Jana Bobošíková se před několika týdny vrátila opět na televizní obrazovky. Tentokráte v roli moderátorky pořadu Sedm dní na televizi Nova. Jak vůbec Jana Bobošíková tuto změnu vnímá? A jak přistupuje k politikům? Je skutečně tak razantní a tvrdá, jak se někdy prezentuje? Nebo je to jenom přetvářka?
Před několika dny byla vyhlášena v České televizi opět stávková pohotovost. Vy dobře znáte tamní prostředí, lidi a byla jste jedním z hlavních aktérů bouřlivých událostí, které se tam odehrály na přelomu roku. Myslíte si, že divákům opět hrozí černá obrazovka?
Nevím, zda se schyluje k černé obrazovce, na to je třeba určité odvahy rozhodnout o černé obrazovce, nicméně schyluje se k tomu, že pokud se nebude revolucionářům, vzbouřencům a jejich kámošům líbit nový ge- nerální ředitel, tak prostě budou opět potíže. To je nesporné, to je viditelné.
Vy sama jste uvažovala o tom, že se přihlásíte do konkurzu na místo generálního ředitele České televize. Proč jste to nakonec neudělala?
Ja jsem celou dobu hovořila o tom, že to zvažuji, a důvody, proč jsem to neudělala, byly dva. Jedna z úvah, která se mi honila v hlavě od února letošního roku, byla ta, že proč by měla rada zvolená parlamentem přijmout můj projekt, který by znamenal hlubokou změnu pro Českou televizi, když změnu v této televizi odmítl parlament už v únoru. To byla otázka, kterou jsem si neustále kladla a která byla velmi zpochybňujícím momentem, proč jsem nešla do toho konkurzu. A druhým důvodem byla nabídka od televize Nova na moderování Sedmičky. Lákalo mne opět se vrátit k novinářské práci na vyšší úrovni.
Objevily se spekulace, že jste se nepřihlásila do konkurzu jenom proto, že vyčkáváte, kdo bude ředitelem České televize, a pak podle výsledku byste případně opět zamířila na Kavčí hory jako šéfka zpravodajství.
To je nehorázná lež. Já jsem se, jak už jsem vysvětlila, do konkurzu nepřihlásila z jiných důvodů, a teď jsem angažovaná v televizi Nova. Pokud chcete spekulovat, s kým jsem domluvená a s kým ne, tak spekulujte. Nejsem však domluvena opravdu s nikým.
Říkáte, že váš koncept České televize by podle všeho neprošel. Bála jste se, že neuspějete?
Já bych neříkala, že jsem se bála, že neuspěji. Ale kladla jsem si otázku, zda tato rada, zvolená parlamentem, může mít tak razantně jinou filozofii ve svém uvažování o České televizi než ten parlament, který ji skutečně zvolil. To nebyl strach z neúspěchu. Položila jsem si otázku, co asi může tato rada chtít, jestliže parlament, který jí zvolil, změnu nechtěl. To je jednoduché.
Kdy tedy přišla ta nabídka z Novy?
V polovině, spíše ve druhé polovině, srpna. Je zajímavé, že už v červenci se mne na to novináři ptali a zřejmě se o tom někde spekulovalo.
Jak rychle jste se rozhodovala, zda jít do Novy?
Nebylo moc času na zvažování. Asi tři dny.
To je poměrně krátká doba. Jste vždy tak rozhodná?
Jsem. U Jiřího Hodače v České televizi jsem se rozhodla za 24 hodin.
Ještě k Nově. Znáte se blíže s Vladimírem Železným?
Hovořila jsem s ním, ale znám se s ním asi tak jako všichni moderátoři či jiní smluvní partneři televize Nova.
Pan Železný se ve svém pořadu Volejte řediteli často vyjadřuje také k politickým otázkám. Hovořili jste spolu například o tom, které politiky do Novy zvát, jak s nimi hovořit, na co se máte zaměřit?
Tam jsou velmi jasná pravidla hry. Sedmička má již léta svoji dramaturgyni Věru Duškovou. Ona odpovídá za dramaturgii pořadu, výběr hostů a jejich zvaní i za zvolená témata. Já zodpovídám za moderování. Moje pravomoci v tomto případě začínají se znělkou. Nerozhoduji o tom, který host přijde do studia, ani o tématu.
