Jaký význam má pro život tma?
Tma je důležitá pro všechny živé organismy. Lidé jsou součástí složitého ekosystému. Světlo a tma je nejstabilnější proměnná v přírodě, která dokáže informovat všechny organismy o čase. Na rozdíl třeba od teplotních výkyvů během roku bylo střídání světla a tmy vždy naprosto stabilní. Organismy si na jeho základě vyvinuly vnitřní mechanismus; takový časový systém, který je schopný odečítat délku noci a používat ji jako signál který ovlivňuje jejich chování a každodenní fungování.
Docentka Zdeňka Bendová Vystudovala Přírodovědeckou fakultu UK, obor fyziologie živočichů; diplomovou i disertační práci vypracovala pod vedením profesorky Heleny Illnerové. Ve Fyziologickém ústavu AVČR strávila dalších deset let po dvouleté stáži ve Štrasburku. Od roku 2011 je zpět na PřF UK, kde vede Skupinu fyziologických adaptací a biorytmů, a od roku 2015 je zaměstnancem NÚDZ, kde vede Pracovní skupinu pro cirkadiánní fyziologii a chronoterapii. Jejím hlavním profesním zájmem je mechanismus, jakým světlo synchronizuje biologické hodiny a spouští sezónní změny ve fyziologii organismu |
Jak to funguje?
To, že biologické hodiny v těle fungují, je dáno geneticky. Geny jsou ta „kolečka hodinového systému“, který je ale sám o sobě velmi nepřesný. Potřebuje informace o střídání světla a tmy, aby hodiny fungovaly v souladu se slunečním cyklem. Střídání světla a tmy je základní měřítko, podle kterého se srovnává náš denní biorytmus.
Hodiny navíc vnímají změnu poměru mezi dnem a nocí a informují nás o o střídání ročních období. Částečně se to týká i člověka, především to ale ovlivňuje ostatní živočichy a rostliny.
Takže podle střídání světla a tmy podvědomě vnímáme, jestli je jaro nebo podzim?
Ještě stále mají někteří lidé tuto schopnost zachovanou, i když už je u člověka do značné míry potlačená. Jsou ale lidé, kteří trpí zimní a jarní únavou, popřípadě během zimy přibírají na váze. Co je ale hodně důležité, to je vliv cyklu světla a tmy na přírodu. Například aby byly stromy schopné zazimovat, nebo aby zvířata stihla nabrat srst a přešla do zimní fáze ve správnou dobu.
Jakým způsobem světelné znečištění do tohoto cyklu zasahuje?
Světelné znečištění narušuje rozdíl mezi dnem a nocí a zpochybňuje význam časového signálu, který hodiny dostávají.
Čím větší je v noci světelné znečištění, tím méně jsou si „vnitřní hodiny“ jisté, jestli je den, nebo noc. Posílají potom do těla nepřesné a nespolehlivé časové informace.
Role „vnitřních hodin“ je ale přitom zásadní, informují orgány, kdy mají co dělat. Pomáhají řídit imunitní systém a metabolismus tak, aby byl organismus aktivní v průběhu dne, kdy je to potřeba a v noci odpočíval. Regenerace organismu není závislá jenom na spánku. Když jsme v noci ve tmě vzhůru, je na tom naše tělo i mysl ráno výrazně lépe, než když bdíme na světle.
Jaké mohou být dopady světelného znečištění?
Pokud je organismus vystavován světlu v nesprávnou roční dobu chronicky, třeba několik let, tak to často vyústí v nějakou nemoc, ke které má navíc člověk třeba ještě další dispozice. Velmi silným zásahem do organismu je třeba práce na směny. Výzkumy prokázaly, že typicky při práci na směny existuje vyšší riziko vzniku rakoviny ale i metabolického syndromu, obezity nebo diabetu druhého typu. Světelné znečištění je samozřejmě méně účinné, než zářivky v tovární hale, jeho vlivu jsme ale vystaveni dlouhodobě všichni. Pokud je organismus oslaben, tak mu to rozhodně na zdraví nepřidá.
Fotogalerie |
Co nejvíc vadí?
Světelné znečištění je obecně mnohem plíživější. V poslední době je velkým problémem postupné zavádění LED diodového světla, které má značný podíl modré složky. Modré světlo je pro živé organismy obzvlášť silným signálem. Jsou přirozeně nastaveny tak, že ho vnímají jako svítání. Modré světlo pro tělo jednoduše znamená že je den, tělo tak nastartuje svoji aktivitu a zabrzdí regenerační a odpočinkové procesy. Ve městech se vyměňují sodíkové lampy za levné LED diody, a problém se postupně prohlubuje. Starostové mají pocit, že když pořádně nasvítí obec, tak to bude skvělé a přitom je to problém. Nevědomky tím ničí okolní přírodu i zdraví obyvatel.
Světlo v obci je ale důležité například z bezpečnostních důvodů, zajišťuje lidem větší komfort.
Každá obec ale přece nemusí zářit jako Strahovský stadion. Nemyslím si, že je to zlá vůle, spíš jde o neznalost. Občas stačí věci jen jednoduše vysvětlit a lidé to rychle pochopí. Stačí třeba, když starostovi řeknete: „Podívejte se na ten strom u lampy, který neopadal. V prosinci před Vánocemi na něm máte zelené listy, to znamená, že zmrzne.“
Takový strom nezazimoval, nestáhl mízu. Kvůli nevhodnému osvětlení totiž neví, že je delší noc a že přišla zima. Stejný problém budou mít ptáci, kteří na stromě žijí. A paní, která bydlí vedle se pořádně nevyspí, dokud bude lampa svítit.
