Šestačtyřicetiletý František začal se svým vztekem pracovat přibližně před dvěma lety. Tehdy si procházel krizí. „Cítil jsem se špatně, děti se mě bály, manželka se mnou moc nemluvila, vlastně jsme doma řešili i možnost rozvodu. Celkově to bylo velmi špatné období,“ vzpomíná.
Impulzem ke změne pro něho byl poslech rozhovoru s odborníkem, který se specializuje na zvládání vzteku. Na jeho základě začal hledat řešení, které by mu mohlo pomoct. Nakonec se zapojil do programu Zvládání vzteku, který poskytuje právě Liga otevřených mužů, který je určený pro muže dopouštějících se násilí na svých blízkých
Lékaři mají zjišťovat u dospělých domácí násilí. Trend proniká i do Česka |
„Co se týká mých osobních pocitů, říkal jsem si, že jsem divný a že jsem grázl. Byl jsem sám ze sebe zklamaný, že jsem došel do bodu, kdy jsem musel takovou službu využít,“ popisuje.
František je jedním z těch šťastnějších. Žije totiž v Praze, kde jsou služby nejdostupnější v republice a poskytuje je celkem pět organizací. Na první konzultaci s odborníkem čekal „jen“ dva měsíce.
Včasná péče je důležitá, kapacity ale chybí
Nedostatek kapacit pro lidi, kteří mají problémy se zvládáním svých emocí a ventilují je destruktivním způsobem, ať už verbálně nebo fyzicky, je přitom základním problémem v práci s původci násilí v blízkých vztazích. Zájemci o podpůrné programy tak často končí na několika měsíčních pořadnících.
S tím souhlasí i advokační manažer a lektor z Ligy otevřených mužů Josef Petr. „Na nás se obrací velké množství klientů, stejně tak na všechny další organizace, které tuto práci dělají. A my nestačíme plnit poptávku po daných službách,“ říká.
Mohla si za to sama. Třetina lidí stále viní oběti domácího násilí, ne agresory |
Na skutečnost, že právě včasná práce s původci násilí v blízkých vztazích je zásadní v tom, aby nedocházelo k jeho nejzávažnějším formám, upozorňuje také Hana Přesličková z Institutu kriminologie a sociální prevence.
„Cílem je, abychom začali pracovat s jakýmkoli typem násilí včas, nejenom s pachateli, kteří páchají ty nejzávažnější formy násilí. To už je většinou pozdě“ dodává Přesličková s tím, že by bylo na místě pracovat i s lidmi, kteří sami cítí, že mají problém, nebo které okolí upozorňuje na jejich nestandardní chování.
Sociálně slabší i manažeři. Škála je pestrá
Podle Petra, jsou klienti, kteří do Ligy otevřených mužů přicházejí, běžní lidé. „Přijdou, když si v nějakou chvíli uvědomí, že dělají něco špatného ve svém vztahu, ať už směrem ke své partnerce, nebo k dětem,“ popisuje.
Pomáhá obětem násilí. Impulzem přijít bývá napadení dítěte, líčí koordinátorka |
Dodává ale, že škála klientů je velmi pestrá. „Můžou být ze sociálně slabších vrstev, stejně tak to můžou být majitelé firem nebo jiným způsobem úspěšní lidé, do kterých byste to neřekli,“ říká.
S překvapenými reakcemi okolí se setkal i František, když přátelům svěřil o tom, proč navštěvuje terapie. Zatímco doma měl problémy se vztekem, na svou rodinu křičel a některé situace řešil i fyzickým násilím, jeho přátelé neměli o ničem z toho ani tušení.
„Říkal jsem to kamarádům, často na mě nechápavě zírali, proč zrovna já do takového programu chodím. Znají mě jako kliďase a pozitivního člověka, který je se vším v pohodě. Jenže nikdo z nich se mnou nežije doma,“ říká František.
Podle výzkumu, na kterém se Přesličková podílela a ve kterém zkoumala původce domácího násilí, kteří se za své činy dostanou až k soudu, jde o různorodé lidi. Pachatelé, kteří stanou před soudem jsou ale častěji lidé s nižším vzděláním, nižším socioekonomickým statusem, kteří jsou spíše nezaměstnaní.
