Jenže sedmdesát? To je něco mezi tím.
Kdyby byl Pavel Bém zvolen prvním místopředsedou poté, co by vystoupil vůči Topolánkovi konkurenčně, byl by předseda v koutě. Jenže Bém se v neslaném nemastném projevu přihlásil skoro patolízalsky ke svému šéfovi. Jak to číst?
Pokud někdo považuje stranické sjezdy za nekonečnou nudu, mýlí se. XVII. sjezd ODS by se dal pouštět jako reality show. Samozřejmě, kdybychom vystříhali uspávačské pasáže z projevů a vystoupení zahraničních hostů krom Dzurindy.
Napětí by se dalo krájet. Kdo vypadne? Moderátor poněkud lepší než Leoš Mareš by mohl utěšovat Miroslavu Němcovou, kterou poslali diváci ven přes skvělý výkon.
Sjezd jako exhibice
Řečníci často zdůrazňovali symboliku. Sedmnáctý sjezd ODS krátce po sedmnáctém výročí sedmnáctého listopadu… Nikdo si pochopitelně nevzpomněl na chmurnější paralelu. Sedmnáctý sjezd sklerotické a tupé KSČ. Definitivně poslední…
I když můžeme ODS vyčítat příliš dravou konkurenci, zákulisní praktiky, protisocialistickou demagogii, falešný antikomunismus, takovou vyprázdněnost jí vyčítat nemůžeme. Stranické sjezdy jsou vždycky exhibováním naleštěné muskulatury. Jsou směsí intrik a slov tak velkých, že jsou ve skutečnosti malá.
Pokud ale srovnáme úroveň posledního sjezdu ČSSD, který se konal též ve vypjaté situaci před volbami, vede ODS deset nula. Vlastimil Tlustý sice působil komicky, když různé vládní možnosti představil v grafech a tabulkách, které obodoval, žádný sociální demokrat by však nebyl takového, byť legračního výkonu schopen.
Všichni jsou bezradní
Modří jsou dnes nepochybně silnější než oranžoví. Jen jednu věc, chudáci, nevědí. Jak se dostat k moci. Donekonečna se opakují, byť vynalézavě, tytéž argumenty. S Paroubkem, nebo vzhůru k předčasným volbám?
Rozmotává se gordický uzel, nebo se koulí Kolumbovo vejce. Nenašel se nikdo, kdo by to rozetnul. Tlustý sesmolil své tabulky. Delegát Franc z Děčína se zapsal do dějin svou krátkou filozofickou úvahou nad tím, že Paroubek „ryje držkou v bahně“.
Oba však, vědátor i zemitý drsňák, prokazují stejnou bezradnost. Prosazují své řešení, ale vědí, že je stejně vachrlaté jako to druhé. Byla by legrace, kdyby diváci mohli jako v reality show občas vidět, co si řečníci myslí ve skutečnosti, v koupelně nebo v sauně.
Řešení nepřišlo
ODS totiž připomíná Buridanova osla. To nebohé zvířátko, které tak dlouho váhalo mezi dvěma kupkami sena, až zdechlo. Modří neváhají mezi dvěma šťavnatými lákadly, ale mezi dvěma riziky.
Dobře vědí, že voliči je v posledních volbách odměnili za zásadovost a relativní slušnost. Ztratí jich víc, když se vrhnou do náruče Paroubkovi? Nebo budou potrestáni tvrději, když skočí rovnýma nohama do třetího pokusu o vládu a otevřou dveře nekontrolovatelnému politickému gangsterismu, čili tajnému nakupování poslanců?
Mirek Topolánek přesvědčivě zdůvodnil, že Paroubkova náruč je mu milejší. Naznačil, že má tajný plán, jak svého soupeře v přátelském objetí umačkat. Bém mluvil skoro jako lidovec, nikdo by mu nevyčetl z očí, jakou kartu hraje a proč.
Co teď?
Ta otázka z úvodu je tedy důležitá nejen pro ODS, která nám může být ukradená, ale pro budoucnost země: Dostal Topolánek za uši? Bude divoká hra o předčasné volby? Vyhrál Topolánek? Bude skrytá velká koalice cvalíků proti malým stranám?
Účastníci sjezdu dali stejně kryptické poselství jako občané v parlamentních volbách. Jedni říkají tak a druzí tak. Topolánek se však musí rozhodnout. Ukázal, že je dobrý politik. Ví tedy, že nejhorší ze dvou sebevražedných možností je ta třetí – váhání, k němuž ho odsoudil sjezd.
