Nedělejte z Milady světici, přála si sestra popravené hrdinky Horákové

  • 401
Bojovná, v názorech nesmlouvavá, ale také příjemná a starostlivá. Rodina Milady Horákové netoužila budovat okolo komunisty popravené političky kult osobnosti. „Nechci, aby se z mé sestry dělala nějaká světice. Byla normální, zdravě myslící člověk,“ vzpomínala mladší sestra Horákové Věra.

Když Miladě Králové – budoucí Horákové - náhle zemřeli oba sourozenci, sama byla v podstatě ještě dítě. Bylo jí sotva 13 let a relativně bezstarostná léta pro ni rázem skončila. Nejstarší dcera Čeňka a Anny Králových Marta (o tři roky starší než Milada) a bratr Jiří (o sedm let mladší) zemřeli na septickou spálu, kterou komplikoval zánět mozkových blan. Nemoc, na kterou se začátkem 20. století bohužel umíralo poměrně často.

Obě děti zemřely v rozmezí pouhých několika hodin 7. a 8. června roku 1914. Rodičům tak zůstala jen Milada. „Vždycky byla bojovný typ, Milada jim v té době hodně pomáhala,“ líčila Věra Tůmová, sestra, která se narodila, když bylo Miladě čtrnáct.

Tragédie prožitá na prahu dospívání Miladu nepochybně výrazně ovlivnila. Jinak bojovný a výbušný otec byl zoufalý a zamlklý, maminka se nervově zhroutila.

Inspirativní ženy

Seriál iDNES.cz

Inspirativní ženy, které se rozhodl představit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svým. Jsou vidět a slyšet ve veřejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez větší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny?

Jak o Miladě Horákové napsala historička a spisovatelka Zora Dvořáková, „bolestný citový prožitek ji přivedl k poznání, že nesmí jen odevzdaně přihlížet k utrpení druhých, že se nesmí chovat nezúčastněně, že lhostejnost nesmí určovat její jednání a že vždy musí podat pomocnou ruku.“

Masarykovská rodina

Ale zpět k úplným rodinným kořenům Milady Horákové. Její otec Čeněk Král se narodil v roce 1869 do mlynářské rodiny z Hodkova u Zruče nad Sázavou. Maminka měla původ v kutnohorské truhlářské rodině.

Navázat na obživu svého otce mladý Čeněk nechtěl. Měl dobrý prospěch na gymnáziu, ovšem rodiče jej dali vyučit obchodníkem. Působil jako disponent v českobudějovické továrně, která vyráběla tužky. Jeho zvídavá a zároveň rebelská povaha jej přivedla do zástupu horlivých sympatizantů Tomáše Garrigua Masaryka a odpůrců rakouské monarchie.

Miloval divadlo a společnost a už coby student v posledních letech 19. století chodil na manifestační vlastenecké akce a pokud mu to práce umožnila, i v pozdějších letech na veřejných akcích podporoval Masarykovy ideály a jeho Českou stranu pokrokovou.

Vražda jako divadlo. Před 70 lety poslal soud Horákovou na smrt

Svůj život spojil s usměvavou Annou Velíškovou. Mladému manželskému páru se na Královských Vinohradech v Praze, v domě v dnešní Rumunské ulici, nejdříve narodila dcera Marta a poté – den po Štědrém dnu roku 1901 – Milada. Otec, který měl v rodině velkou autoritu, jako obchodní zástupce českobudějovického výrobce tužek cestoval po světě. Maminka se starala o domov, do kterého přibyl ještě malý Jiří. Na prázdniny se jezdilo k prarodičům do hodkovského mlýna. Doma se Miladě říkalo „Miládka“, a to i když už dávno nebyla malým dítětem.

Za protesty vyhazov ze školy

Po zmiňované smrti obou sourozenců krátce před začátkem první světové války se pozornost rodičů logicky soustředila na Miladu, ovšem v roce 1915 se narodila Věra. Porod byl však velmi těžký, maminka Anna za něj málem zaplatila životem. Milada v té době studovala gymnázium a později vzpomínala, jak často chodila sadem Grébovka (tehdy Gröbovy sady), přičemž v jedné ruce měla knihu a druhou tlačila kočárek.

