Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Fotbalová krása Antonína Panenky

  0:01
Po fotbalistech Bohemians Praha, kteří na konci jara sestoupí z první ligy, teď neštěkne ani pes. Ale jejich čtyřiapadesátiletý asistent trenéra sedí v kanceláři a podepisuje své fotky. "Stále je o ně největší zájem," říká sekretářka klubu.Který z těchto lidí podle vás nejvíc prospěl České republice?

Jeden paklík rozešle fanouškům, druhý si nechá Panenka pro sebe. Co chvíli ho totiž někdo žádá o autogram. Se špičkovým fotbalem přitom skončil takřka před dvaceti lety.

Vršovický dloubák
Byl u toho, když reprezentace vyhrála mistrovství Evropy 1976. Po čtyřech letech se stal československým Fotbalistou roku 1980. Pak získal s Rapidem Vídeň dvakrát titul mistra Rakouska. Pěkná kariéra.

Jenže podobné úspěchy mělo v jeho generaci více hráčů. Ovšem Panenkova hvězda září nejjasněji. Dodnes ho znají i hospodyňky, kterým sport jinak vůbec nic neříká. Když nedávno Česká televize připomněla bakalářskou povídku, v níž se Vladimír Menšík dívá na fotbal, komentátor utkání zrovna chválí hru Antonína Panenky.

Náhoda? Kdepak, je to příznačné. Nyní, po třech desetiletích, Panenka v televizní reklamě radí, ve kterém autobazaru pracují nejopravdovější profesionálové. Jeho tvář je prostě stále populární. Čím to je? ptám se ho. "Penalta! Ta stojí na první místě," myslí si Antonín Panenka.

Na jeho slavný penaltový okamžik nikdo, kdo ho tehdy viděl, nemůže zapomenout. Ve finále mistrovství Evropy 1976 hrálo Československo v Bělehradě se Spolkovou republikou Německo i po prodloužení 2:2.

Rozhodnout musely pokutové kopy. K pátému se chystal právě Panenka. Když promění, staneme se mistry. Poprvé v historii! Panenkova podivuhodně lehoučká střela, brzy poté nazvaná vršovický dloubák, přinesla Československu zlato a Panenkovi neskonalou slávu.

Nikdo jiný by si v nejdůležitějším okamžiku kariéry netroufl kopnout do míče s tak šokující drzostí. Německý brankář Maier skočil naslepo k tyči, zatímco míč se obloučkem snesl do středu branky. Tedy do místa, z něhož se před zlomkem vteřiny Maier odrážel.

Než se Panenka rozběhl ke své životní penaltě, řekl spoluhráčům, co udělá. Zdálo se jim, že šíleně riskuje. "Naskakovala mi husí kůže," vzpomíná Panenkův kolega z reprezentace a později i z Bohemians Karol Dobiaš. Ač sám vynikající a chytrý fotbalista, i dnes přiznává, že by si něco podobného v tak důležitém okamžiku nedovolil.

"Jaké riziko?" ptá se Antonín Panenka. Ve vypjatém zápase - tvrdí - brankář při penaltě nečeká, až protivník vystřelí, ale skočí k pravé nebo levé tyči. "Riziko nebylo žádné! Dva roky jsem tenhle kop zkoušel a piloval k dokonalosti."

Reprezentační brankář Ivo Viktor Panenkovy přípravy viděl, a přesto se nechal nachytat. "Tři neděle, možná měsíc před mistrovstvím Evropy jsem mu dal v lize z penalty stejný gól jako potom Maierovi," vybavuje si Panenka.

Bělehradská penalta Antonína Panenku výstižně charakterizuje. Asi všichni fotbalisté by na jeho místě volili střelu na jistotu, kdežto on provedl neuvěřitelnou, do té doby na mezinárodní scéně nevídanou kulišárnu. "Obyčejný" gól mu byl málo. "To by mě tolik nebavilo," namítá.

Panenka po celou hráčskou kariéru nabízel fanouškům daleko více než účelnost. Dával jim něco, na co se nezapomíná: originalitu! Nedřel, nelétal po hřišti sem a tam, nebyl příkladem zarputilého bojovníka. Byl na hřišti prostě proto, aby přihrával nebo střílel branky. A aby to dělal co nejúžasněji! To bylo jeho poslání.

"Po Panenkovi jsme už neměli hráče, který by se mohl pochlubit takovou kopací technikou a přesností jako on," tvrdí jeden z nejlepších českých trenérů, Vlastimil Petržela.

Lišák s knírem
Image. Tohle slovo se v sedmdesátých letech příliš nenosilo. I bez něho však Antonín Panenka věděl, jak si získat dobrou pověst. "Uvědomoval jsem si, že když chci, aby se o mně vědělo, musím lidem vyjít vstříc." A tak nikdy neodmítl rozhovor s novináři, kdykoli byl ochoten se podepsat fanouškům - i když mu třeba tykali a familiárně ho oslovovali Tondo.