Je na vás ze strany Novy v případě Sedmičky vyvíjen tlak, pokud jde o politiky a politiku vůbec?
Absolutně ne. Já vím, že nikdo tomu věřit nechce, ale realita je taková. Nikdo tam na mne žádný tlak nevyvíjí.
Vaše první Sedmičky nebyly příliš konfliktní. Diváci možná očekávali po reklamě, která vás prezentovala jako tvrdou moderátorku, jež si nenechá nic líbit, že se tam odehraje větší drama.
To je váš názor, já si to nemyslím. Srovnejte to s jinými pořady na jiných televizích. Srovnejte kde je více informací, kde je větší konflikt, kde je větší názorový střet, kde se hovoří věcněji, kde se hovoří emotivněji. Z tohoto hlediska byly myslím moje Sedmičky dobré.
Myslíte si, že plníte to, co jste slibovala v těch až bombastických upoutávkách?
Já jsem v jedné slibovala, že nenechám odejít politiky bez odpovědi, a to si troufám tvrdit, že plním. Když mi politik řekne, že na něco nechce odpovídat, tak i to je přece odpověď. Ale nenechám ho plácat, co si umane.
Budete tak postupovat ke každému politikovi?
Sledujte to. Budu.
Vy jste dělala kratší dobu poradkyni i Václavu Klausovi. Budete i k němu přistupovat stejně?
Václav Kalus byl hostem mé druhé Sedmičky a nemám pocit, že bych se k němu chovala jakkoli jinak. Ale udělejte si sám a hlavně diváci ať si udělají obrázek, zda někoho šetřím, či jsem k němu shovívavější. Já se obhájím svou prací.
V internetových novinách Britské listy, které se děním v televizích i vaší osobě věnují poměrně často, se objevil názor, zda televize Nova není vlastně pod vaši úroveň. Je, nebo není?
Rozhodně není pod úroveň kohokoli vystupovat v nejsledovanější televizi v zemi v podobném pořadu. Vůbec se za to nestydím. Naopak. Jsem na to pyšná.
Vraťme se ještě k politice. Pracovala jste pro Václava Klause, jaký máte k němu vztah?
Jako ke každému politikovi v této zemi: neutrální.
Pohybujete se v tomto prostředí delší dobu. Tykáte si například s některým z politiků?
Jenom s těmi, které znám ze studií. To byli kdysi moji spolužáci. Ovšem ve studiu je nešetřím. Myslím, že jste to ve studiu nemohl poznat.
S nikým jiným z politiků, kromě spolužáků, tedy žádný bližší vztah nemáte?
Ne. Opravdu ne!
Hovořilo se také o tom, že by jste se mohla ocitnout na kandidátce ODS pro příští parlamentní volby. Je to pravda?
To je spekulace. Vy si umíte představit, že byjste se ocitl na kandidátce strany, jejíž grémium se od vás distancovalo? Veřejně distancovalo.
Nesměřujete tedy do politiky?
Vtuto chvíli do politiky nesměřuji, nejsem a nikdy jsem nebyla členem žádné politické strany, žádná strana mi ani nenavrhla, abych se na jejich kandidátce ocitla. Já po politice v tuto chvíli netoužím. Mne baví to, co dělám. Chci politiku zkoumat, pozorovat a komentovat. Proč bych se měla vzdávat role nestranného pozorovatele?
Uvažovala byjste o vstupu do politiky v budoucnosti?
Nikdy neříkej nikdy. Neumím říci směřuji do politiky, ale také neumím říci nikdy nechci být v politice.
Přemýšlíte alespoň o tom?
Přemýšlím. Řekla jsem si, že zatím rozhodně ne.
Působíte sebevědomým dojmem. Jste skutečně tak tvrdá, nebo se jenom předvádíte před veřejností?
Já nevím, to ať posoudí druzí. Já nemám pocit, že vyvolávám dojem nějaké tvrdosti.
Pochybujete vůbec o sobě?
