Čáslavská se narodila do rodiny vedoucího obchodu s lahůdkami a matky v domácnosti 3. května 1942. Společně se staršími sestrami Evou a Hanou a mladším bratrem Václavem vyrůstala v činžovním domě v pražském Karlíně.
Právě její matka, která se o děti starala, Věru ke sportu přivedla. Přála si totiž, aby každý její potomek, navzdory živnostenské profesi otce, která kádrový profil rodiny nepozvedala, dosáhl na možnost lepší budoucnosti.
Všechny dcery tak díky ambiciózní matce navštěvovaly pražskou baletní školu. Malé Věrce byly teprve čtyři roky, když se poprvé projevil její pohybový talent.
„Paní Čáslavská, ta vaše holka, to je strašný číslo. Přiveďte ji někdy za mnou do tělocvičny, mohlo by z ní něco bejt.“
Gymnastka a trenérka Eva Bosáková o Věře Čáslavské
Během let si Čáslavská vyzkoušela krasobruslení, při letní přípravě pak také atletiku, plavání, cyklistiku nebo akrobacii. Její vstup do světa gymnastiky v roce 1957 byl spíš náhodný.
Při vystoupení s baletní školou v televizi si ji totiž vyhlédla Eva Bosáková, slavná gymnastka tehdejší doby a shodou okolností též účastnice zmíněného televizního pořadu. Dívce poté nabídla společné tréninky.
„Paní Čáslavská, ta vaše holka, to je strašný číslo. Přiveďte ji někdy za mnou do tělocvičny, mohlo by z ní něco bejt,“ pronesla údajně Bosáková. To tehdy ještě nemohla tušit, že před ní skutečně stojí budoucí nejlepší sportovkyně světa.
Zavilost bájné paní Věry. Nezlomili ji komunisté ani rodinná tragédie |
Gymnastiku nejdřív cvičila po práci
Čáslavská si gymnastiku oblíbila. Do svých sestav vnášela originalitu právě díky zkušenostem z krasobruslení nebo akrobacie. Mezi její oblíbenou disciplínu patřila prostná.
Po absolvování základní školy pokračovala ve studiu na střední škole s ekonomickým zaměřením. Maturitu si však dodělala až později. Zpočátku se živila jako písařka a gymnastiku cvičila v čase vedle zaměstnání.
První úspěchy ve sportu ale přišly ještě v roce 1957, když jako vítězka dorostenek i juniorek debutovala na mistrovství republiky. Talent projevila i o rok později na mistrovství světa v Moskvě jako členka stříbrného družstva žen. Také v roce 1958 na mistrovství Československa skončila druhá. O další rok později zase vyhrála v přeskoku a kladině mistrovství Evropy v Krakově.
Vůbec prvních olympijských her se Čáslavská zúčastnila v roce 1960 v Římě, kde s československým družstvem obsadila druhé místo. Zdravotní komplikace jí však ve víceboji nedovolily obsadit lepší než osmé místo a na kladině šesté.
Skvělý výkon ovšem předvedla na světovém šampionátu 1962, který se konal v Praze. Tam získala zlato za přeskok, stříbro ve víceboji, soutěži družstev a bronz v prostných. Na olympiádu v Tokiu dvaadvacetiletá Věra odjížděla plná ambic a nadějí. A ty také proměnila.
Osobní vzpomínka na paní Věru, bojovnici s batohem starostí na zádech |
„Všechno pro mě bylo nové a atmosféra báječná. Tam jsem se od japonských sportovců naučila sportovnímu přístupu. Když jsem se dívala na ostatní gymnasty, brali to hodně vážně. Vždycky, než nastoupili na nářadí, byli v hrozné křeči. Jejich výraz v obličeji byl dramatický, až jsem měla pocit, že vzápětí přijde přírodní katastrofa, zatímco Japonci byli hraví a samá legrace. Poplácali se po zádech, usmívali se, brali to jako hru,“ vzpomínala v rozhovoru pro Český rozhlas.
Vedle prvního místa ve víceboji, přeskoku, na kladině a týmového stříbra z Japonska odjížděla jako miláček tamního publika. Do země se ještě za svůj život díky dobrým vztahům několikrát vrátila.
