Jak si osmnáctiletý kluk řekne, „umím matematiku, brigády mě nebaví, budu doučovat a udělám si z toho práci“ místo toho, aby šel s kamarády na pivo?
Já jsme byl na konci druháku na brigádě na ranči, kde se mnou paní vedoucí jednala nepěkným způsobem a přišel jsem na to, že mám asi na víc než čistit chodníky od plevelu a ještě se doprošovat toho, aby mi zaplatila celou výplatu, na kterou mám nárok.
Tak jsem si řekl, že takhle ne a chci dělat něco, co mě bude bavit a budu tam svým pánem. Ideálně aby to i někomu pomohlo, takže mi z téhle rovnice vyšlo doučování matematiky. Udělal jsem první letáčky a šedou reklamu, provizorní webovky a začali se mi hlásit lidé. Bylo jich pak už hodně, takže než abych je odmítal, začal jsem okolo sebe skládat tým lidí, kteří by mi s tím už pomohli a poptávku uspokojili.
Co je hlavním smyslem vašeho doučování? Naučit děti na jedničky, nebo „jen vyhodit“ pětky?
V podstatě jde o to vyhodit ty pětky. Díky nám můžou děti ze školy nosit domů čtyřky a to už je zlepšení.
A kdo má zájem? Ozývají se vám rodiče, kteří chtějí u svých ratolestí zlepšit špatné známky, nebo děti?
Nejvíc překvapující pro mě je, že se nám hlásí spousta dětí sama. Mají špatné známky, nechápou látku a chtějí se zlepšit, naučit se to. To jsem nečekal.
Během doučování existuje víc způsobů přístupu, které k dětem využíváte, děláte to individuálně? Máte nějaký svůj osvědčený mustr té hodiny, který funguje a používáte ho všude?
Těch způsobů je vždycky víc, fungují plus minus všechny a je to asi spíš o tom, co každému vyhovuje, kdo se co od koho naučil. Díky tomu, že jsme si věkově blízko, můžeme učit vzájemně. Stalo se mi, že jsem se během doučování i já dozvěděl, jak vyřešit příklad způsobem, o němž jsem vůbec nevěděl.
Co na to říkají učitelé, narážíte někdy na jejich odpor? Vědí to, že žáky doučují studenti?
Vědí to a zatím je to vesměs pozitivní, zatím se jim ta myšlenka líbí. Ale jsou samozřejmě i někteří, kteří s tím úplně nesouhlasí. Například když doučujeme, tak se od dětí dozvídáme, že jim učitelka nedovolí příklady počítat způsobem, který jsme ho učili my, i když je správně a jednou z možností. Takže v tomhle případě je to špatné.
Luboš Spálenka (18)Je studentem 3. ročníku Přírodovědného lycea v Benešově u Prahy. V 16 letech jsem začal praktikovat základy obchodu a marketingu v podobě doučování z matematiky. Ve svém týmu má nyní dalších 16 "učitelů“. Je spoluautorem učebnice chemie, rozhodčím a počtářem bodl na šipkovém turnaji nebo byl vedoucím na letním táboře a je dobrovolným hasičem v Ratměřicích. První zkušenosti s brigádou byla práce na ranči nebo roznášení letáčků, které popisuje jako „docela milý přivýdělek za to, že se člověk projde venku na čerstvém vzduchu.“  |
Vybíráte si, koho budete doučovat? Když vám někdo nesedne, předáte ho někomu jinému?
Ne, to většinou ne. Jednak je to dané tím, že není moc komu je předávat, protože naše kapacity jsou pořád velmi omezené. Schopných lidí, co mohou doučovat, je málo.
Nečekal jsem, že se budou děti na doučování hlásit samy
Kolik toho může doučování změnit? To dobré doučování.
Nechci znít pateticky, ale celý život. O prázdninách jsem připravoval jednoho kloučka na reparát a díky tomu, že opravnou zkoušku udělal za dvojku, může jít na střední školu s maturitou. Kdyby ho neudělal, musel by opakovat ročník, tím pádem by mohl jít jen na učňák.
Jak probíhá hodina?
U každého individuálně. Osobně to dělám tak, že se s lidmi seznámím, prohodíme pár vět, povídáme si o životě a pak s čím potřebuje pomoct, co naučit. Ke konci lekce se ptám na jejich dotazy, zrekapitulujeme učivo, a pokud se vídáme víckrát, dávám jim i nějaký „úkol“ na příště aby klienti věděli, co budeme probírat, jestli to bude navazovat a podobně.