Jako každý člověk o sobě pochybuji, přemýšlím. Ale když o sobě pochybujete, to ještě neznamená, že nemůžete být razantní.
Je pak ta vaše razance životní filozofií, či přetvářkou?
Razance je můj způsob života. Jestli je to životní filozofie, tak o tom jsem nepřemýšlela. Ale jak si počínám v práci, tak si počínám i mimo ni.
Brečíte vůbec někdy?
Jasně že brečím.
Brečela jste ve vypjatých chvílích v době krize v České televizi? Třeba doma?
Ne!
Myslím kvůli té krizi v televizi a emocím s tím spojených...
Ne!!! (Jana Bobošíková poprvé při rozhovoru více zvedla hlas). To tedy opravdu ne!
A když brečíte, jaký je většinou důvod?
No když jsem nešťastná.
Před naším rozhovorem jste vezla své dítě k lékaři. Je to věc, kdy ztrácíte svoji razanci a rozhodnost?
Ano, zdravotní problémy blízkých mne vyvádějí samozřejmě z míry a přeji si jako každý, aby jich bylo co nejméně. Opakuji, to víte, že brečím, kvůli České televizi ale fakt ne.
Má vaše razance vzor v nějaké političce či jiné společensky známé osobě? Kdo vám imponuje?
Imponuje mi Margaret Thatcherová. Především její rozhodnost a nebojácnost. (Pak Jana Bobošíková poměrně dlouho přemýšlí, což učinila v rozhovoru pouze u této otázky.) Velmi mi imponuje zpěvačka Helena Vondráčková. Ta se mi zdá úplně fantastická.
Proč?
Protože ve svém věku fantasticky vypadá, fantastický zpívá, dívá se nesmírně optimisticky na život. Chtěla bych v jejím věku vypadat a dělat svoji práci tak, jak to dělá právě ona. Doufám, že se neurazí, ale líbí se mi, jak dokáže stárnout a být přitom takovým velkým profesionálem.
V době událostí v České televizi vás provázel na každém kroku váš manžel. Působil dojmem anděla strážného. Vnímala jste to tak i vy?
Ten, kdo byl v té době v České televizi, tak velmi dobře ví, proč jsem potřebovala anděla strážného. Tam se ukázalo, že nejbližší pomocná ruka je na konci vlastní dlaně. Vždy a za každých okolností.
Před několika dny byla vyhlášena v České televizi opět stávková pohotovost. Vy dobře znáte tamní prostředí, lidi a byla jste jedním z hlavních aktérů bouřlivých událostí, které se tam odehrály na přelomu roku. Myslíte si, že divákům opět hrozí černá obrazovka?
Nevím, zda se schyluje k černé obrazovce, na to je třeba určité odvahy rozhodnout o černé obrazovce, nicméně schyluje se k tomu, že pokud se nebude revolucionářům, vzbouřencům a jejich kámošům líbit nový ge- nerální ředitel, tak prostě budou opět potíže. To je nesporné, to je viditelné.
Vy sama jste uvažovala o tom, že se přihlásíte do konkurzu na místo generálního ředitele České televize. Proč jste to nakonec neudělala?
Ja jsem celou dobu hovořila o tom, že to zvažuji, a důvody, proč jsem to neudělala, byly dva. Jedna z úvah, která se mi honila v hlavě od února letošního roku, byla ta, že proč by měla rada zvolená parlamentem přijmout můj projekt, který by znamenal hlubokou změnu pro Českou televizi, když změnu v této televizi odmítl parlament už v únoru. To byla otázka, kterou jsem si neustále kladla a která byla velmi zpochybňujícím momentem, proč jsem nešla do toho konkurzu. A druhým důvodem byla nabídka od televize Nova na moderování Sedmičky. Lákalo mne opět se vrátit k novinářské práci na vyšší úrovni.
Objevily se spekulace, že jste se nepřihlásila do konkurzu jenom proto, že vyčkáváte, kdo bude ředitelem České televize, a pak podle výsledku byste případně opět zamířila na Kavčí hory jako šéfka zpravodajství.
To je nehorázná lež. Já jsem se, jak už jsem vysvětlila, do konkurzu nepřihlásila z jiných důvodů, a teď jsem angažovaná v televizi Nova. Pokud chcete spekulovat, s kým jsem domluvená a s kým ne, tak spekulujte. Nejsem však domluvena opravdu s nikým.