Uhodil jsem manželku, děti se mě bály. To byl zlom, popisují muži v terapiích |
„Původci z vyšších ekonomických vrstev nebo vzdělanějších vrstev, kteří stanou před soudem, jsou spíše výjimkou. Stejně tak je tomu u zcela marginalizovaných skupin, jako jsou například drogově závislí nebo lidé ve vyloučených lokalitách, kde je násilí běžnější,“ komentovala výsledky výzkumu na konferenci s názvem Práce s původci domácího násilí – Kde jsme a kam směřujeme Přesličková.
Během prezentace výsledků upozornila forenzní psycholožka a soudní znalkyně Ludmila Čírtková na to, že vzdělanější původci násilí nejsou v její praxi výjimkou. „Jen se umí lépe maskovat,“ dodala.
Pomůže legislativa i osvěta
Podle Přesličkové došlo i přes časté negativní zprávy spojené s násilím v České republice za posledních 15 let k významnému posunu oblasti řešení této problematiky.
„Vyplývá to i z názorů expertů v tom smyslu, že jsme zavedli spoustu legislativních opatření a postupů, které pomáhají pracovat s původci domácího násilí a zároveň zlepšují i ochranu obětí,“ říká. Dodává však, že problémem je i přetrvávající tabuizace tématu.
„V ČR bychom měli směřovat k tomu, aby se otevřela cesta ke snižování tolerance násilí v tom smyslu, že s ním budeme umět pracovat co nejdříve a že nebudeme tuto oblast na jedné straně démonizovat a také stigmatizovat,“ komentovala. Dodala také, že je podle ní důležité začít s prevencí už od útlého věku.
Přístup institucí k domácímu násilí není jednotný. Připravuje se návrh zákona |
Podle Josefa Petra by terapeutické práci s původci násilí výrazně pomohlo legislativní zakotvení, aby bylo jasně dané, jaká instituce tyto služby zaštiťuje.
„Bylo by dobré, aby tam byl někdo, kdo práci s původci násilí koordinuje, ideálně nějaké ministerstvo. Můžeme se bavit o ministerstvu vnitra, ministerstvu práce a sociálních věcí, případně třeba ministerstvu zdravotnictví. Kdo ví, ale měl by tam být nějaký garant, který bude zodpovídat za kapacity služeb, bude je koordinovat a taky finančně zajišťovat,“ řekl Josef.
Vztek je v pořádku, ale je nutné s ním umět zacházet
Redakce oslovila ministerstvo práce a sociálních věcí, zda uvažuje o tom, že by zařadilo práci s původci domácího násilí do zákona o sociálních službách a stalo se tak garantem této problematiky.
„Problematikou domácího násilí se zabývá několik sociálních služeb, které jsou již nyní definovány v zákoně o sociálních službách a jsou financovány z prostředků MPSV. Mezi tyto služby patří např. intervenční centra, krizová pomoc v pobytové či ambulantní formě, odborné sociální poradenství, azylové domy s utajenou adresou či telefonické krizové linky,“ reagovalo ministerstvo.
Uvedlo dále, že dané sociální služby jsou spíše orientovány na oběti domácího násilí, než na jejich původce. „Nicméně jejich podpora se až na výjimky, kdy jsou sociální služby zaměřeny výlučně na oběti domácího násilí, např. azylové domy s utajenou adresou, nevylučuje,“ zakončilo ministerstvo s tím, že již nyní mohou původci využívat sociální služby, jako například odborné sociální poradenství nebo telefonické krizové linky.
Týraní si o pomoc mohou říct gestem. Nezanechá stopy, agresor si ho nevšimne |
O tom, že podobné programy na zvládání emocí mají smysl, mluví i František. V Lize otevřených mužů se naučil, že vztek je emoce a ta je v pořádku. Důležité je, jak s ní člověk dále zachází.
„Je prý v pořádku, když jsem naštvaný na manželku nebo na děti, když třeba nedělají to, co mají, nebo když se s manželkou neshodneme. Není ale v pořádku, když na ně křičím, nebo jim dokonce dám pohlavek nebo facku. Za své chování mám zodpovědnost, které se nezbavím. Sám musím přemýšlet a rozhodovat o tom, jakým způsobem například dceři řeknu to, s čím nesouhlasím,“ zakončuje František, který dále navštěvuje individuální terapii a snaží se na sobě pracovat.
Terapeutické programy pro původce násilí
|
