Když je Štědrý večer, tak se dříve zavírá kvelb, a kdo si něco zapomněl, tak chodí zadem. O Štědrém večeru naši mluví jemným hlasem, jenom Mančinka brečí silným hlasem, ale ta brečí ve svátek i ve všední den, jelikož z toho nemá rozum. Ale já skoro vůbec nezlobím, jelikož nejsem žádné malé dítě. Náš tatínek, ať dostane k Ježíšku, co dostane, tak je se vším svolný a má děsnou radost. Letos jako jindy obdržel bačkory a pravil: "To je překvapení, to se podívejme!" a políbil maminku. Maminka obdržela vlněnou šálu a pravila: "Vždyť to nemusilo být," a políbila tatínka. Já jsem věděl, že dostanu rukavice s palcem, a taky jsem je dostal, načež jsem se musil poděkovat silným hlasem a v duchu jsem pravil: "To jste se nepředali." A Kristýna obdržela na šaty a talíř jablek, fíků a ořechů, my je stejně prodáváme, a políbila mamince ruku. Pak si sedla v kuchyni, louskala ořechy a brečela, jelikož jí bylo smutno, a potom si ode mne vypůjčila péro a inkoust a psala domů. A pak jsme měli kapra, závin a čaj, načež jsme hráli duráka o ořechy, já jsem všecky obehrál, Honza se šel toulat, tatínek bručel, že ani na Štědrý den se nemůže ten kocour zdržet doma, a já jsem musil jít brzo spat.
23. prosince 2000
