Státní tiskárna cenin je jediné místo v republice, kde vznikají bankovky. Které tisknete v největším nákladu?
Přesně vám to neřeknu, protože to jsou údaje, které Česká národní banka chrání. Obecně se ale nejméně tisknou samozřejmě nejvyšší hodnoty a nejvíce ty nejnižší, protože mají větší pohyb. Pětitisícovkou platíte po výplatě a pak už máte drobné.
Lidé ČeskaSeriál iDNES.cz  Zapomeňte na politiky, vrcholové sportovce, hvězdy showbyznysu a další celebrity. V Česku žilo k 1. lednu 2014 přesně 10 512 419 lidí a příběhy mnoha z nich jsou často zajímavější. Portál iDNES.cz proto přináší seriál rozhovorů s mediálně neznámými lidmi. Pečlivě vytipoval reprezentanty sociálních či zájmových skupin napříč Českem a během roku zveřejní několik desítek rozhovorů, ve kterých zprostředkuje radosti i starosti zpovídaných. Motto projektu zní: Projekt je inspirovaný cyklem slovenského deníku SME, který dohromady spojuje dva jiné nápady - motiv z fotografického projektu Humans of New York a motiv z knih výtvarníka Vladimíra 518 Kmeny a Kmeny 0 mapující osudy různých subkultur. Máte zajímavý tip na dalšího hosta našeho seriálu? |
Můžete vysvětlit, co je náplní vaší práce?
Bankovky děláme jednou za čas, ale během roku se tiskne celá řada dalších věcí. Když přijde nová zakázka, tak v první řadě dělám předběžnou kalkulaci, jak dlouho bude tisk trvat a jaká bude cena. Poté to probírám se zákazníkem a diskutujeme o ceně. Každá věc se dá udělat deseti různými způsoby a technologiemi, některé technické prvky můžeme a nemusíme použít. Finální zakázka se pak připravuje v přípravném oddělení.
Poté je ještě autorská korektura, kdy si zákazník prohlédne finální vzhled a podpisem odsouhlasí, že to tak skutečně chce. Materiály, na které se tiskne, jsou totiž velmi drahé a nechceme zpětně řešit, že se vytisklo něco, co si zákazník představoval jinak.
Děláte také přímo v tisku?
Přímo u tiskařského stroje jsem pracoval jen asi rok po vyučení, pak jsem deset let pracoval v technologiích. V současnosti jsem v přípravném oddělení a dělám vedoucího provozu designu. Zkušenosti z tisku jsou mi k nezaplacení, protože dovedu odhadnout co a jak vyjde a co třeba není možné zreprodukovat. Mám na starosti kolektiv, organizuji práci, komunikuji s ostatními odděleními a dělám grafické návrhy.
Co se ve státní tiskárně cenin vyrábí kromě bankovek?
Zaměřujeme se na ceniny a důležité dokumenty, abychom využili speciální stroje, které tu máme. Jsou to tiskové stroje, které mají určité úpravy, aby mohly tisknout ceniny. Vyrábí se zde tedy obligace, akcie, dluhopisy, stravenky, jízdenky pro dopravní podniky, vstupenky, dálniční známky. Vlastně vše, co pak odběratel může směnit za peníze.
Kromě toho vyrábíme doklady, všechny možné průkazy, zejména občanské, řidičské, technické nebo zbrojní. Tiskneme zde věci, které byly potřeba už před stovkami let. Historie dokladu sahá někam do předminulého století. Už naši obrozenci potřebovali například zbrojní průkaz.
Ve státní tiskárně cenin vyrábějí i cestovní pasy:
26. dubna 2015 |
Má vše, co zde tisknete nějaké ochranné známky, nebo tisknete i jiné věci?
Tiskneme v podstatě cokoli, co si zákazník objedná. Soustředíme se na ceniny, ale když je časová kapacita vyrábíme i tiskopisy.
Ale zpět k bankovkám. Který ochranný prvek je u nich podle vás nejdůležitější? Kdybyste měl veškeré dostupné padělatelské vybavení, co by vám dělalo největší obtíže padělat?
Velmi důležité jsou barvy. Některé jsou viditelné jen pod UV zářením nebo jsou viditelné a měřitelné jen pod určitými vlnovými délkami.
Asi nejdůležitější je ale vodoznak. To je prvek, který se používá někdy od roku 1856, kdy se poprvé objevil na bankovkách v Číně. A stále je nenahraditelný. Je založen na půltónovém převodu předlohy do hmoty papíru. Ochrana vodoznakem je na bankovkách nejúčinnější u portrétů.
