„Trestání v situaci, kdy není jasné, že druhá osoba se sexem nesouhlasí, lze považovat za přepínání trestní represe,“ uvedl již dříve Antonín Stanislav, náměstek ministra spravedlnosti Pavla Blažka.
Podle návrhu ministerstva se vychází z toho, že pokud je toho osoba schopna, má jakkoli projevit svůj nesouhlas se sexuálním aktem. Má se za to, že normální člověk standardně dokáže dát nesouhlas najevo, ať již verbálně nebo neverbálně – gestem, zaujetím obranné pozice, pláčem.
Případy, kdy tak učinit nemůže pro určitou objektivní překážku, ať již fyzickou nebo psychickou, se pak navrhuje řešit zakotvením výslovné definice bezbrannosti v trestním zákoníku – kvůli nemoci, spánku, duševní poruše, silné opilosti, spoutání, nízkému nebo vysokému věku, silnému ochromujícímu stresu či zdravotnímu handicapu. Výčet důvodů bezbrannosti je ale otevřený a lze tak mezi ně zařadit i další výslovně neuvedené důvody.
Odůvodnění v kauze Feri stále není hotové. Je to složité a rozsáhlé, řekl soud |
Trestný čin znásilnění bude nově zahrnovat pouze soulož a jiné penetrační činy. Méně závažné sexuální praktiky ministerstvo vyčlenilo do samostatného nového trestného činu sexuální útok.
Sexuální praktiky s dítětem do 12 let mají být vždy považovány za znásilnění nebo sexuální útok. Dosud se tyto činy klasifikovaly jako pohlavní zneužití.
Koncept „ne znamená ne“ uplatňují například Dánsko, Belgie, Německo, Lucembursko, Švédsko a Lotyšsko,
Podle předkládací zprávy ministerstva spravedlnosti přistoupila ke změně definice znásilnění v posledních letech celá řada evropských států, mimo jiné i pod vlivem Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí (tzv. Istanbulské úmluvy), kterou Česká republika podepsala, ale dosud neratifikovala. Není pro ni dost hlasů v obou komorách parlamentu.