Jak si vybíráte lektory? Jsou to studenti, takže žádné doporučení nebo zkušenosti s učením nemají.
Nejdříve to bylo z okolí spolužáků a známých. Pak už známí známých, protože těch nabídek bylo hodně.
A jak víte, že jsou v učení dobří?
To nevím. Ale spoléhám na zpětnou vazbu. Rodiče nebo žáci a studenti rychle řeknou, když jim něco nevyhovuje, hodiny nejsou podle jejich představ, výsledky chybí. Odrážím se od toho, jestli to ti lidé skutečně dokážou vysvětlit, i když za sebou nemají pedagogickou fakultu. Zatím si myslím, že pokud už někdo sebere odvahu a napíše nám, že by chtěl doučovat, předmět ovládá, věří si a jinak by do toho nešel.
Doučování je výhodný byznys. Kolem přijímaček může rodiče přijít na tisíce |
A jaké jsou tedy vaše ceny?
Aktuálně 150 až 200 korun v závislosti na lokalitě. Momentálně doučujeme v Benešově, Táboře, Berouně, Praze, Jihlavě a Ostravě. Podílí se tom dvacet lidí a pomalu se rozrůstáme dál, děláme také komplexní kurzy na přijímací zkoušky.
Dá se doučováním vydělat?
Na uživení to určitě není, a to ani pro mě jako autora projektu. Takže vydělat zatím asi ne, ale přivydělat. I když někteří naši doučující mají pocit, že nejsou za to, co odvádí, dostatečně ohodnocení.
A je to pravda?
Ano i ne. Když si vezmete, že někteří dostávají v Praze 300 až 400 na hodinu, přičemž oni mají 100, 150 korun, motivující to není. Takže to musíme trochu zvednout.
Místo toho, kdy mám jít s kamarády do hospody, řeším daně
Jak v osmnácti letech zvládáte administrativu, která s tím přichází?
Všechno mám na vedlejší činnost na živnostenský list, s lektory jsou to dohody o provedení práce, je to všechno legální, poctivě daním.
A vyplatí se vám to?
Věřím, že do budoucna se mi to určitě vyplatí, teď je to opravdu poměrně náročné. Postupně se to zvyšuje, a to jak počty doučovaných a doučujících. Zatím stále věřím v ten potenciál, který to má, a že se ten můj vynaložený čas a energie v brzké budoucnosti vrátí. Vidím to i na tom, že máme stále klienty, které doučujeme kontinuálně, ne jen nárazově, a přidávají se k nim další a další. V průměru u nás jsou klienti tak tři měsíce? Odhadem. Určitě to není jen jednorázové učení na test. Takže poptávka po vzdělání je.
Začínal jste sám v Benešově u Prahy, jak se síť rozšiřuje a kam?
Rozšiřuje se přes ty známé a nyní jsme také v Táboře, Berouně, Praze, Jihlavě nebo Ostravě. Na Pětkách do koše se podílí dvacet lidí, ale stále se pomalu rozrůstáme dál. Třeba do Tábora jsme se „dostali“ přes kamarádku ze základky, která tam odešla na střední školu. Tak jsem ji oslovil, vzala to, sehnala další lektora. Z nich jedna má sestru v Jihlavě, další lektoři se přihlásili po konferenci Otevřené vědy, která je určená pro mladé a takhle se to rozrůstá dál a dál.
A přemýšlel jste o tom, co budete dělat dál? Jestli je to jen přivýdělek ke studiu a až budete vystudovaný, půjdete pracovat do nějaké firmy, nebo je představa taková, že vás projekt Pětky do koše bude živit?
Kdyby se povedlo, aby mě to doučování a Pětky do koše uživily, dalo se odejít z domova a nebýt finančně závislý na rodičích, bylo by to určitě super. Ale do budoucna bych rád šel dál touto cestou. Projekty, které by mohly pomáhat lidem, měnit životy k lepšímu a mě k tomu finančně zajistit.
Ve vzdělávání chcete zůstat?
Zatím ano, nebo dokud nepřijde nějaká jiná, nová myšlenka, která by se rozvíjela. Ale zatím to doučování není dotažené do zdárného konce, takže pracujeme jen na něm. Je to takové moje děťátko, které se mnou roste a člověk si to vychovává, takže ho určitě nechci pustit jako brigádu za ve skladu, to to pro mě rozhodně není.
Jak vypadá den Luboše Spálenky
|
