Za hranice jste se vydal hned, jak to šlo. Nejdřív pracovně do Rakouska, teď jste od čtvrtka v Chorvatsku. Byl na hranicích nějaký problém?
Vůbec. Je to až komické, jak vypadá realita. To, co se všude píše a hlásí, tady nikde není vidět. Žádné kontroly, žádné fronty na hranicích, po nás nikdo nic nechtěl, vůbec to nikdo neřeší.
Takže vás ani nikdo nestavěl?
My jsme na hranicích byli hned 1. června, to po nás rakouští policisté chtěli akorát podepsat čestné prohlášení, že Rakouskem pouze projíždíme. Myslel jsem, že nás aspoň zaregistrují do systému, že máme 24 hodin na přejezd Rakouska, ale nic. Neštěkl po nás ani pes. Mohli jsme tam být klidně týden dva a nikdo by to nevěděl.
Do Chorvatska je to ještě přes slovinské hranice, tam taky nic?
Ne. Tam se nás akorát zeptali, kam jedeme, a popřáli nám šťastnou cestu. (Slovinsko jako první v Evropě vyhlásilo konec epidemie a otevřelo hranice už 15. května.)
To nechtěli ani žádné doklady?
Vůbec, já jsem mu chtěl dát občanky, ale on „to mi nedávej, jeď“. Nikdo nevěděl, kdo jsme, nebo odkud. Proto je to fakt až komické, jak se to veřejně podává, protože jediná větší kontrola byla až v Chorvatsku, ale to bylo taky nic.
Ondřej Vlk (27)Jihočeský cestovatel si udělal řidičský průkaz na motorku v osmnácti letech a i tehdy byla jeho první cesta na jih do Chorvatska. Od té doby najel v jedné stopě desetitisíce kilometrů, nejdále mířil do ruského Magadanu. Motorka ale u Bajkalu nevydržela a musel se vrátit zpátky. Doma ale zůstal jen chvíli. Po pár dnech mu volal cestovatelský kolega, který po nehodě v Kazachstánu potřeboval svoji motorku dostat zpátky do Česka. Předtím se nikdy neviděli. Magadan plánoval i letos, ale cestu musel kvůli pandemii zrušit. Na východ se chce ale vydat zase za rok.  |
Tam po vás chtěli co?
Vzali si občanky, nějak je nahráli do systému, vzali si na mě telefonní číslo a to bylo celé. Policistka se nezeptala, kam jedem, co tam budeme dělat, na jak dlouho, nic. Prostě volno. Neptala se mě ani na potvrzení, nebo jestli mám kde bydlet. Volně tu jezdíme, nikdo nic neřeší, už se tu ani moc nenosí roušky. Před vchodem do obchodu je dezinfekce a to je celé. Tady je svět, jako kdyby se nic nedělo.
Myslíte potvrzení o bydlení?
Ano, to mi vlastně řekla naše rodinná známá, jak to mám udělat. Ale kdybych si to doma udělal ve wordu, tak mě to bude stát asi pět minut času a vypadalo by to líp. My jsme vlastně první, kdo za ní přijel, takže moc nevěděla, co se má a nemá dělat. Proto kontaktovala místní cestovní kancelář, aby jí s tím poradila. Měli jsme mít papír, kde byla moje adresa a jméno přítelkyně. Ona mi pak mailem poslala „oficiální potvrzení o rezervaci“ a na účet jsem jí poslal sto eur a vytisknuté potvrzení, že u ní mám zaplacenou rezervaci na ubytování i když mi říkala, že by stačilo třeba i jenom deset eur.
Takže zásadní je mít „ten papír“. Ale jaký, to už upřesněné moc není.
Že by to byl nějaký jednotný formulář, to asi těžko. Hlavní bylo mít vytisknuté, že jsem opravdu poslal nějakou částku. Je to vážně bizarní, ale jde o „ten papír“.
