Když rodiče nenajdou v okolí školu podle svých představ, založí si vlastní. Soukromých základních škol proto přibývá dosud nebývalým tempem. Jen v minulém roce dvě desítky. Soukromých středních škol podle Pavly Katzové ze Sdružení soukromých škol Čech, Moravy a Slezska naopak ubylo.
Byznys se základním vzděláním stojí na pevnějších základech než dříve. Může za to i nedostatek míst v mateřských školách - rodiče s vyššími příjmy už si zvykli, že za péči o děti platí. „Nechtějí od škol příliš, chtějí jen něco jiného, než nabízejí,“ říká Ondřej Šteffl ze společnosti Scio, která v září otevřela školu v Praze.
Financování soukromé školy stojí na dvou základech - školném a příspěvku od státu. „Ten je dán jako procentní podíl objemu neinvestičních a mzdových prostředků, které připadají na dítě ve školském zařízení zřizovaném státem nebo obcí,“ říká tisková mluvčí ministerstva školství Jarmila Balážová.
Základ je 60 procent, pokud škola splní další podmínky - například veškerý zisk investuje zpátky do provozu - dostane až 90 procent takzvaného normativu, tedy částky, které na dítě dostává škola veřejná.
Školné pak z větší či menší části slouží k pokrytí nákladů, které se veřejných škol většinou netýkají. Nemusí například platit nájem. Ne vždy proto soukromé školy platí učitelům víc než školy veřejné.
„Snažíme se udržet na úrovni státních škol, ale rozpočet je napjatý. Rádi bychom platili víc, protože máme kvalitní a motivované učitele,“ říká Petr Puš, předseda občanského sdružení Parentes, které provozuje dvě soukromé základní školy.
Podle statistik ministerstva školství fungovalo v Česku ve školním roce 2009/2010 šestašedesát soukromých základních škol s 5 212 žáky. Za šest let se počet škol zvedl na 137 a v letošním roce už do nich chodí 9 523 dětí.
