Kdy jste poprvé začali přemýšlet o tom, že byste udělali rozhovor s prezidentem Volodymyrem Zelenským?
To byla záležitost stará několik týdnů, začali jsme se o tom bavit někdy v prvním či druhém týdnu po začátku ruské invaze. Iniciativa vznikla v rámci Evropské vysílací unie (EBU), která zastřešuje všechny veřejnoprávní televize v Evropě a částečně i mimo ni. V ní má Česká televize poměrně silné postavení, které bylo znásobeno i působením našich zpravodajů tady na Ukrajině - Česká televize tak totiž přispívala do společné výměnné sítě televizními materiály.
Navíc kolega Martin Řezníček je členem takzvaného News Committee, který má na starosti zpravodajský obsah EBU, takže i to sehrálo svou roli. Prostřednictvím EBU a ve spolupráci s ukrajinskou veřejnoprávní televizí jsme požádali o rozhovor. Termín jsme dostali v neděli.
Bez Evropské vysílací unie by tedy rozhovor nevznikl?
To je těžké říct, ale předpokládám, že kombinace zmíněných faktorů sehrála svou roli. Ani ukrajinská televize neměla rozhovor s prezidentem Zelenským, žádali o něj marně. Až s EBU se naskytla unikátní příležitost. Navíc jde o organizaci, která zastřešuje 80 televizí z Evropy a dalších oblastí, takže se jedná o stovky milionů potencionálních diváků, ke kterým se tento rozhovor mohl dostat. I to sehrálo dost podstatnou roli.
Hrozilo, že se termín rozhovoru bude posouvat, vzhledem k tomu, že Ukrajina je ve válce a situace se tam mění každou minutu?
Napadlo mě to. Je pravda, že termín jsme se dozvěděli opravdu jen pár hodin předem. Komunikace byla velmi striktní, používali jsme zašifrované platformy, což samozřejmě souviselo s tím, že prezident Zelenskyj je jeden z hlavních cílů ruských útočníků.
Michal KubalVystudoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. V České televizi pracuje od roku 1999. V letech 2008 až 2012 působil jako zpravodaj ČT v USA. Od ledna 2013 je opět vedoucím zahraniční redakce. Zároveň moderuje i hlavní zpravodajskou relaci ČT Události. |
Lze se na takový rozhovor dopředu připravit?
Hrála tam roli řada zvláštních okolností. Už jen to, že děláte rozhovor s prezidentem evropského státu, který čelí válce, s člověkem, který je cílem armády jaderné velmoci. To je jedna věc. Druhá věc, že rozhovor děláte ve městě, které je ostřelované a kde zní sirény opravdu každou chvíli. Další věc je samotný televizní formát.
Jak to myslíte?
Mluvili jsme ve třech jazycích, byli tam tři novináři, kteří museli sladit agendu tak, aby to bylo zajímavé jednak pro naše publikum, jednak aby tam byly aktuální věci, aby tam byly lidštější otázky ohledně toho, jak to prezident prožívá, a zároveň tam byly informace pro ostatní média - pro zbytek vysílací unie. Takže tohle všechno byla jedna velká výzva. A to i pro prezidenta, který takový formát ještě nezažil. Nicméně si myslím, že atmosféra během rozhovoru byla až přátelská.
Řešili jste tedy s dalšími novinářkami, na co se každý z vás bude ptát?
Bavili jsme se o tom a snažili jsme se to sladit, aby se dotazy neopakovaly. Každý jsme přišli s nějakou představou, kterou jsme nakonec doladili dohromady do výsledné podoby.
Když se vrátíme k bezpečnostní stránce rozhovoru, museli jste například odložit telefony?
To ano. Dokonce mi sebrali i hodinky, protože mají GPS. Najednou jsme se vrátili k základům novinařiny, kdy člověk bere do ruky papír a tužku a nic jiného.
Zelenskyj: Bez jednání s Putinem mír nebude, chci zpět Krym i Donbas |
Znali jste dopředu lokalitu rozhovoru?
Domluva byla taková, že nás vyzvedne autobus a někam nás doveze. Ale dalo se předpokládat, že to bude do prezidentské kanceláře, kde navzdory všem dohadům prezident Ukrajiny nadále pracuje.
Procházeli jsme tam chodbami s pytli s pískem, všude bylo docela temno. Všude byli vojáci, kteří zajišťovali prezidentovu bezpečnost. Bylo to, jako kdyby se člověk ocitl ve filmu o Churchillovi z roku 1940.
Lidský Zelenskyj
Jako novinář za sebou máte letité zkušenosti, přesto mě zajímá, zda jste byl před rozhovorem nervózní?
Asi ani ne. Spíše jsem byl jen ostražitý z nového formátu, z toho, jak to dopadne a jak bude fungovat spolupráce tří novinářů z různých oblastí s různými zájmy. Jinak se samozřejmě prezidenta ptá domácí médium, jinak se ptají zahraničí média. Takže tohle byla jediná obava.
