Arnika společně s Vysokou školou chemickou-technologickou v Praze odebrala v květnu vzorky prachu z celkem šestadvaceti pražských domácností a stejného počtu veřejných budov. Na nich pak zjišťovala, zda obsahují těžké kovy a v jaké míře.
Jde o poměrně nevídaný průzkum, jelikož česká ani evropská legislativa přítomnost nebezpečných látek v interiérech nijak neřeší. To výzkumníky postavilo před zásadní problém - jak určit, zda je ve vzorcích těžkých kovů příliš? Nakonec se rozhodli naměřené koncentrace porovnat s limity, které vyhláška Ministerstva zdravotnictví stanoví pro dětská pískoviště. Už z toho důvodu, že těžkými kovy jsou ohroženy zejména děti a těhotné ženy.
„Tyto látky jsou takzvaně bioakumulativní a perzistentní, což znamená, že se ukládají v těle. Mohou působit negativně při vývoji těch nejmenších, ale i plodu v těle matky. Rtuť a olovo jsou takzvané neurotoxické kovy a způsobují poruchy správného vývoje mozku, případně i snížení intelektu,“ říká Karolína Brabcová, expertka Arniky na toxické látky.
V testu propadla takřka polovina veřejných budov
Pokud jde o samotný výzkum, v domácnosti naměřila Arnika vyšší koncentrace olova v 15 procentech a koncentrace toxické rtuti v 35 procentech zkoumaných případů. Což není nijak uspokojivý výsledek, ale veřejné budovy, mezi nimi například školy a úřady, dopadly ještě o poznání hůře.
Zvýšené hodnoty ve vzorcích z veřejných budov našli autoři výzkumu u olova ve 42 procentech, u rtuti ve 46 procentech a u kadmia v 54 procentech případů. „Několikrát byla limitní hodnota pro olovo a kadmium překročena dokonce více než desetinásobně,“ říká.
Jak se vyhnout těžkým kovům v budovách
|
Výzkumníci navíc nezjistili žádnou souvislost s venkovním znečištěním způsobeným dopravou či průmyslovými závody jako jsou spalovny či teplárny. Nehraje podle nich ani významnou roli jestli se zkoumaná budova nacházela v centru Prahy, nebo na jejím okraji. Z čehož autoři výzkumu odvozují, že podobné zatížení budou mít i další interiéry dalších měst v České republice.
Což podporuje i další zjištění jejich analýzy, jejíž výsledky si je možné přečíst zde. Z ní totiž vyplývá, že je zvýšená koncentrace těžkých kovů v prachových částicích způsobena pravděpodobně starým vnitřním vybavením, a to zejména ve veřejných budovách.
„Řada z nich totiž pochází z první poloviny 20. století. Interiéry jsou vybaveny nábytkem a zařízením obsahujícím vyšší množství olova, například lištami z PVC tvrzenými olovem pro zakrytí kabeláže,“ říká. Navíc zřejmě na řadě míst nedošlo ani k odstranění olovnatých nátěrů a výmalby.
U kadmia pak výzkumníci nejvyšší hodnoty naměřili v malířských ateliérech, kde předpokládají použití barev s vysokým obsahem této látky.
Praha na tom není hůř než ostatní města
Škodlivost těžkých kovů na organismus potvrzuje i Radim Šrám z Ústavu experimentální medicíny AV ČR. „Tyto látky nepříznivě působí na vývoj mozku a na psychické změny,“ říká, ale zůstává prý skeptický k závěrům Arniky. „Je pravda, že společně s prachem by člověk těžké kovy vdechovat mohl, je ale otázkou, jak ta měření probíhala,“ řekl iDNES.cz.
V Praze, potažmo v České republice, podle něj obecně například s olovem není takový problém jako třeba ve Spojených státech, kde se vyskytuje ve značné části vodovodního potrubí. Ani Arnika přitom netvrdí, že by na tom Česká republika byla s koncentrací těžkých kovů ve vnitřních prostorách o poznání hůře než jiné státy. Obtížně se to ale dokazuje, právě kvůli neexistenci odborných studií v evropských zemích.
V mezikontinentálním srovnání Praha podle Brabcové nedopadla špatně. Například výsledky měření v Ottawě byly o něco horší. Většina srovnatelných studií však podle ní vzniká v zemích třetího světa, které nemají tak rozsáhlé regulace pro ochranu zdraví a například stále povolují užívání olovnatých nátěrů.
„Neříkáme, že je potřeba všechny zmíněné zdroje těžkých kovů ihned odstranit. V okamžiku, kdy se ale rozhodneme rekonstruovat domácnost nebo veřejnou budovu, tak je dobré hledět na to, aby materiály, které používáme, už toxické látky neobsahovaly,“ dodává Brabcová.
S tím souhlasí i pražská náměstkyně primátorky a radní pro územní rozvoj Petra Kolínská (Zelení). „Zejména veřejné instituce by měly jít příkladem v tom, jaký používají stavební materiál a jaké vybavení kupují do svých kanceláří,“ říká. V západním světě je podle ní běžné, že veřejné zakázky často požadují ve svých kritériích i ekologickou šetrnost požadované služby, či výrobku. To by podle ní měla dělat i Praha.
Výzkum Arniky hlavní město podpořilo částkou 250 tisíc korun.
