Důsledky solení silnic pozná řidič snadno na stromech kolem cesty. Oschlé listy, jehlice nebo rovnou celé větve nemusí vypovídat jen o nedostatku vody. Velmi často jsou poškozené právě posypovou solí. Její účinky mohou vést i k úplnému usmrcení stromu.
„Na buňky to působí velmi podobně jako sucho,“ říká o posypových solích Radek Novotný z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti. Nejprve se objeví uschlé listy, pak postupně může odumřít celý strom. Problém se solemi má dvě části. O něco méně vadí takzvaná solná břečka, rozbředlý sníh se rozstříkne mezi okolní stromy. Když se z něj vypaří zbytek vody, zasažené místo popálí.
Větší nebezpečí hrozí stromům s příchodem jara. Prosolené zbytky sněhu, které se postupně rozšířily do lesa, začnou prosakovat do čerstvě rozmrzlé půdy. Po zimě žíznivé stromy začnou nasávat slanou vodu a poté začnou odumírat. Zachránit je mohou vytrvalé jarní deště, pak ale rozpuštěná sůl začne protékat hlouběji do země ke spodním vodám.
„Posypové soli se mohou dostat dvě až tři stovky metrů od vozovky,“ vysvětluje Novotný. Všechno záleží na průběhu zimy a také na vlastnostech okolní krajiny. Při nejhorších scénářích ale může kolem jedné silnice vzniknout až půlkilometrový pás zasolené země.
Základem posypů je běžná kamenná sůl. „Sůl používaná k solení silnic podléhá zkouškám a její dodavatelé jsou schvalováni. Je také kontrolována laboratorními rozbory, co se týče množství nebezpečných látek,“ uvedl za ŘSD Jan Studecký. Testy zajišťují, aby se v soli neobjevovaly nebezpečné chemikálie. Základní složkou posypové soli je chlorid sodný, který se neliší od běžné soli požívané při vaření. Je to ale právě jeho vysoká koncentrace, co ohrožuje vegetaci.
Den v kabině sypače: bílé zlo a nevděk ze všech stran |
Škody nemusí vzniknout jen v lese. Účinky posypové soli se naplno projevily v loňském roce například v Hlučíně. Více než sto padesát metrů dlouhá alej vzrostlých listnatých stromů musela pryč v důsledku zimní údržby. Ze stromů padaly uschlé větve a ohrožovaly chodce.
Kolik soli se na českých silnicích použije, závisí na tom, jak dlouhá a vydatná je zima. Každoročně se ale její množství pohybuje v řádu desítek tisíc tun. Předloni použili silničáři na úpravu silnic 105 tisíc tun posypové soli, v loňském roce to bylo 92 tisíc tun za téměř tři čtvrtě miliardy korun.
Podle ministerstva životního prostředí nemá smysl zakazovat solení silnic plošně. Cenné krajinné oblasti jsou pod ochranou a na jejich území se chemické posypy používat nesmí. Nová místa, kde se posyp zakazuje, jsou vždycky vyhodnocována individuálně. Ke klasickému posypu existují šetrnější varianty, jejich cena je zatím ale příliš vysoká, v praxi se proto v podstatě použít nedají.
