ZE SOUSTRUŽNÍKA HERCEM
Ačkoliv Jaroslav Moučka strávil na divadelních prknech takřka půl století, žádné herecké vzdělání neměl. Byl trpělivým samoukem, který v mládí prošel řadou profesí.
Narodil se 9. listopadu 1923 v obci Studená na Jindřichohradecku, jeho otec byl obchodním cestujícím, matka švadlenou. „Narodil jsem se sice ve Studené u Telče, ale mým domovem je Praha. Domov totiž máme tam, kde pracujeme a kde pracujeme rádi,“ prohlásil Moučka v televizním pořadu Křeslo pro hosta v roce 1984.
Mladý Jaroslav se učil kamnářem, pekařem a knihkupcem, až se nakonec stal strojním zámečníkem a soustružníkem. „Neprošel žádným hereckým školením a vybaven pouze zkušenostmi z ochotnických pokusů v Jihlavě nastoupil bezprostředně po osvobození (míněn rok 1945, pozn. red.) profesionální divadelní dráhu v Horáckém divadle Jihlava jako inspicient s hereckou povinností,“ napsal filmový publicista Miloš Fikejz.
Moučka o desítky let později vzpomínal, že tehdy nevěřil, že by se herectvím mohl živit. „Pak jsem ale jednou hrál Shakespeara a bylo rozhodnuto,“ líčil.
Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvČTYŘI DEKÁDY NA VINOHRADECH
Jiřina Bohdalová a Jaroslav Moučka v pohádce Dalskabáty hříšná ves aneb Zapomenutý čert (1976)
Po prvních hereckých zkušenostech získaných v Jihlavě to zkoušel v divadlech v Kladně, Olomouci a na rok dokonce v Národním divadle, odkud však odešel, protože dostával jen málo příležitostí. Přesunul se do Zlína, do tehdejšího Divadla pracujících v Gottwaldově.
Po třech letech se ale vrátil do Prahy, kde nastoupil do Divadla na Vinohradech, kde následně strávil celou svou další divadelní kariéru. Do povědomí se zapsal třeba jeho čert Trepifajksl z pohádky Dalskabáty, hříšná ves. „Hrál jsem ho v divadle dvěstěpadesátkrát! Poprvé, když mi bylo teprve pětatřicet roků,“ citoval Moučku publicista Radek Laudin.
Stejnou roli poté Moučka vytvořil i ve filmu, jemuž se věnoval od 50. let. Celkem se objevil ve více než sedmi desítkách snímků, hrál také v řadě seriálů.
SE SVÝM BRATREM ROKY NEMLUVIL
Herec Jaroslav Moučka a jeho bratr Milan Moučka, vyšetřovatel StB
Jaroslav Moučka patřil k zapáleným podporovatelům a členům KSČ. Jeho bratr Milan Moučka byl na přelomu 40.a 50. let jedním z nejbrutálnějších estébáckých vyšetřovatelů spojených mimo jiné i s justičními vraždami v procesu s Miladou Horákovou. „Svými podřízenými byl označován za iniciátora užívání násilí při výsleších,“ stojí ve studii Ústavu pro studium totalitních režimů.
V jednom z rozhovorů po roce 1989 Jaroslav Moučka uvedl: „Měl jsem bratra strašně rád. Ale když jsem se dozvěděl, co dělá… Přestal jsem s ním mluvit. Bylo to těžké životní rozhodnutí, zavrhnout bratra, kterého jsem měl rád.“
Po vpádu vojsk Varšavské smlouvy Jaroslav Moučka dokonce vrátil stranickou knížku a z KSČ vystoupil. „Jarda měl zřejmě obavy, že na něj dopadne stín jeho bratra,“ spekulovala Moučkova herecká kolegyně a hlavně urputná komunistická funkcionářka Jiřina Švorcová.
Zahrál si i ve slavném „trezorovém“ snímku Ucho. Během prvních let takzvané normalizace na Moučku komunističtí funkcionáři tlačili, aby do strany zase vstoupil, a to zvláště během událostí kolem Charty 77. Moučka nakonec souhlasil, hned brzy poté dostal titul Zasloužilý umělec. „Profil jeho umělecké tvorby poznamenala činnost ve stranických, odborářských a svazových orgánech,“ uvedl Miloš Fikejz.
„O LORDECH SE NEHRÁLO, TAK JSEM BYL PLÁTENÍK“
Václav Mareš, Ota Sklenčka, Ilja Prachař, Jaroslav Moučka a Petr Oliva v seriálu Okres na severu (1981)
Moučkovy dobře sehrané role v komediích, ale třeba často také v detektivkách, však zastínila role vedoucího tajemníka okresního výboru KSČ Josefa Pláteníka v prvoplánové komunistické seriálové agitce Okres na severu z roku 1980.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  |
„Seriál skončil, uplynul čas, hroty detailů jsou otupeny. Josef Pláteník zůstal s námi. A jeho prostřednictvím i sice povšechný, ale přece jen v zásadě sdílný pohled na stranického funkcionáře,“ „uvědoměle“ chválil seriál, který vznikl na objednávku KSČ, recenzent Josef Holý v Rudém právu.
Sám Moučka svou roli Pláteníka po roce 1989 příliš nekomentoval. „Co jsem měl dělat? O lordech se nic nehrálo, ani kulaka by mě byli nedali, no tak jsem hrál Pláteníka. Já si nenaříkám. Někteří kolegové si naříkají, že jsou zaškatulkovaní. Já jsem sice hrál ty Pláteníky, ale hrál jsem vedle toho i grotesky,“ prohlásil v pořadu Úsměvy Jaroslava Moučky v roce 1998.
Za roli Pláteníka dostal Moučka státní cenu Klementa Gottwalda a stal se jednou z hlavních uměleckých tváří režimu.
ROZLUČKA V SERIÁLU ŽIVOT NA ZÁMKU
Jan Šťastný, Jiřina Jirásková, Kateřina Macháčková, Jaroslav Moučka a Tomáš Töpfer v seriálu Život na zámku (1995)
Po sametové revoluci Jaroslav Moučka už tolik hereckých příležitostí, i kvůli „Pláteníkově“ stínu, nedostával. Objevil se ve snímku Svatba upírů (1993) či v pohádce Z pekla štěstí (1999), poměrně významnou roli si ale zahrál ve své době mimořádně úspěšném seriálu Život na zámku (1995–1998).
V Divadle na Vinohradech účinkoval do roku 1994. „Jeho kolegové tehdy ani nevěděli, že derniéra Wilderovy Dohazovačky znamenala i jeho poslední hraní na jevišti. Moučka vysvětloval, že nechtěl zemřít na jevišti, jak o tom někdy mluvili někteří jeho kolegové,“ napsal publicista Radek Laudin.
Jaroslav Moučka při natáčení v rozhlase
Mimochodem, charakteristický hlas Jaroslava Moučku předurčil i pro natáčení rozhlasových her a také k dabingu. Naposledy promlouval hlasem jedné z kreslených postaviček populárního amerického seriálu z produkce Walta Disneye Kačeří příběhy.
Z práce Jaroslava Moučku definitivně vyřadila Parkinsonova nemoc, stáří trávil s manželkou v Kardašově Řečici. Kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu se musel vrátit do Prahy, v posledních měsících života trpěl i Alzheimerovou chorobou. Zemřel v 86 letech 26. prosince 2009.
