V podvečer 14. června 1945 dorazilo do pražské zoologické zahrady zvláštní procesí. Bylo jen pár dní po válce, portréty Adolfa Hitlera už na zdech školních tříd nahradily obrazy prezidenta Beneše, ale válka byla ještě všude přítomná.
Tento průvod však vzbuzoval veselí. Trojice ve skautských krojích přivedla do zahrady velbloudici, kterou jejich skautští kamarádi našli kdesi v lesích na Vysočině.
Kluci si původně velbloudici chtěli nechat a jezdit na ní na výlet, nakonec snění vystřídal reálnější plán – odvedou ji do pražské zoo. Nastal ale jiný problém, jak ji tam dopravit. Chyběl benzin, přeprava po železnici byla nad jejich finanční možnosti, a tak se kluci rozhodli: velbloudice, mezitím pojmenovaná Pepita, půjde do Prahy po svých.
Na úřadě v Havlíčkově Brodě dostala karavana dokonce pro tento úkol papír s razítkem a pověřením: „Okresní národní výbor pověřuje místní velitelství Junáka dopravou 1 velblouda do pražské zoologické zahrady.“
Pak už se žhavily telefony, volalo se čerstvě obnoveným skautským oddílům do míst ležících na cestě do Prahy. Všechny slíbily, že si velbloudici Pepitu budou postupně předávat jako štafetu.
Ztraceného velblouda vedl po válce do Prahy i třináctiletý Miloš Forman |
Trasu skautů zrekonstruoval spisovatel Miloš Doležal podle svědectví pamětníků, fotografií a různých dokumentů. Jeden ze skautů, František Hladík alias Rikitam, si tehdy do zápisníku napsal: „V pondělí 11. června 1945 vyrazila přes město Havlíčkovo ku Praze podivná karavana, která byla středem pozornosti všech chodců.“
Trojice měla úkoly jasně rozdělené. „Vpředu jsem jel já na kole a držel jsem za sebou laso, na kterém byla velbloudice připoutaná. Na hřbetě se kolébal Bořík ve skautském kroji a na hlavě měl skautský širák a průvod uzavíral Láďa, rovněž na kole, samozřejmě ve skautském kroji,“ zapsal si skaut.
Skauti narazili na nečekaný problém. Koráb pouště nebyl zvyklý šlapat po ulicích. „Sluníčko vylezlo z mraků, vlezlo do výkladní skříně a ta hodila prasátko Pepče do očí a Pepča se zjančila.“
Obnova českého skautingu byla náročná. Teď se na členství čeká i roky |
Přesto karavana postupovala rychle. Skautské popisy velbloudí cesty jsou podle Doležala plné radosti z poválečné euforie, možnosti něco užitečného učinit a po letech temna německé okupace si svobodně navléci skautský kroj a ukázat se v něm na veřejnosti.
„V každé obci bylo úplné pozdvižení,“ popisuje Doležal, ale přicházely i komplikace. Třeba když vzpurná velbloudice zablokovala silnici před projíždějící kolonou ruských vozidel a její velitel se málem rozhodl problém vyřešit kulkou do hlavy vzpurného zvířete.
Ještě horší podle svědectví bylo, že zvíře plivalo. A nejradši po lidech. Vzpomínka na zásah smrdutým zeleným chuchvalcem se objevuje v popisech doprovázejících skautů.
Omluvenka ze školy
Předávky probíhaly podle jasného scénáře a s krátkou instruktáží, dva velblouda povedou a jeden si vyleze nahoru mezi hrby zvířete. Na cestu pro Doležala zavzpomínal i úvalský skaut Vladimír Kolomý.
Při kontrole zasněžených hor narazil šéf silničářů na uprchlého velblouda |
„Nejdůležitější bylo ponaučení, kluci, velbloudice se nesmí dostat k vysoké zdi. Otírá se o ni svými boky, drbe se, to by vám mohlo nohy pěkně sedřít,“ popisoval Kolomý. Nepovedla se jen poslední předávka na Žižkově, a tak úvalští skauti zvíře dovedli až do Troje. Cesta měla dohru i pro Kolomého, do školy přinesl omluvenku s razítkem zoo a s vysvětlením: Student se omlouvá, že se nemohl připravit, vedl velblouda.
„Záhada, kde se velbloudice tehdy vzala ve vysočinském lese, zůstává nevyřešena. Existuje několik teorií, tajemství však přetrvává,“ popisuje autor knihy Pepito (ne)plivej Miloš Doležal.
A jak vlastně Pepita skončila? Doležal našel svědectví v archivu zoo. Byla vyměněna s cirkusem Henry za mladou hyenu skvrnitou. Možná proto, že při zvuku hudby Pepita poskakovala. Možná tím chtěla naznačit, že se chce vrátit tam, odkud pravděpodobně pocházela, do cirkusu.