Příběh Věry Čáslavské: život na sinusoidě propastných rozdílů |
Petice Dva tisíce slov
V horách se Věra Čáslavská ukrývala před KGB, teď má v Šumperku svou halu |
A ve slibné kariéře Čáslavská v následujících letech pokračovala. O rok později opouštěla Sofii jako pětinásobná mistryně Evropy, ze stejné soutěže v Amsterodamu 1967 se pak vracela s prvenstvím ve všech disciplínách. I mistrovství světa pro ni bylo úspěšné. Z Dortmundu 1966 si přivezla tři zlaté medaile za víceboj, přeskok a soutěž družstev a dvě stříbrné za kladinu a prostná.
Světové, ale i sovětské reprezentantky Čáslavská opět předčila na další, pro její život stěžejní olympiádě, která přišla jen necelé dva měsíce po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Politické události před Mexikem 1968 ale ovlivnily mnohé.
Na jaře zmíněného roku Čáslavská podepsala petici Dva tisíce slov, která po začátku invaze způsobila, že se musela po jistý čas ukrývat. Dlouho navíc nebylo jasné, jestli se soutěže zúčastní. Na soupisku her ji dopsali až na poslední chvíli.
Proti vpádu vojsk protestovala i Čáslavská, pak se musela ukrýt v Jeseníkách |
„Měli strach, že ji zavřou, protože podporovala Dubčeka, byla velkou příznivkyní obrodného procesu,“ líčil v rozhovoru pro iDNES Premium historik českého sportu František Kolář.
Gymnastka Věra Čáslavská po přeskoku na olympijských hrách v Mexiku (23. října 1968)
Navzdory domácím událostem ale na olympiádě opět dominovala. Druhé místo získala na kladině a v družstvech, prvenství obhájila ve víceboji, bradlech, přeskoku a prostných. Tam však rozhodnutí rozhodčích vyvolalo značnou kontroverzi. Sovětská sokyně Larisa Petrikovová totiž dodatečně obdržela tolik bodů, aby se její výsledek vyrovnal tomu Čáslavské. Na stupínek vítězů se tedy jako zlaté postavily obě ženy. A právě na něm došlo ke klíčovému momentu.
Během tónů sovětské hymny Čáslavská odvrátila zrak. Nechtěla sledovat stoupající rudou vlajku.
Tichý protest Věry Čáslavské proti sovětské okupaci na olympiádě v Mexiku v roce 1968:
„Mexičané byli fantastičtí. A to už je svým způsobem také politika. To už je taky reprezentace země. Ti organizátoři byli tak fantastičtí, že na stupních zahráli napřed československou hymnu. Napřed hymnu tý malý zemičky okupovaný, teprve pak toho mamuta, ten Sovětskij Sojuz,“ vzpomínala.
„To když zazněly první akordy sovětský hymny, tak to mně ihned naskočila husí kůže. To jsem viděla všechno, ty tanky a jak jsme museli stát v pozoru. Když zazněly ty tóny, tak já úplně ostentativně, vyšlo to z duše, vyšlo to ze mě, jsem od vlajky odvrátila hlavu a ještě jsem se dívala do země, jako že tu vlajku ignoruju,“ vysvětlovala o několik let později.
Svatba se sto tisíci návštěvníky
S koncem olympiády se Čáslavská dočkala vedle titulu „nejlepší sportovkyně světa“ a „druhá nejpopulárnější žena planety“ (za Jacqueline Kennedyovou) také dalšího podstatného momentu, který měl ovlivnit její osobní život na desítky následujících let.
Svatbu Čáslavské s Odložilem v Mexiku navštívilo 100 tisíc lidí |
V hlavním městě Mexika ještě během olympiády 26. října řekla „ano“ československému reprezentantovi v běhu Josefu Odložilovi. S tím měla později dceru Radku (1969) a mladšího Martina (1974). Obřad dvou sportovních ikon Československa v barokní katedrále s veselkou navštívilo na sto tisíc hostů a místních fanoušků.
„Z katedrály jsme proto utíkali bočním vchodem. Mexičané jsou takoví – když mají idol, tak ho samou láskou umačkají k smrti a pak ho prohlásí za svatého,“ popisovala Čáslavská. „Nakonec jsme našli úkryt v televizním voze, jinak by to asi dopadlo špatně,“ vzpomínala zase tehdejší trenérka Čáslavské Jaroslava Matlochová.
Po návratu z Mexika na Čáslavskou v Praze čekaly davy obdivovatelů a prezident Ludvík Svoboda ji osobně přijal na Pražském hradě. Vrátila se jako hrdinka, ale perzekuce ji neminula.
