Jak moc si potrpíte na takové marnosti jako jsou třeba šperky?
Trošku si potrpím. Dokážu žít i bez toho, ale s tím je život přece jen krásnější.
Do čeho investujete herecké honoráře, aby peníze neztrácely hodnotu?
Vzhledem k tomu, že jsem rekonstruovala dům, tak je úplně jasné, kam ty herecké honoráře jdou nebo šly. Od té doby, co jsem čerstvou maminkou, tak už přemýšlím nad tím, co odkládat všechno bokem, do vzdělání dcery. Mezitím ráda podporuji poctivé řemeslo, hlavně domácí tvorbu československých návrhářů nebo prostě řemesla, která jsou poctivá, krásná a naše.
Kolik času jste věnovala dětskému pokojíčku?
Asi nebudete očekávat tuto odpověď. Naše Míla zatím dětský pokojíček nemá. Zatím je pěkně s námi a spinká. No a dětský pokojíček bude právě podle toho. Pozoruji, v jakou osobnost se rozvíjí. A potom jednou bude ten pokojíček zařízený přesně na její míru. Ne podle toho, co já si myslím, ale tak, aby tam byla šťastná.
Každý rodič chce být tím nejlepším. Ale když to tak pozorujete, tak jaká jste matka a jaký je otec váš muž?
Stále říkám, a stojím si za tím úplně, že nejlepší, co jsem mohla svojí dceři dát, je její otec. Protože mám fantastického manžela a je úžasným otcem. Já jaká jsem maminka? Nesmírně milující, učím se se svou dcerou trpělivosti. Učíme se navzájem. Jsem podporující a tak jako ona se učí a objevuje svět okolo sebe, tak já objevuji, jaké to je být mámou.
Kdo do vás v dětství napumpoval tu životní pokoru, vášeň pro život a vášeň pro herectví?
Vášeň pro herectví se mi tak nějak stala. Ale pokud jde o vášeň pro život a pokoru k životu, tak to byl můj dědeček. Já jsem žila dlouho se svým dědečkem v jednom domě. Byl úplně renesanční člověk, takový můj maják. Myslím, že mi dal, kromě mých rodičů samozřejmě, nejvíc právě takové člověčiny, lidskosti a lásky, která byla bez podmínek.
Nechceme jména, ale určitě jste si všimla, že některé herečky se nechaly zlákat pozlátkem profese a staly se z nich primadony. Proč myslíte, že se to děje?
Za tím by mohla být velká nejistota. Když člověk nedozraje a cítí se nesvůj, tak má potřebu to potom jako mimikry směrem navenek si to kompenzovat takovou tou přílišnou důležitostí. Že to, co si neumí dát sám z nitra, tak očekává, že to budou dělat ti ostatní. A čím je toho uvnitř méně, tak tím víc to musí dělat ti ostatní. Asi tím by to mohlo být. (smích)
Jak vy budujete svoji sebelásku a duševní klid?
Je to podle mě celoživotní práce. Také mám své mouchy a není jich málo. Ale jsem v první řadě velmi vděčný člověk. A říkám, je to konstantní sebevýchova. I já mám tendenci sebemrskačství, ale vždy si potom povím, že kromě toho, že je to nedůstojné, tak stále je za co být vděčný a je na čem pozitivním stavět.
Působíte velice elegantně. Ovlivnil vás někdo, nebo milujete někoho z herců, hereček z dob první republiky? Ale teď nemířím na roli, která by vás mohla ovlivnit.
(smích) My herci máme to období, zlatou éru Barrandova a filmu vůbec, v nějaké představě a iluzi, jak to muselo být úžasné, ale nežili jsme tam. Co se potom většině těch herců stalo později, tak to už by zase nikdo z nás nechtěl zažít. Takže vlastně jim to nezávidím. Každé období přináší pro herce něco. I toto má něco do sebe, pozitiva i negativa. Samozřejmě, že je mnoho herců a hereček, které obdivuji. Ale lidsky. Ne podle toho, jak vypadali.
Kdo to je jmenovitě?
Nebudu říkat jména herců a hereček. Vždy jsem spíš obdivovala, proto říkám lidsky, osobnosti. Kdybych musela říct nějaké jméno z žen, dejme tomu z období toho Barrandova, byla by to Adina Mandlová, kvůli jejímu přístupu k životu. (smích)
Lída Baarová ne?
Ale určitě i tam by se našly věci, které stojí za obdiv. Ale asi by to nebyla první žena, která by mě napadla.
10. listopadu 2021 |
