Ještě začátkem července měli ochránci přírody důvod k radosti. Díky nárůstu počtu hlodavců se totiž dařilo ohroženým druhům ptáků. „Letos byl pro dravce a sovy dostatek potravy, především drobných savců. Ptáci byli díky tomu schopní nakrmit větší množství mláďat,“ vysvětlil na začátku prázdnin pro iDNES.cz Martin Šálek z České společnosti ornitologické.
Zúročila se i práce ornitologů, kteří v posledních letech začali instalovat pro ptáky bezpečné budky, aby jim usnadnili hnízdění. Dobré výsledky se projevily například u populace sýčků, kterých se podle odborníků vylíhlo letos o třetinu více než minulý rok. U některých druhů vyvstala dokonce naděje, že se jim díky dobrým podmínkám podaří během letošního roku zahnízdit dvakrát. Jenže po radosti přišly obavy.
Zvýšené množství hlodavců, které pomohlo dravcům, zkomplikovalo práci zemědělcům. Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ), proto povolil rozhazování jedu na hubení hlodavců Stutox II. Především kvůli přemnoženým hrabošům. Svým rozhodnutím si však vysloužil kritiku.
Kritikům vadí hlavně způsob rozmístění jedu. Při běžném použití se aplikuje přímo do nor, riziko že ohrozí další živočichy je tedy nízké. Jenže podle rozhodnutí ústavu je teď možné jed i rozhazovat. A když se jed rozhází, dostanou se k němu i další zvířata a to může způsobit jejich úhyny. V případě dravých ptáků a sov přibývá další komplikace. Otrávený hraboš je totiž nějakou dobu jedovatý i pro zvíře, které ho uloví. Tolik ceněné přírůstky se tak mohou rychle změnit v tragickou ztrátu.
Rozhodnutí ústavu vyvolalo kritiku
„Sledujeme s velkými obavami, že ústav povolil plošné rozmisťování jedu volně po povrchu, aniž by ho zemědělci museli aplikovat do nor. Je to velmi nebezpečné pro všechny živočichy. Zejména je pro nás nepochopitelné, že povolil rozmístění jedu i v remízcích a polních příkopech, které jsou často jediným útočištěm polních ptáků,“ vysvětlil Václav Zámečník, zemědělský specialista České společnosti ornitologické. A ke kritice se připojilo i ministerstvo životního prostředí.
„Plošnou aplikaci tohoto toxického jedu na zemědělskou půdu považujeme za extrémně rizikovou pro životní prostředí. Vedle otrav ptáků může docházet k přímým otravám řady dalších živočichů zemědělské krajiny, jako jsou zajíci polní, srnčí zvěř, bažanti nebo koroptve,“ uvedl Jan Šíma ředitel odboru druhové ochrany MŽP.
Zemědělci odmítají, že by jed ohrožoval další živočichy
„Během mírné zimy nedošlo k redukci počtu hlodavců. Suchý květen jim pak umožnil, aby se namnožili do takového množství, že je to v podstatě invaze,“ říká prezident Agrární komory Zdeněk Jandejsek. Dodává, že zatímco se běžně počty hrabošů na hektaru pole pohybují v řádu stovek, letos je to v řádu milionů.
„Plošné rozsypávání jedu je v současné situaci nutné,“ dodává Jandejsek. Podle něj totiž už není v silách zemědělců aplikovat jed do obrovského množství nor. Zároveň si nemyslí, že by jed mohl představovat riziko pro další zvířata. Hraboš si totiž podle něj návnadu do své nory odnese. Dávka je nastavená tak, aby myš uhynula během půl hodiny až hodiny.
„Situace je vážná. Pokud bychom zůstali u aplikace přípravku pouze do nor, nestačilo by to na kalamitu, které musíme čelit. Škody, které by zemědělcům vznikly, by dosáhly stovek milionů. V takovém případě bychom se pokusili najít prostředky na kompenzace, ale v tuhle chvíli je v rozpočtu nemáme,“ zastal se zemědělců šéf resortu Miroslav Toman (ČSSD).
Výsledek biologického cyklu
Podle odborníků letošní počet hlodavců neukazuje na lepší stav tuzemského životního prostředí. „Drobní savci prochází různými cykly, jednou za čtyři až šest let se hojně rozmnoží a je jich víc,“ vysvětluje Šálek.
Ptactvo u nás patří mezi nejohroženější skupinu živočichů, kteří trpí změnami v krajině. Ministerstvo životního prostředí uvádí ve své zprávě, že od roku 1982 poklesl počet ptáků, kteří jsou závislí na zemědělské půdě o celou třetinu. V posledních letech se sice pokles zastavil, ale dobrá zpráva to není.
„Početnost ptáků zemědělské krajiny nadále klesá pomalejším tempem, což je způsobeno spíše vyčerpáním populací, než reálným zlepšením situace,“ vysvětluje ministerstvo. Typickým příkladem může být právě zmiňovaný sýček.
Z běžné sovy rarita
Ještě na začátku 20. století byl sýček v české krajině běžným ptákem. Šlo o nejpočetnější druh sovy. Oblíbeným domovem sýčka byly dutiny stromů ve starých ovocných sadech, lovil hmyz a drobné hlodavce v okolí vesnic. Jenže s tím, jak se začala měnit zemědělská krajina, nastaly pro sýčka špatné časy.
Dnes je u nás kriticky ohrožený. Za posledních dvacet let se jeho populace snížila o 94 procent a aktuálně v Česku žije jenom stovka párů dříve běžného živočicha. Podobný osud postihl také další druhy ptáků. Z těch nejznámějších jsou to hlavně koroptve, skřivani a čejky.
Kromě zemědělství ohrožuje dravce a sovy problémy také doprava a takzvané technické pasti. Jde třeba o nádrže s vodou a nejrůznější kovové trubky. Některé druhy ptáků dutiny prohledávají. Zatímco po dřevě se dokážou vyškrábat zpátky na světlo, hladká kovová roura se pro ně stává pastí, ze které už se nedostanou a uhynou. Podobně nebezpečné jsou pro ně také zahradní bazény.
Odstranění největších nebezpečí přitom není složité. Na většinu stačí obyčejné pletivo. To se dá požít jako improvizovaný žebřík na okraji vodní nádrže, po kterém se zvíře dostane ven, nebo na zakrytí trubky, do které by jinak pták mohl zalézt a uhynout.
