Koho v pohádce O léčivé vodě hrajete?
Vodní paní, která je velmi pozitivní a mateřská. Ale protože není člověk, tento dar jí není dán. Vládne podvodnímu světu, kde spolu s dalšími postavami, které hrají Petr Vaněk a Juraj Kemka, pomáhají princezně a lidem.
Ve vaší filmografii je mnoho pohádek. Máte tento žánr ráda?
Od mala miluju pohádky. Myslím, že podstatně utvářely to, jaká jsem. Ovlivňovaly, jaká budu až vyrostu, v co věřím a jaké ctím hodnoty. Přiznám se ale, že jsem milovník spíše klasických pohádkových příběhů než těch moderních.
Podvodní svět se točil až jako poslední a abych věděla, na co kde reaguji, tak mi režisér pustil nějaké části a myslím, že se mu podařilo vytvořit něco, co mě opravdu zajímá a na co se těším, že se s rodinou o Vánocích podíváme. Také se mi líbilo, jak Darija hrála princeznu. Pozorovala jsem ji při natáčení a byla jsem nadšená. Je neobvyklý typ, jak kdyby vystoupila z obrazu, přitom její hraní nepůsobí nemoderně.
Jaká je vaše nejoblíbenější pohádka?
Mám více oblíbených pohádek a v dětství jsem měla ráda jak filmové, tak i ty studiové. Můj život se hodně točil kolem Malé mořské víly. Je tam výrazné výtvarné zpracování podvodního království a hrají tam výtečné sestry Šafránkovy. Ta pohádka má velmi silný příběh, všechny postavy jsou tak pochopitelné. Divák sice na konci brečí, že to dopadlo, jak to dopadlo, ale zároveň si neumí představit jiný konec. Obecně můžu říct, že miluju tvorbu Hanse Christiana Andersena a Oscara Wilda. Z českých pohádek určitě ještě Třetího prince.
Pavel Trávníček a Libuše Šafránková ve filmu Třetí princ (1982)
Vy jste hrála hodně princezen. Nemrzí vás, že už hrajete jiné charaktery?
Ne, už jako malý divák jsem neměla ráda, když princezny byly „staré“. Dostávala jsem nabídky na hraní princezen, když mi bylo kolem třiceti, ale odmítala jsem to, ačkoliv fakt pohádky miluju a stále se na ně dívám. Asi proto k tomu přistupuju citlivěji. V posledních pohádkách jsem hrála už jiné postavy – komtesu v Ječmínkovi nebo královnu víl. Princezny jsou většinou hlavní role, tak mají dost prostoru na vývoj, ale jejich charakter je dost plochý. Záporné postavy mají sice menší prostor, ale zase disponují pevnějším charakterem, protože se v čase nemohou tak proměňovat.
Kdo je podle vás ideální princeznou českého filmu?
Miroslavu Šafránkovou mám v paměti hlavně kvůli Malé mořské víle. Byla v té roli výtečná. A její sestra Libuška je a navždy zůstane naší nejkrásnější princeznou. Jak Třetí princ a Princ a Večernice, tak Tři oříšky pro Popelku měly skvělé scénáře a výtvarně mě bavily. Jsou na pomezí filmu a pohádky, tedy mají silnou stránku dramatickou i poetickou.
Linda Rybová v pohádce O léčivé vodě (2020)
Jak vypadají Vánoce u vás doma?
Sejde se vždy celá rodina. Bývá nás kolem dvaceti. Nesmí chybět rybí polévka, kapr a bramborový sálat. Na stole jsou šupiny pod talířem, jehličí složené do křížku. Úplná klasika.
Na jaký dárek z dětství si vzpomene jako první?
Děti často dostávají to, co zrovna potřebují – boty, tašku do školy a podobně, ale asi chtějí spíše něco pro radost. Pamatuji si, že jako malá jsem dostala pokladničku ve tvaru jablka. Na něm se něco zmáčklo a vylezl červ. Tomu se do pusy dala mince a červ zalezl. Je to taková blbost, ale na to jsem si teď vzpomněla, že se mi to jako dítěti hrozně líbilo.
