Máte rád vajíčka?
Mám. Zejména do skla, když je někdo pěkně oloupe. Nemám je rád na saku.
Na to narážím. Při nedávné vypjaté debatě v Míšově o radaru vás někdo trefil vajíčkem. Jak to bylo?
Trefil, ale nebylo to přímo při veřejné debatě, ale po ní. Hovořil jsem s několika příznivci základny, kteří byli předtím zticha. Jedné paní se nelíbilo, že jsem v televizním vstupu kritizoval úroveň předešlé diskuse. Vyčítala mi, že jsem tím z nich udělal hlupáky. V tu chvíli mě jeden z protestujících, takový profesionální demonstrant, trefil vajíčkem do saka. Uznávám, byl to zásah. Té paní jsem pak vysvětloval, že takto debata fungovat nemá.
Jak víte, že to byl takzvaný profesionální demonstrant?
Tito lidé se objevují skoro na všech podobných akcích.
Odpůrci radaru vám také vyčítají, že pracujete pro firmu British American Tobacco a že to je neslučitelné s vládním pověřením obhajovat základnu. A já si to myslím také.
Není to tak. Utlumil jsem kontrakt ve firmě a odřízl jsem se od zastupování jejích zájmů. Mám tam udržovací smlouvu z administrativních důvodů, ale nic pro ni nedělám. Navíc lobbování pro radar je práce pouze dočasná.
Nevidíte v tom žádný problém?
Žádný neexistuje. Nedostávám se k žádným materiálům vládní agendy, pokud nesouvisí s vyjednáváním o radarové základně. Ani nemám styk s ministerstvem financí a zemědělství, tedy s těmi, které ovlivňují tabákový průmysl. Vždyť by se ihned provalilo, kdybych ze současné pozice něco dělal pro tu firmu.
Ale v USA jste předtím studoval, pracoval, učil jste na pražské Newyorské univerzitě. Podezření, že stojíte v tomto případu až příliš na americké straně, je nasnadě.
Nesmysl, zastupuji zájmy české vlády a jsem na to hrdý. Je přece lepší, když je v této pozici někdo, kdo Americe a Američanům rozumí a dobře je zná. Nejsem nekritický k USA. Pracoval jsem tam na univerzitě a ty jsou hnízdy kritického vztahu k americké kultuře či politice. Ale je pravda, že já jsem byl nejvíc proamerický mezi svými americkými kolegy. Navíc jsou Spojené státy naším významným spojencem a jedním z garantů bezpečnosti. To je realita. Těžko to někdo vyvrátí.
Kdo vás pro tuto práci získal? Prý Alexandr Vondra. I on je označován za "proamerického" politika.
Ne. Byl to Karel Schwarzenberg. Nabídl mi to v březnu. Považuji celou záležitost za jednu z největších priorit zahraniční politiky od revoluce. Proto jsem to přijal.
Nelitujete toho? Ani po vajíčku?
Určitě ne. Vajíčko je drobnost, která k demokracii občas patří.
Kolik dá vláda na kampaň, aby lidi a zákonodárce přesvědčila?
Do patnácti milionů.
Na co půjdou?
Ještě se to dolaďuje. Velká část půjde na informační materiály.
Dáte nějaké peníze kritikům základny, aby si také něco vytiskli?
Ne. Já tady nejsem od toho, abych koordinoval nějakou celonárodní kampaň, na to by peníze ani nestačily. Mám voličům vysvětlit, proč vláda zastává stanovisko, jaké zastává. Tedy, že pokud se jí podaří s Američany vyjednat kvalitní smlouvu, chce prosadit i její ratifikaci v parlamentu. O tomtéž mám přesvědčit poslance a senátory.
Jenže i před volbami se vždy bojuje hlavně o nerozhodnuté. V tomto případě to vypadá, že dělicí linie je hodně ostrá a že se vede dialog hluchých a slepých. Jako by jedna strana neposlouchala, co říká druhá. To se těžko kampaní změní.
Naše kampaň má vést k tomu, aby lidé dostali informace, analýzy a seriózní argumenty. Ať se pak rozhodnou podle nich, a ne na základě emocionálních výkřiků či antiamerikanismu. Na straně oponentů je jen málo podstatných argumentů. Do debaty bohužel zasahují i hlouposti, které někdy slyšíme. A vláda předtím udělala chyby.
Jaké?
