdíl od otce, který přírodu nevyhledával, jsou jeho dcery Lenka i Vanda nadšené farmářky. Na farmě Vandy Hybnerové má každé zvíře jméno, a když zemře, tak i svůj hrobeček. „Slepice mají svá jména. A mají i hrobečky. U mě má každý zvíře hrobeček. Pojmenováváme je tak po indiánsku. Jméno přijde se situací, buď se u nás to zvíře narodí, nebo přijde, nebo ho hodí přes plot,“ popsala Hybnerová.

Slepice má radši než třeba ovce. „Jednu dobu jsem měla ovce, ty už nemáme, zaplaťpánbůh. Ovce žijou dlóóóuho. I ovce mají u nás hrobečky, bohužel to chudinky vždycky zabalily ve velkých mrazech. Musela jsem rozdělat velký oheň, aby to trochu povolilo, vždycky jsme nadávali, že nemohla počkat, až bude obleva,“ prozradila herečka.

Vanda Hybnerová v pořadu 7 pádů Honzy Dědka

Poslední beran ji opustil během minulých Vánoc. „Začínali jsme se třema ovečkama a jedním beranem. Rodí dvakrát za rok, během dvou let jsem měla čtyřicet pět ovcí. Takže jsem je rozdávala kamarádům pod podmínkou, že bude alespoň tři roky žít, než ji sežerou. Všichni chtěli ovce a nechtěli berany, takže berany jsme museli vykastrovat, takže jsme tam měli stádo tupejch skopců, kteří tam čekali na smrt. Nechtěli jsme je jíst, nemohli rodit ani oplodňovat, nechtěli žrát trávu, protože zjistili, že seno je lepší,“ vzpomínala.

„Zůstal mi pak poslední beran, Čenda. Ten zemřel loni o Vánocích. On už měl pak strašně artrotický nožky, chodil chudák po kloubech. Pro pobavení vesničanů jsem mu ze zateplovacích bandáží pro koně udělala takové ponožky s molitanem, aby ho to netlačilo. To byl takovej Meresjev,“ popsala Hybnerová.