Říkáte, že váš koncept České televize by podle všeho neprošel. Bála jste se, že neuspějete?
Já bych neříkala, že jsem se bála, že neuspěji. Ale kladla jsem si otázku, zda tato rada, zvolená parlamentem, může mít tak razantně jinou filozofii ve svém uvažování o České televizi než ten parlament, který ji skutečně zvolil. To nebyl strach z neúspěchu. Položila jsem si otázku, co asi může tato rada chtít, jestliže parlament, který jí zvolil, změnu nechtěl. To je jednoduché.
Kdy tedy přišla ta nabídka z Novy?
V polovině, spíše ve druhé polovině, srpna. Je zajímavé, že už v červenci se mne na to novináři ptali a zřejmě se o tom někde spekulovalo.
Jak rychle jste se rozhodovala, zda jít do Novy?
Nebylo moc času na zvažování. Asi tři dny.
To je poměrně krátká doba. Jste vždy tak rozhodná?
Jsem. U Jiřího Hodače v České televizi jsem se rozhodla za 24 hodin.
Ještě k Nově. Znáte se blíže s Vladimírem Železným?
Hovořila jsem s ním, ale znám se s ním asi tak jako všichni moderátoři či jiní smluvní partneři televize Nova.
Pan Železný se ve svém pořadu Volejte řediteli často vyjadřuje také k politickým otázkám. Hovořili jste spolu například o tom, které politiky do Novy zvát, jak s nimi hovořit, na co se máte zaměřit?
Tam jsou velmi jasná pravidla hry. Sedmička má již léta svoji dramaturgyni Věru Duškovou. Ona odpovídá za dramaturgii pořadu, výběr hostů a jejich zvaní i za zvolená témata. Já zodpovídám za moderování. Moje pravomoci v tomto případě začínají se znělkou. Nerozhoduji o tom, který host přijde do studia, ani o tématu.
Je na vás ze strany Novy v případě Sedmičky vyvíjen tlak, pokud jde o politiky a politiku vůbec?
Absolutně ne. Já vím, že nikdo tomu věřit nechce, ale realita je taková. Nikdo tam na mne žádný tlak nevyvíjí.
Vaše první Sedmičky nebyly příliš konfliktní. Diváci možná očekávali po reklamě, která vás prezentovala jako tvrdou moderátorku, jež si nenechá nic líbit, že se tam odehraje větší drama.
To je váš názor, já si to nemyslím. Srovnejte to s jinými pořady na jiných televizích. Srovnejte kde je více informací, kde je větší konflikt, kde je větší názorový střet, kde se hovoří věcněji, kde se hovoří emotivněji. Z tohoto hlediska byly myslím moje Sedmičky dobré.
Myslíte si, že plníte to, co jste slibovala v těch až bombastických upoutávkách?
Já jsem v jedné slibovala, že nenechám odejít politiky bez odpovědi, a to si troufám tvrdit, že plním. Když mi politik řekne, že na něco nechce odpovídat, tak i to je přece odpověď. Ale nenechám ho plácat, co si umane.
Budete tak postupovat ke každému politikovi?
Sledujte to. Budu.
Vy jste dělala kratší dobu poradkyni i Václavu Klausovi. Budete i k němu přistupovat stejně?
Václav Kalus byl hostem mé druhé Sedmičky a nemám pocit, že bych se k němu chovala jakkoli jinak. Ale udělejte si sám a hlavně diváci ať si udělají obrázek, zda někoho šetřím, či jsem k němu shovívavější. Já se obhájím svou prací.
V internetových novinách Britské listy, které se děním v televizích i vaší osobě věnují poměrně často, se objevil názor, zda televize Nova není vlastně pod vaši úroveň. Je, nebo není?
Rozhodně není pod úroveň kohokoli vystupovat v nejsledovanější televizi v zemi v podobném pořadu. Vůbec se za to nestydím. Naopak. Jsem na to pyšná.
Vraťme se ještě k politice. Pracovala jste pro Václava Klause, jaký máte k němu vztah?
