Do třiceti znalo Jana Nedbala víc návštěvníků jednoho pražského baru, kde pracoval, než divadelních, filmových či televizních diváků. Přemýšlel, že jestli se brzy neprosadí, odstěhuje se na Island, který ho okouzlil. Jenže najednou se to zlomilo a je z něj herec strhujících rolí.
V čem je zajímavé hrát role napsané podle skutečných příběhů? Mám to moc rád, vždycky se dozvím něco nového a baví mě, když se s někým takovým můžu i setkat.
Před natáčením filmu Bratři to byl Josef Mašín. Ano, kolik lidí dneska může říct, že se potkali s Josefem Mašínem? My s ním jeli z Drážďan do míst, kudy jejich odbojová skupina v padesátých letech za dramatických okolností utíkala před tisícovkami východoněmeckých policajtů. Vyprávěl nám, jak to tam vypadalo a jak se dostali z obklíčení. Proto přistupuju k těmto rolí s obrovskou zodpovědností. Hrát Ctirada Mašína, který nese odkaz celé rodiny a odbojové skupiny, nebo neprávem odsouzeného Tomáše Tomana v minisérii Matematika zločinu, je něco výjimečného. A je to pochopitelně úplně jiné než být zdravotním bratrem v seriálu Sestřičky Modrý kód.
Pro ty záběry jsem potřeboval, aby moje tělo vypadalo co nejvíc zuboženě. Takže jsem před scénou držel osmačtyřicet hodin totální hladovku, úplný půst, nepil jsem ani vodu.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
