Jsme na křtu knihy Majonéza k snídani. Jste velký knihomol?
Nejsem. (smích) Jsem takový ten klasický barbar této generace. Musím se přiznat, že spíš nečtu, projíždím si sociální sítě a zprávy na internetu. Už nečtu ani časopisy. Není na to moc čas. Ale Markétě Lukáškové vděčím za to, že jsem se zase vrátila ke knížkám a že jsem vůbec schopná nějakou knížku slupnout najednou. Tak moc mě to baví, jó Markét.
Coby maminka určitě čtete pohádky na dobrou noc.
Čtu. No samozřejmě. Nepouštím z počítače, z Netflixu žádné pohádky. Ne, ne. Samozřejmě ještě večer mám energii, otevřu knížku, oči a všechno a Máťovi převyprávím pohádky. Musím říct, že ale ne vždy mám na to chuť a čas.
Mimo záznam jste říkala, že se bojíte, že jste jako máma ztratila um se nachystat a prodat ženský půvab.
Tak to je asi vidět. Trvalo mi to zhruba tři hodiny a podívejte se, jak vypadám. Je to strašné. Samozřejmě je to i věkem, člověk trošku zapomene, jak se dělá contouring. Prostě už to není na prvním místě v hlavě. Už teď zdokonaluji jiné „skills“. Takový ten multitasking. Dvě děti prostě, všechno to pofackovat a hlavně ve zdraví.
Kolik hodin spánku vám dopřejí děti?
Ty jo, to nevím. Každou noc to je jiné. Třeba pět šest hodin.
Vám všem holkám z 3v1 se povedlo, že jste teď mámy na plný úvazek. Sdílíte si rady, upozornění a doporučení?
My všechny tři jsme dost alergické na všechny nevyžádané rady, takže si je ani nedáváme. Verče jsem nedala žádnou. Ona se mě na žádnou neptala. Nevím proč? Asi si úplně myslí, že nejsem seriózní zdroj informací pro matky. Marťa se vlastně ptala trošku Verči, ale ne mě, to taky nevím proč. No dobře, pak si to s nimi nějak vyřeším. Ale jinak asi nepotřebujeme nějaké velké rady, my se podíváme na mimibazar nebo emimino a tam je to všechno napsané, že jo.
Nezanadáváte si všechny, že jste až příliš moc doma a měly byste už něco podniknout?
Zrovna jsem psala SMSku holkám, které spolu byly na dovolené v Chorvatsku. Psala jsem jim, zda se náhodou nevrátíme do rádia o trošku dříve, protože mi přesně začalo chybět takové to někam docházet bez dětí. Do nějaké práce, tam být, odpracovat si a vrátit se zase domů. Verunka řekla, že jasně, že ráda. Marťa mi napsala, že možná by ještě teda chvilku počkala. Tak počkáme. Až Marťa bude chtít, tak se vrátíme do rádia.
V čem je strach o dítě jiný než strach o sebe? Nedávno jste prožila hrůzu hrůz. Díky monitoringu dechu a vašemu manželovi se podařilo oživit mladšího syna, který najednou přestal dýchat.
V čem je jiný? To se hrozně blbě popisuje, jaký je strach o dítě. To asi člověk musí zažít, že když si porodí dítě, tak už se asi nikdy v životě nepřestane bát. A teď to mám teda dvakrát. Naštěstí se nám doteď všechny hrůzy vyhýbaly. Tak teď jsme si trošku prožili drama, ale myslím, že je všechno v pohodě a jedeme dál. A doufám, že už se nikdy nic takového opakovat nebude.
Chce to hlavně dávku optimismu a vy jste optimistka od přírody, ne?
Vypadám tak. Tím, že si ze všeho dělám srandu. Ale jsem vlastně strašný pesimista. Můj manžel je naštěstí optimista, takže my se vyvažujeme. Vždycky řeknu, že všichni tady umřeme a on řekne že ne, že všichni přežijeme. Takže dobrý. Někomu se může zdát, že se na všechno koukám pozitivně, ale není to tak.
Zase životem se jde lépe s úsměvem než v slzách.
Určitě. Nebrečím, ale vždycky mám v hlavě katastrofické scénáře. To mám, myslím, trošičku po mojí mámě. Co se všechno může stát? Tak snad se nám nic dít už nebude.
Jak často vám manžel podstrojuje sladkostmi na nervy?
Sladkosti? On mi furt něco nosí, kytky, větrníky, dárečky, tohleto. Kafíčka. On ví, jak mi udělat radost. Mám zlatého manžela. Opravdu na Instáči nelžu, on je opravdu výborný.
Miliony žen by záviděly.
Asi jo no. Asi jsem si to zasloužila. A on si samozřejmě zasloužil mě, že jo! To je jasný. Vesmír.
7. února 2020 |