Jako ke každému politikovi v této zemi: neutrální.
Pohybujete se v tomto prostředí delší dobu. Tykáte si například s některým z politiků?
Jenom s těmi, které znám ze studií. To byli kdysi moji spolužáci. Ovšem ve studiu je nešetřím. Myslím, že jste to ve studiu nemohl poznat.
S nikým jiným z politiků, kromě spolužáků, tedy žádný bližší vztah nemáte?
Ne. Opravdu ne!
Hovořilo se také o tom, že by jste se mohla ocitnout na kandidátce ODS pro příští parlamentní volby. Je to pravda?
To je spekulace. Vy si umíte představit, že byjste se ocitl na kandidátce strany, jejíž grémium se od vás distancovalo? Veřejně distancovalo.
Nesměřujete tedy do politiky?
Vtuto chvíli do politiky nesměřuji, nejsem a nikdy jsem nebyla členem žádné politické strany, žádná strana mi ani nenavrhla, abych se na jejich kandidátce ocitla. Já po politice v tuto chvíli netoužím. Mne baví to, co dělám. Chci politiku zkoumat, pozorovat a komentovat. Proč bych se měla vzdávat role nestranného pozorovatele?
Uvažovala byjste o vstupu do politiky v budoucnosti?
Nikdy neříkej nikdy. Neumím říci směřuji do politiky, ale také neumím říci nikdy nechci být v politice.
Přemýšlíte alespoň o tom?
Přemýšlím. Řekla jsem si, že zatím rozhodně ne.
Působíte sebevědomým dojmem. Jste skutečně tak tvrdá, nebo se jenom předvádíte před veřejností?
Já nevím, to ať posoudí druzí. Já nemám pocit, že vyvolávám dojem nějaké tvrdosti.
Pochybujete vůbec o sobě?
Jako každý člověk o sobě pochybuji, přemýšlím. Ale když o sobě pochybujete, to ještě neznamená, že nemůžete být razantní.
Je pak ta vaše razance životní filozofií, či přetvářkou?
Razance je můj způsob života. Jestli je to životní filozofie, tak o tom jsem nepřemýšlela. Ale jak si počínám v práci, tak si počínám i mimo ni.
Brečíte vůbec někdy?
Jasně že brečím.
Brečela jste ve vypjatých chvílích v době krize v České televizi? Třeba doma?
Ne!
Myslím kvůli té krizi v televizi a emocím s tím spojených...
Ne!!! (Jana Bobošíková poprvé při rozhovoru více zvedla hlas). To tedy opravdu ne!
A když brečíte, jaký je většinou důvod?
No když jsem nešťastná.
Před naším rozhovorem jste vezla své dítě k lékaři. Je to věc, kdy ztrácíte svoji razanci a rozhodnost?
Ano, zdravotní problémy blízkých mne vyvádějí samozřejmě z míry a přeji si jako každý, aby jich bylo co nejméně. Opakuji, to víte, že brečím, kvůli České televizi ale fakt ne.
Má vaše razance vzor v nějaké političce či jiné společensky známé osobě? Kdo vám imponuje?
Imponuje mi Margaret Thatcherová. Především její rozhodnost a nebojácnost. (Pak Jana Bobošíková poměrně dlouho přemýšlí, což učinila v rozhovoru pouze u této otázky.) Velmi mi imponuje zpěvačka Helena Vondráčková. Ta se mi zdá úplně fantastická.
Proč?
Protože ve svém věku fantasticky vypadá, fantastický zpívá, dívá se nesmírně optimisticky na život. Chtěla bych v jejím věku vypadat a dělat svoji práci tak, jak to dělá právě ona. Doufám, že se neurazí, ale líbí se mi, jak dokáže stárnout a být přitom takovým velkým profesionálem.
V době událostí v České televizi vás provázel na každém kroku váš manžel. Působil dojmem anděla strážného. Vnímala jste to tak i vy?
Ten, kdo byl v té době v České televizi, tak velmi dobře ví, proč jsem potřebovala anděla strážného. Tam se ukázalo, že nejbližší pomocná ruka je na konci vlastní dlaně. Vždy a za každých okolností.