"Nikdy jsem se kvůli tomu nezlobil, asi proto, že jsem nenosil nos moc nahoře." Pomáhalo mu i příjmení a knír. "Panenka je zajímavé, neobvyklé jméno a knír jsem si nechal narůst v osmnácti, tehdy jsem byl snad první, kdo si ho pěstoval."

Panenkovi však ozdoba náramně slušela, jako by dokreslovala jeho fotbalové lišáctví a herní vychytralost. Trenér Tomáš Pospíchal, k hráčům tvrdý a příkrý muž, za jehož vedení dosáhli Bohemians největších úspěchů, o Panenkovi říká, že mohl dosáhnout víc, kdyby dřel opravdu naplno. "Asi měl pravdu, ale možná bych pak něco ztratil ze svých tvořivých předností."

Jeho generace také neměla takovou motivaci: "Za socialismu jsme byli nevolníky. Pokud nám to klub nedovolil, nesměli jsme přestoupit. Chtěla mě Slavia i Sparta, ale já musel zůstat v Bohemce." V té ostatně i začínal. Když s ním totiž v devíti letech otec přišel do Slavie, řekli mu: Přiveďte kluka za rok, až zesílí. A totéž v Dukle. Teprve v Bohemians malý Tonda uspěl.

Že je slabý a hubený, nikomu nevadilo. Hned příští neděli hrál první žákovské utkání. "Trénovali jsme dvakrát týdně, ale fotbalu jsem ve skutečnosti věnoval každý den čtyři až pět hodin." Kousek od domu měl totiž nejméně deset plácků, kde se mohli kluci s míčem pokaždé do sytosti vyřádit.

Na milionové příjmy, na které jsou zvyklí dnešní špičkoví hráči, si však nezadělal. "Být populárním fotbalistou přinášelo určité výhody. Nemuseli jsme stát fronty na banány a pomeranče, protože nám je někdo obstaral. Stejně jako barevnou televizi z Tuzexu. A pár věcí jsme si dovezli z ciziny," vzpomíná Panenka, kterému režim "na stará kolena" dovolil přestoupit do zahraničí.

Okouzlené Rakousko
Dvaatřicetiletý Panenka dorazil 13. ledna 1981 rychlíkem Vindobona do rakouské metropole a nastoupil nový fotbalový život v populárním Rapidu. "Začátky byly hrozné, vůbec jsem neuměl německy," děsí se ještě dnes. Pár týdnů před odjezdem sice získal titul Fotbalisty roku, ale v Rakousku o tom nikdo nevěděl.

Naopak, noviny se divily, proč Rapid koupil starého a málo běhavého Čecha. Zpočátku ho trápil natržený břišní sval, kvůli kterému spolykal hory prášků. "Léčil jsem se vlastně sám, protože jsem doktorovi neuměl pořádně říct, co mi je. A když jsem za ním šel do nemocnice, neuměl jsem ho tam bez znalosti němčiny ani vyhledat."

Asi po roce se však všechno otočilo. Antonín Panenka se stal miláčkem fanoušků. Zbožňovali ho snad ještě více než v Československu. I oni totiž rychle poznali, co tenhle Pražák s knírkem umí při fotbale ze všeho nejlépe: vymýšlet fotbalovou krásu!

"Rakušané jsou zprvu trošku nedůvěřiví, ale když poznají, že člověk něco umí, dovedou si ho vážit daleko víc než Češi. Pak je máte v hrsti," říká Panenka, kterého příjemně překvapila rakouská slušnost.

Podle něho je daná výchovou: "U nás ke mně přijde kluk a vyhrkne: Hele, podepiš se mi. V Rakousku chlapec nejprve uctivě pozdraví, optá se, zda neruší, a teprve pak poprosí o autogram."

S Panenkou a další posilou, v té době nejuznávanějším rakouským reprezentantem Hansem Kranklem, se Rapid dočkal po šestadvaceti letech mistrovského titulu. To bylo slávy! A Panenka, ten "starý a málo běhavý Čech", předstihl v popularitě i Krankla, sebevědomého, ale egoistického kanonýra.  Rapid mu pak ještě na prahu osmatřiceti nabízel další smlouvu.

Párkrát se řeč stočila i na emigraci. Na trvalý život ve svobodné zemi. "Tuhle možnost jsem odmítal. Nesnesl bych pomyšlení, že se už nikdy nebudu smět podívat do Prahy. Že už neuvidím své české kamarády a že s nimi nepůjdu na pivo do hospody."

ANTONÍN PANENKA

Odkud jsem
Od 2. prosince 1948 jsem rodilým Pražákem odkojeným Botičem a Rokytkou. Narodil jsem se, vyrůstal a dodnes žiju na pomezí Vinohrad a Vršovic. Odtud to mám deset minut pěšky na stadion Bohemians, který byl a stále je mým pracovištěm.

