Máte spočítáno, kolikrát jste Mefista hrál celkem? Před nedávnem byla dokonce stá repríza.
Nemám. Já to nějak nepočítám, nevedu si deníček, abych si zapisoval, kdy jsem hrál a kdy ne, takže asi hodněkrát. Ale když byla stá, tak jsme to asi hráli stokrát.
Zůstalo vám v hlavě nějaké konkrétní představení, protože se stalo něco nečekaného?
Máme to nazkoušené, takže se nikdy nestane, že by se člověk odmlčel na déle než třeba dvacet vteřin, protože mu pomohou kolegové, nebo si vzpomene. Nebo začnete plácat úplné kraviny jenom proto, abyste se z toho vymotal. Takže nikdy se nestalo, že bychom třeba nedohráli. Na to jsme velcí profesionálové. Ale občas se stane, že máte okno, třeba když jsou svátky, Vánoce a když se opravdu nehraje.
Máte nějaký svůj rituál, který děláte před každým představením nebo i koncerty?
Nemám žádný takový, že bych blábolil nějaké nesmysly nebo mával rukama nahoru a dolů. Já zkrátka jdu. Samozřejmě se na to nějak připravím. Začíná to příchodem do divadla. My hlavní role chodíme hodinu a půl předem. Teď jsem tady sám, takže vidíte, jak to funguje. (smích) Pak je samozřejmě takové kolečko, zvuková zkouška, porty se lepí na čelo po líčení, oblékají se kostýmy. Pak se čeká na začátek, v šest je většinou výkop a jedeme. Ale že bych tady měl nějakou „modlitebnu“, tak to nemám.
Na divadelní a hudební scéně působíte už poměrně dlouho. Býváte vůbec ještě někdy nervózní?
Naštěstí se ta zdrcující tréma, kterou jsem samozřejmě měl, proměnila v trému povzbuzující. Ona už to není tréma, je to jen takový adrenalinový vývoj, který vás před začátkem nabudí a pak skočíte do nějaké koleje, kterou máte nazkoušenou a už to jede setrvačností.
Ze začátku to ovšem bylo pekelné. Pamatuji si, že když jsem začínal v roce 1996 muzikálem Krysař v divadle Dana Landy, byl jsem totální nováček. Nestál jsem na jevišti kromě koncertů s kapelou. Byl jsem vystresovaný opravdu hodně. Měli jsme před premiérou a já koukal dírou v oponě a v první řadě seděl pan Bartoška. To mě sejmulo ještě víc. Říkal jsem si, to je konec. Jsem vyřízený, neřeknu ani slovo. Ale pak se vám nějak zatmí, přestanete vnímat davy a jedete. Postupem let se to změnilo. Teď je to spíš takové to, teď vám ukážeme, co jsme tady tři měsíce zkoušeli!
Řekl jste, že je to adrenalin. Je pro vás divadlo a koncertování jistá forma drogy? Že už potlesk diváků a fanoušků slyšet potřebujete?
Kdo to skutečně dělá srdcem a koho to baví, pro toho to určitě závislost je. To je zase výhoda u nás hudebníků, že věk není až tak úplně podstatný. Když na vás chodí lidé a udržíte kytaru, myšlenku a mikrofon, tak to můžete dělat třeba do sta let. Třeba vrcholoví sportovci to mají v tomto horší.
Takže ano, je to droga, určitě. Vidím to u svých starších kolegů, a to už je co říct, protože já také nejsem nejmladší. Oni u muziky najednou ožijí. Třeba s Pepíkem Lauferem si ze sebe děláme srandu. Hrajeme v Divadle Broadway Muže se železnou maskou. On sotva přileze do šatny, ale jak si na sebe vezme kostým šaška a vyleze na pódium, tak omládne o čtyřicet let. Takže to podle mě opravdu funguje.
Létofest 2018
Muzikál Mefisto
Co je pro vás lepší? Stát na jevišti v nějaké roli, nebo být Pepou Vojtkem s kytarou a hrát koncert?
