Setkáváme se na představení finalistů Muže roku 2024. Co nesmí podle vás chybět vítězi takové soutěže?
Pokud bych to brala podle mých osobních životních zkušeností, tak je ideální muž, který není muž. Pokud bych ale měla vycházet z toho, co mě obecně baví na mužích, tak mám nejraději, když mají charisma, hezký úsměv a umí mě rozesmát.
Jako první je tedy třeba muže rozesmát, abyste zkontrolovala kvalitu jeho chrupu...
Jako u koně? (smích) Ne, prosím, to ne. Mám ráda, když muž umí být vtipný a umí se smát. Na této soutěži jsem patronkou soutěžícího muže číslo 3. Když jsem ho poprvé viděla, hned jsem si říkala, že má pěkný úsměv, tak je to v pořádku.
Jaké rady dáváte mladým lidem, kteří studují na konzervatoři ohledně toho, jak se správně prodat? Nehrbit se a na všechny se usmívat?
Já se zaměřuji na zpěv, takže svým žačkám a žákům říkám hlavně to, aby se dobře prodali tím, co umí. A obecně? To je těžké. Člověk si musí najít svou cestu. Vždycky podle mě musí být hlavně sám sebou, protože jinak zkrátka pro ostatní není „uvěřitelný“.
S bývalým partnerem Jindřichem Čandou, se kterým máte dceru, jste loni prošli dramatickým a velmi bouřlivým rozchodem. Později jste v jednom televizním pořadu promluvila i o domácím násilí. Kde v sobě najít tu sílu všechno ustát?
Je to těžké. Já osobně nacházím sílu v rodině. Když se koukám na svou malinkou dceru, které se to vlastně týká nejvíc, tak ta je určitě takovým mým hlavním hnacím motorem. Druhá věc je, že jsem nechtěla v televizi vystoupit s tím, že bych chtěla někoho veřejně lynčovat nebo říkat, jaký jsem chudák. Chtěla jsem upozornit na to, že je tu novela pro oběti domácího násilí a je velmi potřeba, aby se schválila. To byl můj prvotní a nejdůležitější hnací motor pro to, abych o domácím násilí vůbec mluvila. Nechtěla jsem, aby se to dělo dál. Ochrana obětí domácího násilí tu momentálně není. Respektive je, ale není dobrá.
Jak dlouho vám trvalo, než jste si uvědomila, že upozaďujete sama sebe proto, aby měly dcery kompletní rodinu?
Určitě mi to nějakou dobu trvalo. Já jsem bohužel nejvíce upozaďovala starší dceru Elišku, které se také neděly úplně adekvátní věci. Myslím, že to je pro mě to nejhorší, co jsem udělala. Že jsem nezasáhla rychleji.
Nosková týden tajila porod. Dcera dostala jméno Jasna Marianne |
Jak vnímáte slova podpory a příběhy ostatních maminek? Ženy se na Instagramu mnohdy svěřují s tím, že domácí násilí leckdy tolerují například proto, že jsou zatížené hypotékou a kdyby odešly ze vztahu, kde jsou zajištěné, byly by v pasti...
Je to tak. Spousta příběhů mi začala chodit hned po té televizní reportáži. Snažím se na každý ten příběh odpovídat. Primárně jsou to ženy, domácí násilí je podle statistik z větší části páchané na ženách. Když mi píší ženy, které v takových vztazích stále jsou, snažím se jim vysvětlit, že jako první krok musí utéct. Díky tomu pak mohou na tu situaci nahlédnout jinak.
Dokud jste v tom vztahu, tak to sama nevidíte?
Ne a ani to nemůžete vidět. Lidé jsou od vás odříznutí a vy jste v takové své vlastní asociální bublině. Není tam nikdo, kdo by vám řekl, že to je špatně. To je na tom asi nejhorší. Snažím se s nimi pracovat a pracuji. Natočila jsem i jeden díl pro podcast Pod svícnem, který se zaměřuje na oběti domácího násilí. Doufám, že se o tomto tématu začne víc mluvit a že se něco změní.
Když to uzavřeme, nezanevřela jste na muže?
Ráda se podívám na pěkného chlapa, ale nedovedu si v tuhle chvíli představit, že bych si nějakého muže vzala k sobě domů. Asi si dovedu představit vztah, kdy se občas potkáme a... Pak zase ať rychle šupajdí pryč. (smích)