Čím vším jsem byl
Celý život sportovcem. Pochopitelně hlavně fotbalistou, ale nejsem dřevo ani na jiné sporty. Rád si jdu zahrát třeba tenis, golf nebo kulečník. Kromě toho jsem vyučený soustružník kovů a později jsem si dálkově udělal Střední hotelovou školu v Poděbradech. Po listopadové revoluci jsem dva roky s kamarádem provozoval jednu pražskou cukrárnu, ale přece jen mě to táhlo víc ke sportu než k podnikání.

Co se mi v životě asi nejvíc povedlo
Můj koníček, tedy fotbal, se mi stal povoláním! Takové štěstí má v životě málokdo. Jsem hrdý na to, že se na můj způsob hry nezapomnělo, i na to, že se o mně píše v encyklopediích. A opravdu šťastný jsem z toho, že mě lidé měli jako fotbalistu docela rádi. Fandili mi v Praze, v Ostravě, stejně jako v Košicích.

Můj nejbližší velký úkol
Bohemku už se nám teď s největší pravděpodobností zachránit v první lize nepodaří. A tak bych jí rád pomohl rychle se vrátit z druhé ligy do nejvyšší soutěže.

Autoři:
  • Nejčtenější

Bohužel nám to nevyšlo, oznámili manželé Pagáčovi rozchod po šesti letech

14. května 2024  12:16

Herečka Patricie Pagáčová (35) a dramaturg Tibor Pagáč (32) se rozešli po pěti letech manželství....

Svěrák se na mě nedíval jen jako na hezkou buchtu, říká Radka Pavlovčinová

17. května 2024

Jan Svěrák ji vidí jako robotku. Radka Pavlovčinová v nové hře filmového a teď už i divadelního...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Klavírista Petr Malásek si zlomil obě ruce. Mohlo to dopadnout hůř, říká

21. května 2024  14:12

Klavírista Petr Malásek (59) spadl z kola a zlomil si obě ruce. V pořadu 7 pádů Honzy Dědka popsal...

Z líbání s některými hereckými kolegy se mi chtělo zvracet, přiznává Bluntová

14. května 2024  16:07

Britská herečka Emily Bluntová (41) prozradila, že z líbání s některými hollywoodskými hvězdami jí...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Honzu jsem neschovával, říká o partnerovi ředitel ČT Jan Souček

16. května 2024

Je brněnský patriot, ale když se stal generálním ředitelem České televize, musel se Jan Souček (49)...

Depardieu v Římě zbil krále paparazzi Barillariho. Byla u toho i Češka

22. května 2024  9:22

Francouzský herec Gérard Depardieu (75) před římským podnikem Harry’s Bar zbil italského fotografa...

Vypadalo to jako zamyšlení, popisuje Miss Doleželová epilepsii v dětství

22. května 2024

Miss České republiky 2004, úspěšná podnikatelka a farmaceutka Jana Doleželová (42) prozradila v...

Alice Bendová táhne svou sestru před kameru. Chce s ní v něčem hrát

22. května 2024

Tak takhle by měl vypadat ideální sourozenecký vztah. Alice Bendová a její o pět let mladší sestra...

Hrát divadlo je pro mě pořád i po těch letech docela nervák, říká Jiří Dvořák

21. května 2024

Premium Po osmi letech nazkoušel v divadle novou hru. „Musel jsem zase nastartovat dlouhodobou paměť, což...

Vyhrajte rodinné vstupné do BRuNO family parku
Vyhrajte rodinné vstupné do BRuNO family parku

Jestliže vás trápí proměnlivé jarní počasí, máme pro vás tip, kam vyrazit, když počasí zrovna nepřeje. BRuNO Family Park v Brně se postará o zábavu...

Nejhorší noční můra, řekla žena, která v botě syna objevila cizí AirTag

Mého syna někdo sleduje. S takovým pocitem několik týdnů žila žena z Floridy poté, co na svůj iPhone začala dostávat...

Anální sex je výzva. Nejvíc tabu je však v Česku jiná praktika, říká průzkum

Erotické hračky nepředstavují podezřelou exotiku, v ložnicích jsou jako doma. Ostatně jako masturbace. I orální sex....

Svěrák se na mě nedíval jen jako na hezkou buchtu, říká Radka Pavlovčinová

Jan Svěrák ji vidí jako robotku. Radka Pavlovčinová v nové hře filmového a teď už i divadelního režiséra hraje umělou...

Zásnubní šaty elegantní princezny. Spustily Kate efekt, návrhářku zničily

Seriál Když si jeho šaty oblékne některá z členek královské rodiny, obvykle to každý návrhář oslavuje jako životní úspěch....

Klavírista Petr Malásek si zlomil obě ruce. Mohlo to dopadnout hůř, říká

Klavírista Petr Malásek (59) spadl z kola a zlomil si obě ruce. V pořadu 7 pádů Honzy Dědka popsal nehodu i jaká je...