Ukrajina stojí za deseti procenty globálního obchodu s obilím, její největší odběratelé jsou státy severní Afriky a Blízkého východu. „Česko je, co se týče pšenice, naprosto v pohodě soběstačné. Produkujeme 180 procent naší spotřeby a je tedy dost i na export,“ říká prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza.
Přestože si vystačíme, nedostatek obilnin se nás i tak dotkne. „Obchodníci z afrických a arabských zemí začali objíždět Českou republiku a skupovat zásoby, což táhne cenu nahoru a má to dopad na českého spotřebitele,“ vysvětluje Prouza proč by mělo Čechy zajímat, že se ve státech třetího světa nedostává obilí.
Poslechněte si celý rozhovor s Tomášem Prouzou v Kontextu:
Právě potravinová krize let 2008-2010 byla jedním z impulsů k takzvanému arabskému jaru, sérií revolucí na Blízkém východě, ze kterého vzešel například Islámský stát.
Tomáš ProuzaEkonom, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu a viceprezident Hospodářské komory ČR. Bývalý státní tajemník pro evropské záležitosti v letech 2014 až 2017, do jmenování tajemníkem působil při Světové bance. Vystudoval Fakultu mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické, obor mezinárodní obchod a navazující obor mezinárodní politika a diplomacie. |
V přístavu Oděsa stále leží ladem 22 milionů tun obilí, které čeká, až se dostane do světa. Rusku se stále nedaří prodat ukradené dodávky obilovin vzhledem k tlaku spojenců ze Západu. „Lidé jsou citliví na to, kdo kupuje Ruskem kradené zboží,“ říká Prouza.
Na stole jsou plány, jak potřebné obilí z Ukrajiny dostat. Jedna cesta vede na západ po kolejích. ČD Cargo vyslalo soupravu, která zvládne odvézt až 1800 tun obilí. Nyní míří do rukou Egypťanů. Je to však způsob zdlouhavý a logisticky náročný.
Druhá cesta je samozřejmě přes Černé moře, které křižují ruské válečné lodě. Litva chce s podporou Velké Británie vyslat námořní konvoj, který by eskortoval z přístavu v Oděse nákladní loď.
Podle Prouzy je tento plán nadějný. „Rusové by na takový konvoj měli problém zaútočit, protože by taky mohli potopit válečnou loď členského státu NATO, což si vždy hlídali. Je to cesta, ze které pro ně není návratu,“ osvětluje.
Prouza vidí sérii pochybení v současném nastavení světových ekonomik. Zejména se často odběratelé komodit uchylují k jednomu z dodavatelů, který je stáhne s sebou, jakmile zažije jakýkoliv otřes v dodávkách.
Obilí z Ukrajiny vyveze ozbrojený konvoj lodí, navrhují Britové. Ale co Rusko? |
Dle Prouzy je nutnost mít dva, tři alternativní zdroje v případě, že několik z nich vypadne. „Doteď se všichni spoléhali na krátkou cestu z Ukrajiny. Dnes je největším úkolem budovat dostatečné logistické rezervy a počítat s tím, kdy bude třeba dovážet masivní množství obilí z Ameriky do Asie či Afriky,“ říká Prouza a dodává, že riziko nedostatku se znásobuje se stále častějšími extrémními výkyvy v počasí.
Bude světový hlad znamenat dost velký tlak na konec války a ruských sankcí? Čeká nás kvůli nedostatku obilí další arabské jaro? Jak se změní globální ekonomika po válce na Ukrajině a vrátí se část výroby opět do Evropy? Poslechněte si podcast Kontext, kde se dozvíte víc!
