S Davidem Svobodou se nacházíme na otevření nového fitness centra. Jak často trápíte své tělo sportem, aby bylo dokonalé?
Aby bylo dokonalé, tak bych se musel trápit mnohem víc než teď. Ale snažím se držet aspoň hodinku tréninku denně.
Jak vypadají vaše tréninky a kolikrát do týdne sportujete?
Záleží to na počasí a na podmínkách. Sportuji poměrně pravidelně. Aspoň třikrát týdně cvičím v posilce a k tomu se snažím běhat, když mě zrovna nebolí pata jako teď. Jezdím přes zimu na běžky, jezdím na kole, chodím plavat. Tu hodinku denně opravdu dodržím.
Na co se zaměřujete při trénincích? Máte nějaké slabiny? Je ještě něco, co byste si chtěl dokázat?
Už si nepotřebuji a nemusím nic dokazovat. Chci fungovat a bejt zdravej. To znamená i to, že se snažím napravovat nějaké důsledky dvaceti let vrcholového sportu. Hodně si rovnám a posiluji záda, abych srovnal tu střelbu a šerm, které jsem dělal strašně dlouho. To je takový můj hlavní cíl. A pak se taky snažím nebejt tlustej a bejt sám se sebou spokojenej.
Když zavzpomínáme na časy, kdy jste se vrátil z olympiády, jak moc velký nápor to byl pro vaše tělo a jak moc se pak muselo dávat zpět dohromady?
Já jsem se samozřejmě jako vrcholový sportovec vždycky snažil trénovat na hranici možností svého těla tak, abych se co nejvíce zlepšoval. Ale abych zároveň pokud možno zůstal zdravý, což se ne vždycky podařilo. Zdravotní potíže, které jsem měl, byly naštěstí banálního charakteru, takže se to poměrně rychle uzdravilo. Ale je pravda, že některé závody a sem tam i sezónu jsem musel občas vynechat. Naštěstí to byly jen drobnosti.
Nejste typ člověka, co by se doma fotil před zrcadlem do půl těla a potřeboval se vystavovat na odiv na sociálních sítích. Myslíte si, že je to tím, že máte ty své medaile a už si nemusíte nic dokazovat?
Nedávno mě zrovna napadlo, že bych si na Instagram dal nějakou fotku z fitka. Tak si to ještě možná rozmyslím. (smích) Je pravda, že ti, co mě sledují, tak na to nejsou moc zvyklí. Ale občas tam něco takového pošlu, abych ukázal, že ještě pořád sportuji. Ale dokazovat si nic opravdu už nepotřebuji, to je pravda.
Ani sport, ani ženy, nikdy jsme nechtěli to samé, tvrdí dvojčata Svobodovi |
Lidé reagují na vaše příspěvky na Instagramu převážně velmi pozitivně. Dostane se vám někdy třeba i pozvání na kafe?
Lidé na to trochu reagují, ale zas ne moc. Musím se přiznat, že nemám moc času na všechno odpovídat. Moji fanoušci si myslím zvykli na to, že zas tak často nejsem online. Nějaká pozvánka občas možná přijde. Kéž bych to stíhal číst.
Osobní život je možná potřeba sem tam trošku rozpumpovat...
(smích) No, tam to je potřeba rozpumpovat asi už posledních dvacet let. Tak já si najdu čas. Už mám na to věk, tak se nad sebou zamyslím.
Je někdo momentálně po vašem boku? Jste zamilovaný?
Teď po mém boku nikdo není. A zamilovaný jsem v podstatě nepřetržitě.
Jaká by měla být kritéria pro to, aby se David Svoboda ujal někoho do páru?
Já kritéria nemám. Prostě to tam musí nějak fungovat. Musí mě mít ráda a já jí. To je základ.
Co se týká fitness kuchyně, ta musí také splňovat určité podmínky?
Nemusí. Z vrcholového sportu jsem zvyklý jíst čtyři, pět jídel a točím je pořád dokolečka. Občas si dám něco jiného. Ale tak nějak zkusmo jsem se naučil jíst tak, aby mi to dalo to, co potřebuji, to znamená sílu a energii. Zároveň aby to bylo dobře stravitelné a hlavně aby to chutnalo. Moc tedy neexperimentuji, jenom výjimečně.
Odmítám ustupovat zlu, říká olympionik David Svoboda |
Já vás s tím nechci trápit, ale kdybyste měl říct, kdy jste naposledy nějak intenzivně randil?
To už bude teď tak deset let. Po olympiádě v Londýně jsem měl takové bouřlivější období. Trvalo to asi půl roku nebo rok. To už je ale opravdu dávno. To už je tak dlouho, že to si skoro ani nepamatuji.
A co nějaké aplikace na seznamování, jako je třeba Tinder?
To nepoužívám. Byl jsem registrovaný na nějakých appkách, ale nikdy k tomu setkání pak nakonec ani nedošlo. Takže jsem to zase smazal.
Takže čekáte, že se někdo objeví třeba na Julisce.
Já vlastně nečekám, i když bych asi měl. Nasadili jste mi brouka do hlavy. Já se nad sebou zamyslím a něco se sebou udělám.
Kolik času týdně trávíte na tom zmíněném stadionu?
Jsem nyní trenérem moderních pětibojařů na Dukle, takže jsem tam v podstatě každý den, celá odpoledne i soboty. Jsou to mládežníci, junioři, Někdy jsme tam i na plavání, aby to stihli před školou od šesti třiceti, takže hodně brzo ráno. Pak mám pár hodin dopoledne na to, abych si připravil tréninky a další věci, který s tou prací souvisejí. A odpoledne vedu přípravu mladých šikovných talentovaných sportovců od dvou až do sedmi nebo osmi do večera.
Olympionici Šebrle a Svoboda hrají ve filmu s oscarovým hercem Cainem |
Jaká je generace dnešních teenagerů sportovců? Musíte je hodně motivovat?
Motivace se hodí každému a motivovat ostatní je dobré vždycky. Samozřejmě ideální je, když ta motivace vychází z těch sportovců samotných a nemusí se k tomu přistupovat každý den na každém tréninku. Ale všichni máme občas silnější a občas naopak slabší období, kdy potřebujeme podržet. Od toho tam jako trenér jsem. Generace dnešních sportovců není výrazně jiná, než byly jiné generace.
Samozřejmě je jiná doba, což přináší svá specifika. Ale lidé jsou v podstatě pořád stejní. Sportovci jsou specifická skupina, takže chodí na tréninky dobrovolně, protože mají sport rádi. Je to samozřejmě prostředí, které mi vyhovuje a které mám celý život rád. Proto tam taky zůstávám. Ale abych nějak soudil, nebo hodnotil celkově celou generaci dnešních mladých lidí, tak na to si netroufám.
Co motivuje vás, když se vám nechce z postele?
Mám na to takový trik. Mně se samozřejmě taky dost často nechce. Ale ve sportu jsem se naučil o tom nepřemýšlet. Je potřeba vstát a okamžitě jít. Jakmile o tom začnete přemýšlet, tak je velká šance, že si to rozmyslíte. Rutina je lék.