Hlavně v posledních dvou letech světové války se Milada Králové účastnila vášnivých studentských diskuzí i protirakouských manifestací, což jí způsobovalo nejeden problém ve škole. „Sestra byla určitě daleko razantnější, cílevědomější a vzdělanější. Ale obě jsme byly spíše po otci. Ten byl daleko impulzivnější než maminka. Jako oktavánka pak také na žádné protirakouské demonstraci nechyběla. Vystudovala gymnázium na Slezské, z předešlé školy ji vyloučili právě za účast na demonstracích,“ přiblížil vzpomínky Miladiny sestry Věry spisovatel Miroslav Ivanov.

Milada Horáková umírala čtvrt hodiny, zjistili historici

Z dívčího reálného gymnázia v Korunní ulici byla těsně před dostudováním za účast na nepovolené květnové demonstraci roku 1918 vyloučena, později přešla na dívčí lyceum ve Slezské ulici, kde odmaturovala v červnu 1921.

Milada ráda studovala jazyky, učila se ale i hrát na klavír a milovala výpravy do přírody. Sport v oblibě neměla, za to našla zalíbení v tanci.

Po maturitě měla Milada původně namířeno na medicínu, ovšem otec ji přesvědčil, že má jít studovat práva. K lékařům a medicíně prý neměl důvěru kvůli smrti Marty a Jiřího. A právě při četbě v univerzitní knihovně se Milada Králové seznámila s jistým Bohuslavem Horákem. Spolu se začali toulat staroměstskými uličkami.

Manžel Milady Horákové uprchl jako dřevorubec

Bohuslavovi učarovaly nejen Miladiny modré oči, ale také její sečtělost a zvídavost. „Milada někdy dovedla být velmi přísná. Je pochopitelné, že jsem s Miladou vždy a ve všem nemohla souhlasit, ale byla absolutně nesmlouvavá,“ uvedla Věra Tůmová. Promoce se Milada Králová dočkala v roce 1926.

Netrvalo dlouho a přišla svatba, po které se stala Miladou Horákovou, jejíž jméno se posléze nesmazatelně zapsalo nejen do československé historie. „Nechci, aby se dnes z mojí sestry dělala nějaká světice. Byla normální, zdravě myslící člověk. Někdy dovedla být velmi přísná. Její muž sám sebe dobrovolně postavil na druhou kolej, velmi si ji vážil,“ uvedla sestra Věra v rozhovoru pro časopis Mladý svět v roce 1990.

Politická a veřejná dráha Milady Horákové

  • První zaměstnání našla v pražském Ústředním sociálním úřadu pod vedením význačného politika Petra Zenkla, který ji přivedl do Čs. strany národně socialistické.
  • Angažovala se v ženských organizacích, usilovala o rovná práva.
  • Po odtržení pohraničních oblastí takzvaných Sudet na podzim 1938 organizovala pomoc rodinám, které musely okupované území opustit.
  • Hned z počátku okupace zbytku českých a moravských zemí v březnu 1939 se zapojila do odboje, především v organizaci Politické ústředí v Petičním výboru Věrni zůstaneme. Zařizovala konspirační byty, pomáhala rodinám zatčených vlastenců apod.
  • V červenci 1940 byla i se svým manželem zatčena gestapem. Dva roky strávila ve vyšetřovací vazbě, další dva roky v Terezíně a na podzim 1944 byla odsouzena na osm let vězení v německých kriminálech. Do vlasti se vrátila 20. května 1945.
  • Posléze se stala poslankyní, pracovala pro Svaz osvobozených politických vězňů a Radu československých žen.
  • Odmítala výhradní orientaci Československa na Sovětský svaz a dostávala se do stále tvrdších konfliktů s komunistickými politiky. Ti ji nakonec z některých funkcí vyštvali, poslaneckého mandátu se vzdala po smrti Jana Masaryka.
  • Přestože ji k tomu přátelé nabádali, odmítla odejít do emigrace.
  • V září 1949 byla zatčena Státní bezpečností a posléze ve vykonstruovaném politickém procesu odsouzena k trestu smrti. Ten byl vykonán 27. června 1950.

Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video