Gymnastka Věra Čáslavská a běžec Josef Odložil před svatebním obřadem na československém velvyslanectví v mexickém hlavním městě. (26. října 1968)
Boj s manželem i totalitou
Když se praštíš, nefňukej a běž znovu! Jakou trenérkou byla Čáslavská |
Kvůli odmítnutí odvolat svůj podpis z Dvou tisíc slov byla za tři roky vyloučena z Československého svazu tělovýchovy a sportu a přišla o práci. Později musela pracovat pod falešným jménem jako uklízečka. V roce 1972 také pod drsnou cenzurou vydala vlastní autobiografii.
Ke gymnastice se znovu vrátila až v polovině 70. let. Mladé gymnastky Sparty Praha trénovala potají, těsně před osmdesátkami jí pak komunističtí funkcionáři společně s celou její rodinou dovolili vycestovat do Mexika a cvičit tam malé naděje. Sovětský svaz totiž nebyl schopný dostát slibu a dodávat uhlí na Kubu, Mexiko však výměnou za oblíbenou Čáslavskou ano.
Československá reprezentantka ve sportovní gymnastice Věra Čáslavská se věnovala vyhledávání a testování talentů a výuce nejmladších gymnastek z TJ Sparta Praha. (1. února 1989)
Po dvou letech v Mexiku, kde se vyostřily partnerské problémy s Josefem Odložilem, se Čáslavská vrátila do Československa. Po několika letech odděleného života ji zde v roce 1988 čekal rozvod. Manžel ji údajně psychicky i fyzicky týral.
Do popředí veřejného zájmu se dostala znovu až v 90. letech, a to jako poradkyně v oblasti sociálních otázek a sportu a asistentka nového prezidenta Václava Havla. Do roku 1996 pak předsedala Československému, potažmo Českému olympijskému výboru a mezi lety 1995 až 2001 byla členkou Mezinárodního olympijského výboru.
POHNUTÉ OSUDY: Zabil jsem otce a mámu dostal do blázince, říkal Martin Odložil |
Z veřejného života se později v 90. letech stáhla. Na vině byl pravděpodobně incident jejího bývalého manžela, který se v podnapilém vztahu dostal do konfliktu se synem Martinem. Josef Odložil na následky roztržky po několika dnech v kómatu zemřel, ohledně jeho smrti se však vedl vleklý soudní spor, který vyústil do odsouzení Martina Odložila na čtyři roky vězení. V roce 1996 ale od tehdejšího prezidenta Havla dostal amnestii.
Celou situaci intenzivně zprostředkovávala média, což na Čáslavskou vyvíjelo tlak. Dokonce se potýkala s depresemi. Do společnosti se opět vrátila až po téměř dvaceti letech po revoluci.
Smutná zpráva o jejím úmrtí Česko zaskočila 30. srpna 2016. Příčinou byla rakovina slinivky, kterou více než rok trpěla. Její stav se pak přes léto zhoršil a místo cesty na olympiádu v brazilském Riu musela po plánované lékařské prohlídce zůstat v pražském IKEMu.
Pohřeb čtyřiasedmdesátileté zesnulé Čáslavské se uskutečnil v tichosti a pouze za účasti rodinných příslušníků 8. září v šumperském krematoriu. Veřejnost se s ní rozloučila před budovou Národního divadla v Praze svíčkami a květinami. Její úspěchy a statečnost však tvoří nesmazatelnou součást české historie.
Inspirativní ženySeriál iDNES.cz Inspirativní ženy, které se rozhodl představit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svým. Jsou vidět a slyšet ve veřejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez větší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny? Ptáme se na témata, která o úspěchu mohou rozhodovat – píle, platové podmínky, rodina, ale i diskriminace, sexuální obtěžování stejně tak jako férovost a rovnost. Otevřené rozhovory jsou základem našeho projektu. Statistika je neúprosná, pořád je jen zlomek rodin, ve kterých jde na rodičovskou dovolenou muž. Tedy je rodina v dnešní době překážkou a jak skloubit děti a kariéru, kterou muž většinou přerušit nemusí? Každý si musí najít odpověď sám, ale pevně věříme, že vás Inspirativní ženy bez ohledu na pohlaví zaujmou. |
Zdroje
|
