Pátrání v archivech vyžaduje alespoň základní informace. Michael Černý samozřejmě věděl, kdy se jeho otec narodil, kde žil a vyrůstal a jaké bylo jeho povolání. Dále uvedl, kde studoval vojenskou školu. Pomohla i informace o nuceném nasazení a pozdější, vojenská kariéra.
Nejzajímavější československý letoun k obraně vlasti vznikal v Pragovce |
Vojenský ústřední archiv žádost zpracuje a odpoví na ni zpravidla do třiceti dní. V informaci se dozvíte, jak dále můžete postupovat a případně i co se podařilo dohledat, pokud to nesdělí archiváři až při osobní schůzce v Praze. V tomto případě se panu Černému dostalo této odpovědi:
„Na základě Vašeho elektronického podání ze dne 9. března tohoto roku jsme vyhledali osobní dokumentaci k Vámi požadované osobě Václav Černý (1909). Dohledaný materiál Vám předložíme k osobnímu studiu na badatelně VHA (Vojenský historický archiv, pozn. red.), kde si jej můžete prostudovat a bezplatně pořídit kopie archiválií vlastním záznamovým zařízením. Termín studia je nutné si dopředu rezervovat,“ odepsal Jan Chleboun z Vojenského ústředního archivu v Praze - Ruzyni.
Vojenský archiv v Praze - Ruzyni.
Po potěšující zprávě je třeba si sjednat v archivu schůzku. Není to otázka ze dne na den, ale obvykle v řádu několika týdnů. Podle vytíženosti archivářů a s přihlédnutím ke kapacitám badatelny. Ta je umístěna v přízemí hlavní budovy archivu a před příchodem je třeba nejen se nahlásit na bráně, kterou střeží vojáci a bezpečnostní agentura, konec konců, jde o vojenský objekt, ale i na recepci archivu.
Zde po zápisu nafasujete skřínku pro odložení oblečení, či tašek a s platným dokladem totožnosti se vydáte krátkou chodbou k badatelně, nevelké místnosti, kde je atmosféra jako v knihovně. Panuje zde ticho a klid, všichni přítomní se probírají historií.
Záznamy staré i přes sto let
Záznamy, které jsou staré i více než sto let, jsou uchovávány ve speciálních regálech ve vyšších patrech, kde je přesně stanovena teplota a vlhkost vzduchu. K tomu slouží vzduchotechnika, která je navržena na míru pro zachování důležitých stop historie.
V rokycanském muzeu předvedli, jak probíhala mobilizace roku 1938 |
Badatelé z řad veřejnosti, obvykle příbuzní, ale i odborníci, či studenti, mají k dispozici rukavice pro správné nakládání s archiváliemi. Není to striktně vyžadováno, ale u starších, či poškozených spisů to je nezbytné.
Před převzetím složky s dokumenty je třeba vyplnit Badatelský list a další dokumenty. Zde uvádíte jméno, adresu, číslo dokladu, účel pátrání, případně po kom pátráte. Nechybí ani údaj o tom, jakou technikou budete pořizovat záznamy, fotoaparátem, mobilem, možné je si ale i přinést scanner, případně, využít možnost kopírování přímo pracovníky archivu. To se samozřejmě prodraží v okamžiku, kdy jsou záznamů desítky, nebo i stovky.
Michael Černý v badatelně.
Po ověření údajů a množství podpisů získáte spis, se kterým se odeberete do badatelny. V tomto případě šlo o rozsáhlé záznamy na dvou stech stránkách, nechybí zdravotní dokumentace, pravidelné lékařské prohlídky, údaje o vzdělání, kvalifikaci, ale i osobnostní charakteristiky.
V případě pana Václava Černého se můžeme například dočíst, že hovořil francouzsky a německy, byl velmi ochotný, samostatný, spolehlivý a měl příjemnou, sympatickou vizáž.
Václav Černý ještě jako mladý voják.
Rád se obklopoval ženskou společností, byl neobyčejně snaživý v doplňování svých vědomostí. Při čtení spisů vidíme, že jeho syn Michael se tváří nejen pobaveně, ale také je trochu naměkko. „Táta měl ženy vždy rád, byl to fešák,“ říká Michael, jeho syn, který v archivu již dříve pátral i po svém strýci.
„Jsem moc rád, že je možné pátrat v historii. Myslel jsem si, že otec studoval v Hranicích na Moravě, na tehdejší vojenské akademii, ale až tady vidím, že v Litoměřicích. Je to pro mě překvapivé. Těšil jsem se i na záznamy z Podkarpatské Rusi, Levic, ale i Trenčína. Bohužel, ty se dohledat nepodařilo,“ řekl k bádání.
Armáda mění barvu baretů. Zelenou střídá khaki, odkazuje na tradice |
„Ne všechny záznamy se podaří dohledat. Na Slovensku se mnoho dokumentů zničilo, takže to, co zde je k dispozici, je vše, co je k osobě pana Václava Černého,“ říká archivář Chleboun. „Táta to nikdy Slovákům nezapomněl. Neměl to tam lehké, při ústupu se po něm a dalších vojácích střílelo,“ připomněl dávnou historii syn Michael.
V dokumentech se můžeme dočíst i o Květnovém povstání. „Zastihlo mě na Vinohradech na Mírovém náměstí. Na volání o pomoc Čs. rozhlasu jsem se k němu odebral, abych pomohl při jeho dobývání, ale neměl jsem žádné zbraně, musel jsem se odtud vzdálit. Pak jsem za dnů revolučních stavěl barikády a hlídkoval s loveckou puškou na barikádách v prostoru ulice Sázavská, Mírového náměstí a na Vinohradech,“ dočteme se autentická slova Václava Černého.
Bratr odjel do Británie, druhý a otec zavřeni.
Ve spisech také stojí, že byl pod dozorem gestapa. Na otázku, jestli byl on, či někdo z rodiny vězněn, vyšetřován, souzen, či pronásledován Němci, uvádí “Byl jsem pod dozorem gestapa. Prohlídky bytu časté, poněvadž jeden z mých bratrů utekl a narukoval v Anglii, otec i druhý bratr internován ve Svatobořicích na Moravě,“ dočteme se ve spisech.
Vojenský archivVojenský historický archiv tvoří tři samostatné součásti, které i ukazují dobu, ve které lze pátrat.
Zájemci o bádání naleznou veškeré indormace na vuapraha.cz |
„Pamatuji si, když o tom táta vyprávěl. Jeho bratr odjel do Británie, kde narukoval. A odsouzení otce a bratra na bezmála rok bylo za zabití prasete. Aby bylo co jíst. To se nesmělo a byl za to žalář,“ směje se již s odstupem desítek let syn Michael.
Václav byl i nuceně nasazený v Avii, ale práci sabotoval, aby se podle svých slov vyhnul práci pro okupanty. To vše bylo zaprotokolováno po válce i za účasti svědků. I tyto spisy jsou součástí celého šanonu, který jeho syn Michael mohl v archivu prostudovat.
Z pozdějších spisů se dozvídá již to, co dávno dobře věděl. Jeho otec dosáhl hodnosti podplukovníka, po přestěhování do Prahy působil v Rooseveltově ulici společně s geodety, kartografy a řadou dalších odborností. V současné době je na uvedené adrese Hlavní velitelství Vojenské policie a část Vojenského historického ústavu.
„Pamatuji se, když jsem tátovi do práce nosil obědy. Při čtení záznamů si vše zase oživuji, vzpomínky tam stále jsou,“ zavzpomínal Michael a vyzdvihl význam archiválií, ve kterých může pátrat prakticky každý, pokud se o historii zajímá.