Být za někoho je můj splněný sen. V divadle samozřejmě, doma se nepřevlékám. (smích) Herci a zpěváci z teplického a krušnohorského divadla chodili k nám domů, protože máma s tátou chodili na představení a znali se. Takže občas se představení prodloužilo až k nám. Znal jsem ty lidi. A kdo z malých dětí netoužil být Athosem? Nebo Draculou? Držet jednou v životě v ruce Angeliku? Já jsem všechno toto zažil. Mně se ty sny plní tím, že ty role teď hraji a prožívám. To je ta jedna moje kolej.
Pak je samozřejmě rocková kapela, tam jsem za Pepu a hotovo. Je to vyřízené. Miluji živé hraní. Ať je to hudba, tedy Kabát, nebo divadlo. Co řeknete, už nevezmete zpátky. Nedá se to zastavit, střihnout, prostě je to tak.
Je nějaká role, kterou jste si ještě nesplnil?
Některé role jsem ani nečekal, že bych hrál například Baron Prášil nebo Casanova. Asi by se něco našlo, ale nevím. Vinnetou, třeba? Těch rolí už bylo tolik, že to, co jsem znal z historie, tak se mi splnilo. Třeba manžel Mony Lisy. Já ani nevěděl, že Mona Lisa měla manžela. Možná ho ani neměla, ale najednou byl a byl jsem to já. Tenkrát mě na pódiu zabila tchyně Helena Vondráčková. Takovéto věci se děly. Jsem opravdu strašně šťastný, že jsem to prožil. Díky muzikálům jsem poznal i Karla Svobodu, když jsme dělali Golema a pak Draculu. Zjistil jsem, že je to úplně normální chlap, skvělý hudebník a skvělý člověk.
Dárkové poukazy do Divadla Hybernia na iDNES Ticket |
Co chystáte s kapelou? Vaše koncerty bývají ohromné, tak jak dlouho probíhají ty přípravy?
Tam je to rozdělené do dvou částí. Je technická záležitost koncertu a pak jsme my jako kapela. Samozřejmě zkoušíme, ale nezkoušíme půl roku dopředu, to je zbytečné. Na co? Většinou ty písničky stejně umíme. Tento rok slavíme třicet let kapely a budeme hrát pět koncertů v Brně, Ostravě, Teplicích, Praze a Plzní. Jelikož je to výroční koncert, bude speciální scéna. Manager nám ukazoval 3D projekt, jak by asi vypadalo pódium. Bude to na fotbalových stadionech, takže tam se musíme vejít. Tyto technické věci se připravují rok dopředu. To se musí lidé najmout, všechno se musí spočítat, aby se to vyplatilo, abychom ještě neplatili něco ze svého. (smích) Ale moc se těším, protože tyto koncerty bývají skvělé.
Říkal jste, že budou výroční, v čem budou jiné? Budou tam nějaké starší písničky, které třeba už běžně nehrajete?
Přišel mi playlist, těch písní je tam 32, což je neuvěřitelné množství. Jsou tam pecky, které si budeme muset nazkoušet, které jsme nehráli. Normální koncert má tak hodinu čtyřicet pět minut maximálně, a to je okolo 25 nebo 26 písní. Takže tady jich je ještě o pět nebo šest víc. To jsou ty, které jsme nehráli dlouho, takže to si dáme. Výjimečné je to tím, že je to třicet let. Bude ta nová scéna. My už jsme ji viděli, ale nesmím nic říct. Náš manager Havlíček říkal: Nikomu to neříkejte, ať je to překvapení! Takže neřeknu ani slovo. Budu jako partyzán. Ať se lidé mají na co těšit. Když to vykecám teď, tak pak už nebude žádné překvápko.
První koncert máte 2. června, kde se na vás mohou fanoušci těšit?
V Brně, pak je Ostrava a vždycky je to sobota. Končíme Prahou 22. června. Já mám den předtím narozeniny, takže to bude zajímavé. Pak máme pauzu, protože začínají prázdniny a to se na fotbalové stadiony nesmí. V Plzni jsme druhý víkend v září, to máme koncert na Lochotíně.