Pozdě to začala vysvětlovat. Při souboji argumentů je důležité, kdo má iniciativu, kdo – fotbalovou terminologií – drží míč. Vláda si nechala ujet vlak a neměla úplně sladěné argumenty na různých úrovních. Teď ztrátu dohání. Během podzimu dodáme všechny možné informace lidem. Nepříznivý vztah veřejnosti k radaru chci minimálně vyrovnat.
Říkáte všechny možné informace. To znamená, že některé zůstanou vojenským tajemstvím?
Některé informace určitě. Ale to, o čem se nejvíc diskutuje, na to budou jasné odpovědi.
Mnoho lidí chce začlenění radaru do NATO. Je něco takového možné?
Velící centrum protiraketové obrany bude v USA a bude pod kuratelou Američanů, to tak i zůstane. Je však otázka, zda to bude čistě americko-česko-polsko-britská záležitost nebo jestli se nám to podaří začlenit do rozhodovacích struktur NATO. České vládě jde o to, aby se zájmy aliance a Spojených států v tomto případě protnuly. A samo NATO o tom takto hovoří. Jednou ze základních informací je, že všechny systémy, které radar a celá protiraketová obrana v sobě mají, budou kompatibilní s NATO.
O tom hovoří i američtí demokraté, kteří ovládají Kongres a kteří seškrtali peníze na tyto účely.
V Americe je shoda, že USA i spojenci protiraketovou obranu potřebují. Administrativa jednodušeji získá peníze od Kongresu, když to bude směřovat k prolnutí s aliancí. A pozor, demokraté říkají, o čemž se u nás moc nehovoří, že peníze budou, pokud bude i souhlas Česka a Polska. Pak je dodatečně schválí. Bude s tím pokračovat i Clintonová či Obama, pokud by byl někdo z těchto demokratů zvolen za prezidenta. Ostatně s protiraketovou obranou se začalo za Clintona a byla to společná práce demokratů i republikánů. Dnes jen demokraté vracejí v Kongresu prezidentu Bushovi jeho aroganci k jejich zájmům. Chtějí mu znepříjemnit život. Je to vnitropolitický boj. To však není zpochybňování protiraketové obrany – tu chtějí i demokraté.
Demokraté mají pravdu v tom, že je to hlavně naše věc, naše zásadní rozhodnutí.
Souhlasím. Amerika s námi vyjednává, my vyjednáváme s ní. Jestli na to budou oni mít peníze, je jejich věc. Alemy se musíme sami rozhodnout, zda radar chceme, či nikoli.
Jenže debata u nás zdá se postrádá jakoukoli snahu porozumět a vyslechnout protistranu.
Já se snažím pochopit názor ostatních a vyslechnout si je. Považuji je za rovnocenné partnery v diskusi. Jen mám obavu, zda je to stejné z druhé strany. Chápu, že je to citlivá a emotivní věc – jde o přítomnost cizích vojsk na našem území, i když je to nesrovnatelné s cizími vojsky z minulosti. Doufám, že až se spousta lidí vykřičí, tak nastane čas na racionální jednání. Pojedu ještě i do regionu, kde má být radar, i když vím, že většina lidí je tam zatím proti základně a nic příjemného mě tam nemusí čekat.
Dají se použít tradiční metody přesvědčování proti tak velmi emotivním náladám? Nepřipravuje vláda jinou taktiku?
Pokud chtějí lidé vstupovat do této debaty, měli by znát skutečně relevantní informace. Na tom bude založena i naše podzimní vysvětlovací kampaň. Mnoho kritiků radaru zatím k tomu přistupuje na základě předsudků a animozit. Promítá se do toho třeba i nechuť k všemožným politickým reprezentacím.
Zahraju si na odpůrce radaru. Předložte mi důkazy, že jeho aktivita nezpůsobuje zdravotní potíže.
Radary jsou certifikovány podle přísných amerických norem a zákonů a podle toho fungují. Prošly testy a ověřovalo se, zde nejsou pro zdraví lidí nebezpečné. Zařízení pracující na Marshallových ostrovech má být přeneseno k nám. A tam žádné potíže zaznamenány nikdy nebyly.
Chci důkazy. Ukažte experty ověřenou studii, že to není nebezpečné.
Některé studie se překládají a budou předloženy. Jenže proti tomu jsou nefér útoky, že to jsou americké studie. Pozveme proto několik českých odborníků, aby si radar změřili a přinesli výsledky.
Kdo to bude? Pozvete i odborníka, který je proti základnám?