Proč právě u portrétů?
Člověk je totiž v komunikaci s lidmi odmalička trénovaný na vnímání detailů obličeje a dokáže rozpoznat i minimální změny rysů. Na bankovkách může být cokoli jiného, třeba medvěd, ale portrét je portrét. Ve tváři člověk snadno čte, protože se od malička podle obličeje orientuje. Vnímá v něm i emoce. Je to cvik oka a mozku. Každá malá změna, která by vznikla při padělání, je okem zaznamenatelná.
František DvořákNarodil se roku 1956 v Praze. Vyučil se ofsetovým tiskařem. Vystudoval střední průmyslovou školu grafickou. Rok studoval na Fakultě strojní v Liberci. Po vojně, v roce 1977, začal pracovat ve Státní tiskárně cenin. Má dvě děti a vnouče. |
Takže obecně jsou podle vás na bankovkách vhodnější portréty než třeba mosty na eurech?
Ano, portréty jsou podle mě důležité. Vím, že u eura by byly portréty problém, protože států v eurozóně je více než bankovek a každý by na bankovku chtěl nějakou „svojí“ osobnost. Euro je výsledek politického kompromisu a s evropskými mosty se to tedy vyřešilo šalamounsky. Ale ten portrét je portrét.
Poznáte vždy padělek?
Já myslím, že pod lupou ano. První, na co se podívám, je, jestli bankovka nebyla vytištěna digitálně. Zkontroluji ochranné prvky, jako jsou opticky variabilní barvy a sklopný prvek. To je ochranný prvek, kdy se při sklopení bankovky objeví skrytý obrazec, např. hodnota bankovky. Mám zkušenost, že padělky nikdy nejsou na takové úrovni, aby byly skutečně zaměnitelné. Nedávno se třeba objevily padělané dálniční známky, které byly udělané dost dobře. Teprve porovnáním s pravou známkou se poznalo, že je to padělek. Podtisk byl úplně jiný, tím se asi padělatelé vůbec nezabývali. Ovšem další ochranné prvky, jako opticky variabilní barvy nebo hologram, byly téměř k nerozeznání.
S dokonalým padělkem jste se tedy nesetkal...
Ne. Padělky, které bych nepoznal na první pohled, třeba jen se slabou lupou, jsem dosud neviděl.
A narazil jste někdy na padělané peníze přímo v oběhu?
Nenarazil. Občas mi je ukážou v bance, když tam přijdu. Padělky jsou rozdělené do nějakých tříd podle kvality. Ale v naprosté většině případů jde o nekvalitní padělky udělané třeba na laserové tiskárně. Bankovka má ovšem prvky, které na laserové tiskárně samozřejmě zkopírovat není možné. Starší verze bankovek tyto prvky ještě neměly, takže některé padělky pocházejí z té doby.
Z jakého materiálu je papír, na který se tisknou peníze?
Základem je papír s bavlněnými vlákny. Není to čistá buničina, protože bankovky by se brzy poškodily. Díky bavlně vydrží v oběhu dlouho. Papír obsahuje i další příměsi, různé chlupy, ochranné pásky. Ty jsou buď kovové, nebo opticky variabilní, okénkové, to znamená, že jsou při výrobě částečně ponořované do hmoty z papíroviny.
Kde se takový papír vyrábí?
V Česku se nevyrábí a je na tiskárně, odkud si ho objedná. V zahraničí takový speciální papír produkuje řada papíren. Máme několik stálých dodavatelů, ale odkud konkrétně, to vám nepovím.
U bankovek je velmi důležitá intenzita barvy. Jak se hlídá?
Máme laboratoř, kde se každá zásilka barev vyhodnotí. Přijde, odeberou se vzorky, udělají se laboratorní tisky a ty se vyhodnotí. Sleduje se nejen intenzita, ale i chemické a optické vlastnosti barvy. Na přesné rozpoznávání barvy je seřízených mnoho přístrojů mimo tiskárnu, například v bance měniče bankovek. Receptura barvy proto musí přesně odpovídat původnímu nastavení. Kdyby se na bankovkách cokoli změnilo, tak se musí přenastavit všechny přístroje, které jsou různě po republice. Když je barva například řidší než obvykle, musí se udělat zkoušky, aby to vyhovovalo strojům. Od nás odchází pouze bankovky prověřené, u nichž je jisté, že je stroje v bankách rozpoznají.