Jinak téměř dvacetileté zkušenosti člověka naučí, že jsou věci, které ovládat nejdou, nejdou změnit a dá se jim jenom přizpůsobit a snažit se z nich získat to nejlepší. Tenhle klid mi pomohl.
Jak na vás osobně prezident působil?
Myslím si, že byl extrémně osobní. Byla na něm znát obrovská lidskost, uvolněnost. Na začátku bylo možná trochu vidět, že chvíli trvalo, než se naladil na to, že děláme rozhovor. Takže první minuty mluvil o věcech, o kterých mluvil již několikrát, a až v dalších otázkách se atmosféra změnila a on se najednou otevřel.
Například když jsem se ho ptal na to, jak na něj působí fotky z Ukrajiny, které svět každý den vidí. Zda jej to donutí bojovat ještě víc, nebo zda ho to donutí jít spíše do kompromisu. Bylo na něm vidět, jak nad tou věcí přemýšlí a jeho odpověď byla velmi lidská. Místo prezidenta odpovídal jen Volodymyr Zelenský.
Několik hodin předtím, než Česká televize odvysílala rozhovor, jste na svých sítích zveřejnil fotku se Zelenským a dalšími novinářkami. Jak tato fotka vznikla?
Nejsem si jistý, jak to vzniklo - jestli nápad přišel od někoho z prezidentské kanceláře nebo od ukrajinské kolegyně. Ta u sebe měla jako jediná mobil, i když byl vypnutý. Ale i v tomhle je právě ona fotka unikátní.
Prezident okamžitě souhlasil, přišel k nám, objal se s námi, utvořilij sme skupinku. A já, protože jsem byl na kraji a mám asi nejdelší ruce, jsem zmáčkl spoušť. Takže takhle vznikla fotka. Ale opět to bylo něco strašně bezprostředního. Jeho chování bylo nehrané, bylo to velmi příjemné setkání, což je mimochodem obrat, který nerad používám u politika, ale u politika v jeho situaci si to asi dovolit můžu.
Selfie většinou nedávám, ale udělám výjimku.
Detaily večer na @CT24zive. https://t.co/rTqFcVV3X4
Z Kyjeva přes Ženevu až do Prahy
Jak těžké bylo dostat záznam do vašeho studia?
Velmi. Samozřejmě tam zazněla spousta věcí, který byly zpravodajsky cenné, prezident mluvil o tom, jaký je jeho postoj k vyjednávání s Ruskem a podobně. Takže jsme v České televizi řešili, jestli upřednostnit zpravodajskou a nebo formální stránku. Jestli co nejdřív poskytnout rozhovor a informace, které se nám podařilo získat byť v surovější formě, než si třeba den hrát s tím materiálem.
Nahrávali jsme na pět kamer, takže vzniklo pět asi sedmdesátiminutových záznamů. Materiály jsme posílali přes satelitní vůz, a to nejdříve do Ženevy, odkud se to po zpracování posílalo dál, do jednotlivých televizí, včetně Prahy.
My jsme v Kyjevě byli schopni otitulkovat krátké výňatky, které se objevily v Událostech, ale celý rozhovor kolegové dostali k dispozici až v sedm hodin večer. Během hodiny museli sestříhat inverview z pohledu dvou kamer. Takže to bylo extrémně složité.
Jak v tomto kontextu vnímáte kritiku, která se poté objevila ohledně simultánního překladu rozhovoru?
Nebylo možné to udělat jinak. Jak jsem řekl, mohli jsme si vybrat mezi tím, aby to bylo co nejrychleji, to znamená zpravodajskou hodnotou, byť za cenu, že to možná bude surovější a ne tak pěkné, a nebo to uděláme vymazlené, ale bylo by to až za jeden dva dny, protože to je hodinový rozhovor.
Jen otitulkovat hodinový rozhovor a sestříhat jej, to je záležitost mnoha hodin práce. Takže naše logická volba byla jít zpravodajskou cestou, tedy poskytnout informace, které máme, co nejdřív.
Vy se nyní nacházíte v Kyjevě. Jak těžké je přinášet zpravodajské informace ze země, která je ve válce, a z města, kde den co den zní sirény a platí v něm mnohahodinový zákaz vycházení?
Je to jako v každém jiném konfliktu, člověk musí samozřejmě vážit míru rizika - co je ještě únosné, ale zároveň tak, aby neseděl jen v hotelu.
I v hotelu je samozřejmě nějaké riziko, i když výrazně menší, než když člověk jede k frontové linii. Takže je to o neustálém vyvažování, jaké riziko je ještě přijatelné a jak cennou informaci za to riziko budeme schopni přinést. Tohle je vlastně stejné ve všech válkách a ve všech krizových oblastech.