Podává se to jako Honzíkova cesta a že je to strašně náročné, složité vycestovat. Já po tom, co mám za sebou, jsem si kvůli tomu nijak hlavu nelámal, ale měl jsem z toho respekt. Čekal jsem, že na hranicích strávíme hodiny a přinejhorším nás pošlou zpátky, ale nic z toho se nedělo.
Takže za celou cestu, kdy jste projel česko-rakouské, rakousko-slovinské a slovinsko-chorvatské hranice legitimovali jen jednou na občanku?
No.
To je celé?
To je celé.
Turistů i lidí potkáváme minimum
Cesta Chorvatskem je také bez větších potíží?
V Chorvatsku si musí člověk každé ráno měřit teplotu, ale tady nikdo nic nedělá, neřeší se to. Budu se opakovat, ale fakt je to bizár. Ten střet, jak je to podávané a jak to ve skutečnosti vypadá. Co já tady vidím a kudy jezdím, je to vlastně úplně normální den. Četl jsem nějaké diskuze v cestovatelských skupinách a obecně pod články, že lidé budou radši zůstávat v Česku a nikam nepojedou, protože mají z té cesty strach, z fronty na hranicích a podobně. Vůbec, nikde ani frontička. Je to tady opravdová pohoda.
A místní vás vnímají stejně, nebo je tam nějaký odstup?
Ani trochu odstup nebo jen náznak toho, že by nás tu nechtěli, naopak. Přijeli jsme skoro s červeným kobercem. Vítají nás, jsou přátelští, sedí v kavárnách. Jen jsou zavřené restaurace, protože tu nejsou turisté. U Makarské za mnou přišel člověk z pumpy, jestli mám kde spát a nechci třeba ubytovat.
Takže vás vítají s otevřenou náručí? Není tajemstvím, že cestovní ruch je pro Chorvatsko obrovský zdroj příjmů, který je teď celosvětově na dně.
Nám právě psali známí, ať přijedeme, protože pro ně je teď každá koruna dobrá. Bavil jsem se s Češkou, která dělá v Živogošće v baru, a říkala mi, že v zemi byla docela přísná opatření. Neměli úplně zakázáno vycházet, ale nemohli na procházky třeba. Teď už se to tak neřeší, ale Chorvati jsou nyní ve stresu z toho, co bude. Za těch pár letních měsíců si potřebují vydělat do konce roku.
Teď, kdyby nepřijeli turisté, tak jsou všichni vyřízení. Restaurace, lidé s apartmány a další. Určitě chtějí, aby sem všichni přijeli. To už bylo vidět v Plitvicích.
Jak to?
Normálně se tam platí parkování, ale když jsme přijížděli na motorce, tak na nás mávali, ať to objedeme a hlavně jdeme dál. Výhoda toho, že nikde nejsou lidi, je v tom, že nikde nejsou lidi. Na jezerech jsem byl potřetí a teď tam bylo prázdno, klid, mohli jsme se podívat, aniž by mi někdo šlapal na paty a popoháněl mě dopředu. Na těch úzkých chodníčcích na mě dřív zezadu tlačilo dalších sto turistů a tisíce okolo. Teď jsme tam byli skoro sami, neuvěřitelné.
Budete v cestě pokračovat?
My bychom se chtěli projíždět tak měsíc, netlačí nás čas, tak uvidíme, kam to půjde. Měla by být otevřená Albánie, která je nádherná, také Černá Hora. Už jsem z Česka potřeboval odjet. Měl jsem touto dobou být na své vysněné, naplánované cestě na Magadan, která se mi loni nepovedla. Letos to klaplo všechno tak dobře, že jsem to nakonec musel kvůli pandemii zrušit. Ale to se snad podaří za rok dva, uvidíme.
Rozhodně se teď ale nebudeme vracet nějak rychle zpátky. Spíme po ubytováních nebo pod stanem, což také není úplně vítané, ale když opustím místo ve stavu, jak jsem na něj přišel, proč by to mělo vadit. Ohleduplnost je jednoduše to hlavní.