Pracovníci tiskárny pracují denně se štosy bankovek. Jak je zabezpečeno, aby si jeden štůsek neodnesli domů?
Ten „štůsek“ je veliký, tak velkou kapsu nemají. Ale hlavní je, že se neustále přepočítávají náklady. Jakmile přijde papír to tiskárny, spočítá se jeho přesné množství, aby byla jistota, že se veškerý papír dostane do výroby. Po každém tisku se pak znovu kontroluje přepočtem. Pracovníci mají hmotnou odpovědnost.
Dochází k případům, že se papír ve stroji dostane nějakým způsobem do soukolí válců a roztrhne se. Stroj se v tom případě zastaví a poškozený arch se musí najít. Kdyby se nenašel, tak všichni pracovníci, kteří tam v tu chvíli byli, musí zaplatit v nominální hodnotě cenu archu. Tento systém nutí lidi, aby stále kontrolovali, jestli nedošlo ke ztrátě nebo poškození archu. Když je papír potrhaný, musí se dolepit do celé plochy a předá se pracovníkům, kteří ho oficiálně znehodnotí. Takže celý proces výroby bankovek je samozřejmě velmi přísně hlídaný. To je základ.
Není to přesto určité pokušení, zejména pro nové pracovníky, když kolem sebe najednou vidí tolik peněz?
Nevím. Samozřejmě jsou různí lidé a třeba o tom spekulují... Když se s někým potkám a řeknu mu, že pracuji v tiskárně bankovek, tak to je první věc, na kterou se ptají. Ale tím, že je tam tak přísná kontrola a všude jsou kamery, tak je to opravdu nemožné. V historii vím asi o jednom případu, kdy se tu něco ztratilo. Ale ochranka zloděje chytla a byl souzený.
Kdo tiskárnu střeží?
Budovy hlídá útvar bezpečnosti, který má všude kamery, i na střeše. U vchodu jsou mříže a při příchodu ostraha ověřuje vaši totožnost. Když třeba v blízkosti budovy letí vrtulník, jsou hned ve střehu. Budova je rozdělená na zónová pracoviště. Když chcete jít do jiné zóny, než kde pracujete, musíte to mít speciálně povolené.
Kam bankovky putují z tiskárny?
Do centrální banky. Tam probíhá kontrola toho, co my vyrobíme. Bankovky projdou přepočtem a banka za ně přejímá odpovědnost.
Jaká je vaše nejoblíbenější česká bankovka?
Já měl rád vždycky dvacetikorunu, která dnes už není. Modrá barva i provedení se mi moc líbilo. Hezká je také pětitisícovka, taková decentní.
A co ve světě? Která světová měna má podle vás nejhezčí bankovky?
Moc se mi líbí švýcarské franky. Technickým zpracováním jsou moderní.
Radost, strach a životodpovídají všichni hosté projektu Co vám dělá v životě radost? Z čeho máte největší strach? Jak se vám v Česku žije? |
Jsou podle vás některé bankovky vyloženě ošklivé?
Nejhorší jsou asi v Bělorusku nebo v Bulharsku. Jsou takové naivní. Ani polské bankovky se mi moc nelíbí. Zpracování i kresba na nich jsou nedokonalé. S výrobou bankovek zde nemají zkušenosti a je vidět, že to neumí. Řekl bych, že většina bankovek je spíše ošklivých.
A které bankovky jsou podle vás nedostatečné z hlediska ochranných prvků?
Většina. Přestože některé vypadají krásně, třeba kyrgyzský som, nejsou zabezpečeny ani proti padělání na kopírkách.
Co taková eura? Líbí se vám?
Eura jsou taková příliš plošná. Má to ale svůj význam, jsou jednoduchá a mají jasnější ochranné prvky. Já mám rád, když jsou bankovky méně ploché, více prostorovější. U švýcarského franku, o kterém jsem mluvil, je úžasná kombinace rastrů a digitální rytiny.
V případě, že Česko přijme eura, budou se tisknout u vás?
To zatím není rozhodnuté. Muselo by se pořídit nové vybavení tiskárny, což by byla velká investice, která by se musela zvážit. Eura si může tisknout každý stát. V řadě zemí, třeba v Irsku nebo Portugalsku, ale při přijetí eura centrální tiskárny zanikly. Jiné investovaly do strojového parku a eura si začaly tisknout samy. Například Rakušané si zřídili dvě linky a teď nemají co tisknout. V prvním okamžiku, kdy se musel nasytit trh a zásobit banky, se vytisklo kvantum bankovek, pak ale následoval útlum, protože se čerpalo ze zásob.
