Bylo vaše druhé těhotenství plánované, a jak se cítíte?
Měla bych říct, že jsme plánovali, protože jsme dospělí lidi, ale neplánovali jsme. Mluvili jsme o tom, že pokud ano, tak co nejdřív, abychom si děti mohli užít a měli na ně sílu, ale nepočítali jsme, že to bude tak brzy a že to přijde tak nějak lehce. O to je to krásnější a o to víc si toho vážíme. Měla jsem samozřejmě plány jít na podzim na turné a podobně, ale všechno musí počkat na jaro.
Pokud se nepletu, do jiného stavu jste opět přišla po dokončení poslední desky Moruša čierna. To je nějaké pravidlo?
Máme takový problém, že s každým projektem přichází nové dítě, takže nevím, jak to bude pokračovat dál, ale doufám, že se do budoucna trochu zklidníme. (smích) I když - už mám v hlavě myšlenku na další projekt.
Kdy? Abychom věděli, kdy budete očekávat třetího potomka...
(smích) Mám právě představu, že bychom někdy příští rok udělali turné k desce Moruša čierna, která je už i v Česku, tím pádem by se uzavřel celý tento monumentální projekt, protože jsme měli i Bielu morušu, a já se pustím do něčeho jiného. A když to nebude koncem příštího roku, tak to bude na jaře roku dalšího.
Domov máte nejen v Bratislavě, ale i v Praze a Londýně. A do toho hudba a už skoro dvě děti. Jak to zvládáte, nedostavuje se lehká schizofrenie?
Ano, mám ten pocit, ale ten mám celý život, na tom se nic nemění. Samozřejmě, že člověk má pocity schizofrenie, když chodí na dětská hřiště a sedí tam s maminkami a hlavou mu běží myšlenka, že musí dopsat desetiminutovou kompozici. Jistě, žijeme jiný život než většina lidí, která na ta hřiště chodí, na druhou stranu si myslím, že s dětmi je život krásnější. Člověk se přestane brát vážně a hrozně to ulehčuje různé životní situace. Třeba se trápíte nad nezdary v práci, přijdete domů, chytnete se té malé ruky a všechno je rázem v pohodě.
Zpěvačka Jana Kirschner s dcerou
Jak je to s vaším zázemím?
Teď jsme dva roky žili v Praze, na Jiřího z Poděbrad máme byt a moc si to tam užíváme, ale čeká nás stěhování. Příští rok jde naše dcera do školky, takže jsme se rozhodli, že půjdeme do Londýna. Život se nám tím kompletně změní.
Kdy jste si Londýn zamilovala?
Do Londýna jsem odešla v roce 2005, protože jsem dostala nabídku od velké nahrávací společnosti. Byla to velká smlouva a velký hudební kšeft, od kterého každý něco čekal. V té době jsem se tak tři roky zmítala ve velkoměstě, měnila peníze, až jsem si řekla, že už nemám co měnit a vrátila jsem se na Slovensko. Londýn jsem ale nikdy úplně neopustila, stále jsem tam měla byt a vše se pak změnilo, když jsem potkala svého partnera. A najednou to začalo kouzelně fungovat. To bylo po pěti letech, co jsem do Londýna jezdila, a to byla chvíle, kdy jsem se tam začala cítit doma.
