ty kraso.. jdu psat krimi knihy, daji se na tom vytriskat miliony, jak tady pise pani spisovatelka

Manžel gambleřil, ale ze všeho nejhorší bili exekutoři.

To mluví za vše. Dluhy všude kam se podíváš (to se ještě dalo unést), ale nejhorší bylo, když došlo na placení dluhů a vymáhání pohledávek (to už bylo moc).

Tak proč si s ním byla tak dlouho?

Když ji představujou jako spisovatelku, nemohli by alespoň naznačit, jaká skvostná díla stvořila? Teda, kromě toho, že to byly knihy.

A jak praví katalog knihovny kterési, tipuju to na tzv. ženskou literaturu nulové hodnoty. Podle anotace to bude kvalitní exkrement:

Co všechno se dá v manželství odpustit, tolerovat, kam až zajít? Viola miluje Viliama a Viliam miluje Violu. Jenže Viliam už přítelkyni má a Viola zase malého syna. Ale pak se ti dva stejně vezmou. Najednou se zdá, že je všechno jinak, než si představovali. Zvlášť poté, co se jim narodí autistická dcera. Tíhu rodinného života každý řeší po svém. Viliam stoupá po kariérním žebříčku a utápí se v alkoholu. Viola maluje a možná miluje někoho jiného... Román české autorky o soužití dvou lidí, který upoutá také tím, že je psán z pohledu ženy i muže.

Zajímalo by mě, kdo tuhle "literaturu" konzumuje.

U Ordinace se dá alespoň žehlit. A nic to nestojí.

S tím chlapem se měla rozvést dřív bohužel. Ale měla dost těžké dětství, vdávala se zřejmě dost mladá. Důležité je, že se dokázala ze všech těch těžkých věcí postavit na vlastní nohy a nedivila bych se, že nyní bude už spoléhat jen sama na sebe.

Já jen nechápu, že to nechala dojít tak daleko, že dlužili miliony. Manžel gambler a paní asi trochu romanticky naivní. Já bych ho chytla pod krkem zavčasu, nebo by letěl (rozvod) zavčasu. Tohle nejde nechat dojít daleko. Po pár letech už člověk zná partnera jak své boty, hned se pozná, že není něco v pořádku, udeřit a hned řešit.

Neznáte ten příběh. Gambler to dokáže dost dlouho skrývat a než se na to přijde, je schopen již dlužit miliony. Nevíte, v jaké fázi na to přišla.

"Dvě třetiny všeho, co jsem v životě vydělal, skončily v kasinech, bordelech a barech. Zbylou třetinu jsem bohužel neužitečně rozházel."

Hloubku téhle věty

„Na celé té situaci byli nejhorší ti exekutoři. Když vám zvoní u baráku, jsou nepříjemní a je jim úplně jedno, jak a z čeho žijete, to bylo pocitově na tom všem určitě nejhorší. Chodili pak už i k mojí mámě, kde jí před její návštěvou říkali, že dlužíme."

bych asi potřeboval poněkud objasnit ... Proč by mělo exekutory zajímat z čeho rodina dlužníka žije ?

Exekutory zajímá uspokojení pohledávek věřitele, a je to tak v naprostém pořádku. Já jako věřitel si rozhodně nevyberu exekutora, který bude k dlužníkům milý a empatický, ale takového, který mně přinese nějaké peníze. Pokud chtěl dlužník empatii, měl zaplatit své závazky včas v řádné výši, jestliže nezaplatil, žádné empatie se nedočká ... Alespoň ne ode mě.

Stala se jí spousta špatných věcí, nebo udělala spoustu chybných rozhodnutí a ty špatné věci byly jen logickým důsledkem? O žádnou oběť manžela se nejedná, že ne :)