Přestože pro spoustu lidí Vánoce končí 26. prosince, vánoční čas je podle tradice mnohem delší. Toto období už v minulosti zahajoval advent a pravé Vánoce začínaly s příchodem hvězdy, která se jako první objevila na obloze 25. prosince.
Následně plynule pokračovaly až do svátku Zjevení Páně a ukončila je první neděle, která po něm následovala.
S příchodem první hvězdy končí i postní doba, která se s Vánocemi tradičně pojí. „Toho večera křesťané směli pozřít první lehčí pokrm, proto se jí ryba nebo bezmasé jídlo. Hody nastávají až 25. prosince,“ vysvětlila vedoucí oddělení dějin středověku Historického ústavu Akademie věd ČR Doležalová.
Tradice, která pod odměnou spatření zlatého prasátka nabádá k dodržování půstu, pochází z 19. století a s původním antickým prožitkem postního adventního času nemá podle historičky nic společného.
Lidé se obdarovávali už ve středověku
Mezi hlavní symboly Vánoc bezesporu patří dárky. O ně nebyli ochuzeni ani lidé ve středověku. „Už tehdy si dávali obyčejné dárky, například dobré jídlo, hezké misky nebo liturgickou modlitební knihu, kterou obdarovávala například manželka svého manžela,“ řekla historička.
Jaké jídlo tvoří vaši štědrovečerní tabuli?
Vánoční stromeček se však v domácnostech začal objevovat až v 16. nebo 17. století. „Údajně se tehdy věšel opačně, tedy špičkou dolů a zdobil se různými předměty - ovocem, cukrovím nebo slaměnými ozdobami,“ uvedla Doležalová.
Vánoční stromek současné podoby pochází až z 19. století, do českého prostředí se pravděpodobně dostal z německých oblastí. Jeho obliba podle historičky mohla souviset s chvojím, které se v minulosti využívalo jako ozdoba místností, kostelů, ale i obyčejných lidských obydlí.
Ježíšek, Santa Claus, nebo svatý Mikuláš?
Novodobá tradice, podle které dárky nosí Ježíšek nebo například Santa Claus, podle historičky souvisí s kulturním kontextem a komerčními záležitostmi.
Pro střední Evropu je typický Ježíšek, jehož se předci snažili napodobit tím, že svým blízkým dávali dárky.
Když se v 19. století stal z Vánoc komerční svátek, úcta k narozenému Ježíši se proměnila v něco, co podle Doležalové s náboženstvím nesouvisí. „Z té původní podoby zůstává jen obdarování osob, které máme rádi,“ uvedla.
Tři bohoslužby a sváteční oběd
Pro církev byl hlavním dnem první svátek vánoční, kdy se podle tradice narodil Ježíš Kristus. K této příležitosti se věřící mohli účastnit celkem tří mší: slavnostní denní, půlnoční a jitřní. Den plný bohoslužeb nakonec završil sváteční oběd, u kterého se sešla celá rodina.
Podle historičky Doležalové však narození Krista nebylo oslavováno odjakživa. Po dobu prvních dvou až tří století pro křesťany existovaly důležitější svátky.
„Datum narození Ježíše začali hledat až kolem poloviny čtvrtého století. Historická tradice jeho narození spojovala s počátkem ledna, někdy s 25. prosincem, ale také s jarními dny. První svátek vánoční jako den narození Ježíše se ustálil až někdy ve 4. století,“ uvedla historička.
Běžní lidé však Vánoce začali oslavovat až o pár století později. „Někdy mezi 11. a 13. stoletím se objevily liturgické vánoční hry, které lidi ještě více přitáhly do tohoto krásného příběhu,“ uvedla.
Když pak Marie Terezie a Josef II. jejich konání společně s vystavováním jesliček v kostelích zakázali, velké oslavy se postupně přesunuly do jednotlivých domácností. Díky tomu stouply na významu hostiny a pečivo. V té době podle historičky vzniká také tradice vánočního cukroví.
Dávným předchůdcem tradiční vánočky mohl být podle ní například speciální bílý chléb z přelomu 13. a 14. století, který podle benediktinského mnicha Jana z Holešova měl mít podobu pletence.
Den svobody a radosti
Zatímco první svátek vánoční uctívá Ježíše, na ten druhý si připomínáme smrt prvomučedníka a apoštola Štěpána, který jej následoval.
Předci v tento den obvykle chodili na koledu. Někteří měli s sebou různě nazdobené větvičky, ve kterých lze podle historičky chápat původ vánočního stromku.
Druhý svátek vánoční byl ve starších dobách oblíben také mezi studenty, protože i oni se vydávali koledovat, za což obvykle dostávali jídlo nebo drobné mince.
Svátek svatého Štěpána byl také vnímán jako den svobody a radosti. Pokud byli lidé zaměstnáni jako podruzi na statcích, právě v tento den jim byla ukončena nebo nově navázána smlouva.
Nový rok předci slavili v prosinci i na jaře
Součástí vánočního času byl v minulosti i Nový rok. Způsob jeho oslav se lišil podle dne, na který připadal. Do hlubokého středověku byly totiž termíny zahájení nového roku různé. „Objevují se i 25. března, ale hlavně 25. prosince,“ uvedla historička.
Oslavy 1. ledna, které se nyní tradičně pojí s ohňostrojem, taneční zábavou či jiným veselím, souvisí se zrodem moderní občanské společnosti, kdy lidé toužili po zábavě a veselém zážitku před zahájením nového a pracovního roku.