Nebudeme to vybírat podle toho, zda je někdo proti, či pro. Měli by to být experti z oboru. Svou odborností by měli ručit za to, že to bude profesionální práce. Američané jim radar zapnou, jak budou potřebovat.
Radar není zapnutý pořád?
Není. Zapíná se na pár hodin denně kvůli testování. Ale zaměřuje jen několik minut denně. Je napojen na senzory na satelitech, které monitorují oblasti možného protivníka. Když senzor zaznamená vypuštění rakety, automaticky se zapne a vypočítá trajektorii protistřely. Ale paprsek radaru je úzký a je vysílán vysoko nad obydlené oblasti.
I přesto bych měl strach, že paprsek "projede" mým domem, kdybych bydlel blízko.
Je to v podstatě vyloučené. Je na kopci a neměl by nikdy zasáhnout okolní obydlené území. A konstrukčně je udělaný tak, že paprsek nemůže "spadnout" na zem.
Jaký existuje důkaz, že Írán či jiná země má rakety, které ohrožují vzdálené země? Například nás?
Stoprocentní důkaz nebude nikdy, ale je to preventivní obranná politika před kýmkoli, kdo by se pokusil ohrozit území naše a území spojenců. Jde o prevenci proti řízeným balistickým raketám v malém počtu. Dnes se hovoří o Íránu, který podobné rakety vyvíjí. Existuje reálný odhad, že do roku 2015 může mít mezikontinentální rakety. Jenže pak už je pozdě budovat obranu. Na podobnou eventualitu musíme být připraveni dlouho dopředu.
Jak chcete vysvětlit, že to není namířeno proti Rusku?
Obranné rakety, které by byly v Polsku, nenesou žádnou hlavici. Neohrožují proto Rusko a oni to dobře vědí. Na Aljašce a v Japonsku je dávno stejný radar a jinde i protirakety, proč o nich Rusové nemluví? Prezident Putin to dělá pro domácí publikum před ruskými parlamentními a prezidentskými volbami.
Kritika se objevuje i od našich spojenců v Severoatlantické alianci.
Například v Německu je to způsobeno vnitropolitickými tlaky uvnitř německé vládní koalice. Jenže všichni hlavní hráči v Evropě včetně Německa či Francie si uvědomují, že balistické rakety v rukách nebezpečných režimů či nedej bože teroristů jsou obrovským nebezpečím pro Západ. Proto spějí v případě protiraketové obrany k dohodě, která se rýsuje v rámci NATO.
Neměli bychom být vlastně v tomto směru iniciativnější?
Pokud odmítneme americkou nabídku a v budoucnosti to budeme řešit sami či v rámci Evropské unie, tak to bude mnohem dražší a složitější. Pokud to vůbec pak Evropané budou schopni zvládnout.
Proč vláda o tom tolik diskutuje? Vždyť může postavit ve vojenském prostoru, co chce.
Udělat by to mohla, ale je naprosto správné hovořit o tom s občany. Ale měla to už dělat vláda ČSSD.
Proč by tedy nemělo být k podobné věci referendum?
Nejde o změnu suverenity a předání žádných pravomocí nikam. To se dělo zprostředkovaně při referendu o vstupu do Evropské unie.
Nebojí se kabinet pouze toho, že by to referendum projel?
Jde o velmi sofistikovanou zahraničněpolitickou záležitost a v oblasti vojenství nelze zveřejnit úplně všechny informace. Proto by o tom měl rozhodnout parlament.
Máte nějakou osobní motivaci, proč chcete radar v Česku?
Přemýšlím o těchto věcech daleko více od atentátů z 11. září 2001. Pokud může k obraně naší civilizace přispět to, co teď dělám, tak proč ne. Přitom my už potenciálně ohroženi v České republice jsme. Máme tady daleko lepší a zajímavější cíl pro teroristy, než je radar – je to vysílání amerických rádií do ciziny. To jako bychom přemýšleli o porodu a dítě je už patnáct let na světě. Radar proto nezvýší riziko útoku na nás ani o jedno procento.
Bude podle vás nakonec u nás americký radar postaven?
Jsem o tom přesvědčen.
Nebojíte se tedy ostudy, kterou může skončit vaše vládní působení?
Určité nebezpečí existuje. Pokud se to nepodaří prosadit, tak to rozhodně nebude moje ostuda. Bude to prohra demokratické rozpravy v Česku sedmnáct let po revoluci.