To zní jako problém, který se dá na místě vyřešit docela snadno.
To je pravda. Spousta problémů vzniká vlastně úplně zbytečně a daly by se vyřešit úplně jednoduše. Když je třeba světlo nesmyslně namířené do nebe nebo do krajiny místo na příjezdovou cestu, je zbytečně silné a navíc svítí celou noc i když v devět večer se venku nikdo nepohybuje, málokdo si uvědomuje, že zcela zbytečně zamořuje obrovské území. Nejen, že snižuje rozdíl mezi dnem a nocí, jak jsme o tom mluvili před chvílí, a narušuje tak funkci vnitřních hodin všeho, co je nablízku, ale vytváří taky umělou bariéru přes kterou nepřeletí netopýr ani sova.
Jeden skleník dokáže zářit jako celá OlomoucSvětelné znečištění stojí miliardy  |
Na takové světlo se také nachytá obrovské množství hmyzu, které pak chybí třeba hmyzožravým ptákům ve dne. Každý vnímá, že je světlo v noci důležité, abychom viděli jeden na druhého, ale že má nějaký fyziologický význam a může způsobovat také problémy, to už nikoho moc nenapadne. Pokud zvyšování světelného znečištění bude pokračovat stejnou rychlostí jako v posledních několika letech, tak se za pár let může stát, že vypálí noční život úplně. To bude mít ale samozřejmě vliv na všechny.
Zmiňovala jste modré světlo. Stačí tedy jenom vyměnit barvu osvětlení?
Modrá složka světla je nejhorší, ale problém se zvyšováním intenzity světla a zasvětlováním čím dál větších území je obecný. Čím více se tato problematika studuje, tím víc víme, co všechno vnitřní hodiny ovlivňují. Je to například fungování imunitního systému, metabolismus, krevní tlak a srdeční rytmus. Vyšla řada prací o tom, jak lidé ve světelně znečištěném prostředí mají vyšší procento nárůstu depresí, metabolického syndromu, rakoviny prsu.
Výzkumy probíhaly také v přírodě. Bylo například prokázáno, že když se v parku část rostlin nasvítí žlutým světlem a část modrým světlem, tak to během dvou let zásadním způsobem ovlivní celý biotop. Vzniká tak nový ekologický problém, který před dvaceti lety nebyl tolik zásadní, protože staré pouliční lampy vydávaly mnohem méně modrého světla. Svícení bylo navíc obecně dražší, tak se s ním více šetřilo.
O modrém světle se často mluví v souvislosti s obrazovkami telefonů a počítačů.
Ano, to je pravda. Na noční světlo z obrazovek jsou velmi citlivé především děti, u nich se biorytmy teprve nastavují a je důležité, aby se nastavily správně. Další ohroženou skupinou jsou nemocní a potom staří lidé, u kterých už je vnitřní systém méně flexibilní a potřebuje jasné a srozumitelné světelné signály, tedy hodně světla přes den a co největší tmu v noci.
Dokáže člověk na sobě sám poznat, jestli se na něm důsledky světelného znečištění projevují?
To je dobrá otázka, ale jednodušší je jít na to obráceně. Ať si každý zkusí, jaký na něj bude mít vliv, když ze svého večerního režimu umělé modré světlo odstraní. Dobrou pomůckou jsou různé filtry na displeje, nebo brýle s oranžovými skly. Po třech týdnech sami uvidíte, jak se vám spí a kolik energie cítíte. Ne každý má ale samozřejmě odvahu pobíhat v noci po ulicích v oranžových brýlích. Zatím.
Vy máte oranžové brýle?
Nemám, ale pořídím si je, aby kovářova kobyla už konečně přestala chodit bosa. Používám ale filtry na displeje.
Adaptuje se člověk postupně na vliv nočního světla?
Nějaké adaptační mechanismy máme, ale i adaptace má své limity. Když je organismus na stálém světle, tak je desynchronizovaný zhruba za měsíc. Okamžitě se začnou projevovat problémy, primárně spánkové. Zhorší se paměť, člověk si nic nepamatuje, nic si nevybaví, má špatnou náladu, změněnou chuť k jídlu a podobně. Nějaký rozdíl mezi dnem a nocí zůstat musí, protože na stálé světlo adaptace v podstatě neexistuje pokud jsme se nevyvinuli za polárním kruhem jako sobi. Ale třeba u nočních živočichů je schopnost adaptace na nadměrné svícení skoro zanedbatelná.
Jak jsou na tom v porovnání lidé „sovy“ a lidé „skřivani“ a existují vůbec tyto dvě kategorie, nebo je to jenom mýtus?
Slovy a skřivani skutečně existují. Každá skupina má dokonce svůj specifický genetický základ. Pomyslná vnitřní hodinová kolečka se u skřivanů viklají méně, u sov je to horší, jejich hodiny se hodně zpožďují a jejich oblíbené večerní svícení to ještě zhoršuje. V populaci je obecně více sov než skřivanů, a lidé z této kategorie by si měli na používání světla dávat větší pozor. Základní pravidlo je hodně světla zrána, málo večer a dodržovat pravidelný denní režim, a to i o víkendu nebo na dovolené.
Stále populárnější je terapie tmou. Funguje jako forma detoxikační kúry?
To nevím, ale myslím si, že spíš ne. Řekla bych, že jde primárně o psychologickou kúru. Světlo samozřejmě pro život potřebujeme. Co je důležité - je jasně vymezené střídání dne a noci, které je pro dobré fungování organismu zásadní. Nedostatek světla ve dne je stejný problém jako nedostatek tmy v noci. Pro detox bych doporučila cestu třeba někam do hor dál od civilizace.
16. února 2016 |