Ve Spojených státech je běžné, že lidé po bankovkách píší a kreslí. To se u nás příliš nevidí. Čím to podle vás je? Máme k bankovkám větší respekt?
Podobně byli vždy zvyklí na bankovky psát i Angličané. Už za druhé světové války, když Němci padělali anglické libry, ručně na ně dopisovali poznámky, aby vypadaly autenticky. V Americe i Anglii je to zkrátka takový návyk...
U nás je ale zákonem dané, že na bankovku se psát nesmí, protože se tím znehodnocuje. Navíc, když se popíše právě místo, podle kterých stroje v bance bankovku vyhodnocují, výsledkem je, že ji hlásí jako vadnou. Bankovka se vyřadí z oběhu a tím se sníží její trvanlivost. Proto bylo také dřív na bankovkách napsáno, že padělání a znehodnocení je trestné.
Řekl bych, že u nás máme k bankovkám větší respekt. Nevím, možná je to tím, že na nich jsou vyobrazení lidé, kteří pro nás něco znamenali. Pamatuji, že když byla v oběhu poslední stokoruna od Albína Brunovského (slovenský malíř, pozn. red.), na které byl Klement Gottwald, vypichovali mu lidé oči. Zabývala se tím pak policie.
Další rozhovory:Lidé Česka Nepropásněte ani jeden díl, objednejte si zasílání avíz na nová pokračování seriálu do e-mailu ZDE. Minulý díl: |
Lidé stále častěji platí bezhotovostně a klasické bankovky spíše ustupují. Nepřicházíme podle vás o něco?
Určitě. Je jasné, že dnes již fyzické peníze nejsou tolik potřeba. Samozřejmě také někdy používám kartu, ale stále je mi bližší platit penězi. Je hezké mít v peněžence bankovky.
Jak se změnila vaše práce za dobu, co ji děláte? Na co se kladl důraz před revolucí a na co dnes?
Změnily se samozřejmě technologie a tím se zásadně změnila i naše činnost. Ruční práce ustoupila a nahradily ji z větší části počítače. To už nejde vrátit. Klasičtí litografové byli schopni táhnout linku štětcem tak dokonale a živě, že to počítač není schopný ani udělat. Počítače mají na druhou stranu jiné kvality, mohou třeba dělat složitější obrazce. Litograf například promýšlel, aby se určité prvky neslily, když se obraz zmenší. Pod lupou pak byly vidět úpravy, které počítač dnes nevytvoří. O tyto detaily ale dnes už nejde, protože se nahrazují jinými prvky, třeba barvami, které různě svítí. Je to jiná doba.
Je podle vás výroba bankovek spíše řemeslo, nebo umění?
Tiskař je spíš technik. Musí slyšet a podle zvuku stroje poznat, jak probíhá tisk. Dnes už mu pomáhají měřicí a vyhodnocující zařízení. Na druhou stranu je v tom i umění. Musíme umět namíchat barvu, mít vidění a cit pro barvu. Pamatuji, že když se připravovaly v tisku současné bankovky, které navrhl Oldřich Kulhánek, pracovníci byli nadšení. S panem Kulhánkem schvalovali barevnost bankovek. Připravili mu třeba i tři různé varianty barev, aby měl radost, protože viděli, jak je zapálený pro kvalitu. Pan Kulhánek zase viděl, jakou kvalitu tiskárna odvádí a opravdu dovedl ocenit, že výsledná podoba bankovek je co nejblíže jeho představě.
Proč jste se před téměř čtyřiceti lety rozhodl pracovat v tiskárně cenin?
Já jsem si tuto práci původně nezvolil. Chtěl jsem být ornitologem, ale z politických důvodů jsem nemohl na gymnázium. V té době jsem „přičuchnul“ k uměleckému tisku a řekl jsem si, že bych se mohl vyučit tiskařem. Bylo to rozhodnutí ze dne na den. Plánoval jsem tehdy, že bych jednou přejal nějakou tiskařskou dílnu pro výtvarníky. Na to ale nedošlo. Získal jsem zajímavou práci v tiskárně cenin a u ní už jsem zůstal. Ornitologie pro mě zůstala spíš takovým obohacení. Když jdu lesem, tak vidím, slyším, rozpoznám. Z té doby si to pamatuji. Je fajn, že se les trochu zčitelní.
Projekt iDNES.cz Lidé Česka: přečtěte si další rozhovory |
