Nehodlám zde z pochopitelných důvodů vytahovat vše, co v soukromí vypouštím z úst, ale pomůžu si variacemi dvou rčení.
Souboj Mirka Topolánka a Pavla Béma o vedení občanských demokratů není výběrem mezi špatnou a horší variantou, ale volbou mezi horší a ještě horší variantou. A Topolánek zde nevystupuje jako jednooký král mezi slepými, ale nanejvýš jako král půloký, který vládne zcela slepým.
Hnětou mě Topolánkovy slaboduché záchvaty zloby, třeba esemesky, které posílá kolegům. Ano, žít se s tím dá, avšak je to známka, že (s důvěrníkem Dalíkem) žije v akváriu, kde se vlastní chyby připouštějí jen málo.
Přesto však má Topolánek něco, co Bém nemá. Aspoň nějaké principy. Někdy jsou špatné, někdy zmatečné, ale občas sympatické. Třeba si stojí za americkým radarem navzdory veřejnému mínění. (Kdo není se mnou, je proti radaru, hřímal na sněmu Topolánek) A nakonec by asi skutečně rád prosadil celkově chvályhodné změny v hospodářství – jen kdyby to v politické rovině tak nebabral. (Nikdy jsem kupříkladu nepochopil, proč povolil daňovou reformu, která prostě musela zklamat střední vrstvy nalákané na předchozí sliby.)
Je proti tomu směšné, když Pavel Bém a jeho spojenci mluví o návratu k principům, na nichž se prý kdysi zakládala ODS. Jaképak zásady to Bém myslí? A zastává? Mnozí novináři přede mnou se pokusili je vypátrat: pokud našli vůbec něco, pak to bylo jen cosi beztvarého.
Kouzelným příkladem Bémovy údajné zásadovosti je názorový tanec, jejž předvedl kolem Kaplického chobotnice, proslulého projektu Národní knihovny na pražské Letné. Jednou tak, podruhé tak, zásada nezásada, hlavně aby se mně nic nestalo... Bém nejprve chobotnici chválil, pak tvrdě odsoudil a pak se z potíže snažil vykroutit. - čtěte Ježek píše kvůli knihovně Bémovi. Bém na Ježka nereaguje
Tento víc než pružný vztah k principům jistě není hlavním důvodem, proč ho lidé ve straně dle dostupných zpráv opouštějí (probémovská akce několika starostů ODS na tom sotvaco změní). On totiž pražský primátor nebude vzhledem ke své výbušné povaze ani skvělým diplomatem (v tom si s Topolánkem nezadá).
Bémův neúspěch by ovšem měl dvě zajímavé souvislosti:
1) Znamenal by potvrzení úpadku Václava Klause. Prezident a čestný předseda ODS si Béma v čele strany přeje, ale nezdá se, že by na to strana, již zakládal, nějak extra slyšela. Klausův skutečný vliv se zřejmě již léta přeceňuje.
2) Porážka Béma a vítězství půlokého Topolánka by svědčily o obecné neschopnosti strany postavit opravdu silného kandidáta.
