„Svého manžela jsem nenáviděla. Když nám vypnuli elektřinu a žili jsme jen při svíčkách. Nebylo to ani trochu romantické. Když mi vybílil konto. Když nám v obýváku přistály oknem šutry od lichvářů. Když nám exekutoři vzali střechu nad hlavou. Když jsem zjistila, že celý náš život naházel do automatů. Prý výherních. Pro lásku to byla prohra,“ čte Simona Votyová v novém dílu pořadu 13. komnata ukázku ze své knihy.
Spisovatelka kdysi pracovala jako televizní krimi reportérka, věnovala se práci v neziskovém sektoru. Dnes má na kontě deset knížek a dva hudební projekty pro děti. Mohlo by se zdát, že se jí daří, na co sáhne, ale opak je pravdou. V životě zažila několik drsných propadů, které by samy o sobě vydaly na román či film.
Vše začalo už v dětství. V pěti letech skončila kvůli úrazu matky v takzvaných týdenních jeslích, z nichž se později stalo známé zařízení Klokánek. „Máma tehdy vážně onemocněla s nohou. Byla šest měsíců v nemocnici a dalších šest pak v Kladrubech na rehabilitaci. Táta si myslel, že se o nás nedokáže sám vůbec postarat, takže jsem s bráchou nakonec skončila v tomto zařízení,“ popisuje.
„Pamatuji si, že děti tam moc nesměly chodit na záchod. Některé to pak vychytaly a měly schovaný jeden nočník, na který tajně chodily. Nebyly tam dveře, tak vždy koukaly přes takovou záclonu, jestli někdo nejde, a někdo jiný mezitím čůral. Pak to vždycky lily z okna,“ vzpomíná Votyová s tím, že sestry rozhodně nebyly hodné a neustále na ně křičely.
„Na víkendy si mě táta bral domů, teprve dvouletý bratr v zařízení zůstával. Přibližně po půl roce si nás odtamtud pak vzala babička,“ popisuje s tím, že později v životě ji osud opět postavil do situace, na kterou nebyla ani trochu připravena. Ve čtvrté třídě zjistila, že muž, který ji vychovává, není jejím biologickým otcem.
„Při úklidu kabinetu za trest jsem náhodou našla svou osobní složku. U mého jména bylo napsané, že otec je nevlastní. Byla jsem opravdu překvapená, vůbec jsem to do té doby netušila. Šla jsem to říct prababičce a ta mi to potvrdila,“ říká s tím, že po smrti nevlastního táty vyhledala prostřednictvím sociálních sítí svého biologického otce.
Jirešové z Ordinace zabavil dítě exekutor, teď se o něj musí dělit |
Simona Votyová se vdala a vše bylo na chvíli zalité sluncem. Ne však na dlouho. Manžel, se kterým chodila od šestnácti let a s nímž má dceru, spadl do závislosti na herních automatech. Vše začalo nezaplacenými složenkami, pak přestala jít elektřina a do jejich domu začali chodit exekutoři.
„Půjčovali jsme si i od kamarádů. Po čase samozřejmě volali, že chtějí zpátky své peníze. Banky volaly, že jsme nezaplatili splátky. Exekutoři nám byli stále za zády. Víte, že jste v průse*u, potřebujete z toho nějak vybruslit a peníze z výplaty na to už dávno nestačí,“ říká Simona Votyová.
„Na celé té situaci byli nejhorší ti exekutoři. Když vám zvoní u baráku, jsou nepříjemní a je jim úplně jedno, jak a z čeho žijete, to bylo pocitově na tom všem určitě nejhorší. Chodili pak už i k mojí mámě, kde jí před její návštěvou říkali, že dlužíme. Byli to nejen exekutoři. Ale i různí lichváři, od kterých jsme si půjčovali peníze. Vybíjeli jsme klín klínem. Dluhy šly do milionů,“ vzpomíná spisovatelka.
Po několika letech přestala Simona věřit, že se to zlepší, a rozvedla se. S dcerou se odstěhovala na vesnici, ale do poklidného života měla stále daleko. Musela intenzivně vydělávat, aby splatila polovinu manželových dluhů. Sice se jí stala spousta špatných věcí, ale na lidi nezanevřela. Myslí si, že všechno má nějaký důvod a svoje zkušenosti a zážitky zpracovává ve svých knížkách.
