Přežila rok 2000, vyhráno však nemají

Ještě před třiceti lety to vypadalo, že tygr ussurijský, orangutan, varan komodský nebo v České republice rys ostrovid či chřástal polní budou k vidění nanejvýš v zoologické zahradě. Dnes je možné říci: Přežili rok 2000 - pověstné datum, které se od počátku šedesátých let stalo symbolem masivních kampaní ochránců přírody po celém světě. Úspěch je to však jen částečný, protože se netýká všech ohrožených živočišných druhů.

"Kampaně se zaměřují jen na některá zvířata, jakési vlajkové lodi," upozorňuje náměstek ředitele státní Agentury ochrany přírody a krajiny Jan Plesník.
Z volné přírody tak nenávratně zmizel například zubr kavkazský, kterého ještě před sto lety žilo na Kavkaze více než tisíc kusů. V Česku už nikdy neuvidíme nevelkého ptáka ťuhýka šedého.

A v Americe byl zcela vyhuben i holub stěhovavý, ačkoli ještě v minulém století představoval populaci s více jak dvěma miliardami jedinců. Větší štěstí měl například nosorožec tuponosý. Před sto lety zastoupený na jihu Afriky padesáti kusy. Dnes jich jsou tisíce. Žijí nejen ve státních chráněných územích, ale i na privátních farmách.

Proč? Soukromníci zjistili, že je pro ně výhodnější zaměřovat se na domácí zvířata než na skot dovezený z Evropy. Tamní volně žijící živočichové jim dávají více masa a je to i výhodný turistický artikl: spousta lidí baží po tom vidět a vyfotit si tu chodící horu masa.  "Je to příklad aktivní a skutečně udržitelné dlouhodobé citlivé regulace a využívání populace," tvrdí Plesník.

Zatímco v roce 1960 bylo v Jihoafrické republice deset privátních oplocených farem na zvěř, dnes už jich je šest tisíc. V soukromých rezervacích žije dvakrát tolik volně žijících živočichů než ve státních.

Podobné štěstí měla i panda velká, která se dokonce stala symbolem záchrany ohrožených druhů. "Někdy se zdá, jako by se všechno točilo jen a jen kolem ní," napsal Miloš Anděra v knize Ohrožená zvířata.

V sedmdesátých letech hrozilo pandě vyhubení, protože v roce 1974 v Číně vykvetly a odumřely všechny bambusy, její hlavní zdroj potravy. Po celém světě však ožil nevídaný zájem o osud tohoto zvířete. Lidé bez rozdílu skládali peníze na záchranu pandy, dělník od Forda přispěl deseti dolary, poslanci německého Bundestagu vyzvali vládu, aby koupila sazenice bambusu.

Dnes žije ve volné přírodě asi tisíc pand, dalších zhruba sto v zajetí. Jejich počet se však nedaří zvýšit ani přes opatření čínské vlády, která rozšířila trest smrti i na lidi, kteří by pandu zabili (před několika lety byl veřejně popraven farmář, u něhož policie našla kůži z pandy).

V Česku přežije rok 2000 například rys ostrovid, kterého se podařilo na některá území republiky vrátit, anebo orel mořský. Ten v osmdesátých letech zimoval ve větším počtu pouze na Třeboňsku a nevypadalo to s ním nejlépe. Ochránci přírody tuto zimující populaci posilovali vypouštěním dalších jedinců, pocházejících z lidské péče, takže dnes hnízdí ve volné přírodě také na Českobudějovicku, Českolipsku a na jižní Moravě.

Přežijí však tato zvířata i další roky? Neobjeví se brzy výzva "Přežijí rok 2100"? "Obávám se, že se budeme spíše ptát, zda přežijí rok 2010. Budeme mluvit o desetiletích," říká Plesník. Stále totiž platí, že člověk nebezpečně urychlil vymírání živočišných druhů, které je přirozeným procesem - druhy vznikají a zanikají. Avšak vymírání je dnes tisíckrát až desettisíckrát rychlejší, než kdyby tento proces člověk vůbec neovlivňoval.

Vznik nových druhů je navíc pomalejší proces než vymírání. Většinu druhů vlastně ani nestačíme vůbec poznat, protože zaniknou. Největší hrozbou pro zvířata je likvidace původního prostředí.

"V globálním měřítku klesá každým rokem plocha lesních porostů o jedno procento. Tímto dosud nezadržitelným procesem se radikálně snižuje počet živočišných obyvatel lesů a mnoho z nich je buď vyhubeno, anebo silně ohroženo. K dramatickým poklesům rostlinných a živočišných druhů přispívají i kyselé deště, poškozování ozonové vrstvy a globální oteplování," uvádí známý zoolog a bývalý dlouholetý ředitel pražské zoo Zdeněk Veselovský, který do budoucna nedává velké šance na přežití velkým šelmám v Africe.

"Loni jsem byl v Zimbabwe, ale kromě rezervací jsem nikde neviděl téměř žádná divoká zvířata. A pro velké šelmy jsou už rezervace příliš malé," říká Veselovský.
V Česku hrozí vyhubení například syslu obecnému, netopýru dlouhouchému či dropu velkému, přičemž o posledním se můžeme dokonce domnívat, že z našeho území definitivně vymizel.

Od počátku existence života přitom přirozeným procesem vyhynulo 95 až 99 procent druhů. Přesto odborníci odhadují, že na Zemi žije ještě až 200 milionů druhů (v Česku nejméně sto tisíc). Plesník však varuje, že pokud bude současný trend pokračovat, zmizí za dalších sto let nenávratně další dva až čtyři miliony druhů.

"Zatím jen malá část lidské populace naší planety chápe, že záchrana druhové rozmanitosti rostlinné i živočišné říše je jedinou cestou k její vlastní budoucí existenci," dodává zoolog Veselovský.