V úterý o půlnoci uplyne přesně deset let od rozpadu Československa. Češi a Slováci získali od 1. ledna 1993 samostatné státy.
Oba národy prošly vlastní historií. Po 74 letech se rozešly, dlouho dělaly, že se navzájem neznají, a nakonec jedna země pomohla druhé do NATO a obě chtějí nyní jako partneři vstoupit do Evropské unie.
|
HLASUJTE V ANKETĚ: |
Po rozpadu společného státu měli Češi oproti Slovákům nespornou výhodu. Pro bohaté investory bylo Česko blíž. V Česku také zůstalo více průmyslového bohatství.
"Rozpad více uškodil Slovákům. Češi získali prestiž, šikovně totiž vysvětlili Evropskému společenství, že tím, že nechali "ty bláznivé Slováky jít", zabránili opakování etnického konfliktu podobného tomu v Jugoslávii. Slováci v čele se svým demagogickým premiérem Mečiarem se na dlouhou dobu stali černou ovcí střední Evropy," vysvětlila nedávno pro časopis Týden Abby Innesová, odbornice na politický vývoj střední Evropy z London School of Economics.
Klaus a Mečiar
Pokud jde o politiku a její vývoj v obou státech je stav spíše nerozhodný. Češi i Slováci si do čela svých zemí postavili silné, ale rozporuplné osobnosti. Na západní straně to byl Václav Klaus, na východní Vladimír Mečiar.
Obě země postihlo mnoho politických skandálů, které stále upozorňovaly, že v nich stále nedošlo k přeměně na moderní demokratické zřízení. V Česku to byly například sponzorské aféry politických stran.
Na Slovensku byla situace o něco divočejší. Příkladem může být únos syna slovenského prezidenta Michala Kováče, ve kterém měla prsty slovenská tajná služba vedená Ivanem Lexou. Ten je označován za Mečiarova muže pro špinavou práci.
Český premiér Klaus se rovněž snažil oslabit vliv Václava Havla. Ovšem jen pomocí změn zákonů. "V mnoha ohledech byl politický vývoj v obou zemích podobný. Obě na dlouhou dobu ovládli populističtí a technokratičtí politici," analyzuje britská socioložka Innesová. Kvůli Mečiarově politice muselo Slovensko čekat téměř čtyři roky na pozvání do NATO.
Oba silní vůdcové také ztratili moc zhruba ve stejnou dobu, v roce 1998. Pravicového Klause s jeho ODS vystřídala levicová ČSSD Miloše Zemana. Před téměř pěti lety byl do opozice odsunut i Mečiar se svým až nacionalistickým hnutím. Vystřídala jej demokratická koalice premiéra Mikuláše Dzurindy, která spustila dlouho očekávané ekonomické a sociální reformy.
Obyvatelé Slovenska pro ně sice neměli vždy pochopení, což dávali najevo například v průzkumech veřejného mínění, ale NATO i Evropská unie, kam se chtěli Slováci dostat, je často chválily.
Slovenský komunista je jiný
Zajímavý rozdíl je také v tom, jak si v obou státech počínali komunisté, pohrobci už dříve rozdělené KSČ. V Česku se komunistická strana od své totalitní a zločinné minulosti příliš nedistancovala. Dokonce i název zůstal téměř stejný. Místo KSČ si komunisté v Česku říkají KSČM.
Slovenská KSS se hned po pádu totalitního režimu rychle proměnila v modernější levicovou Stranu demokratické levice (SDL). Dnes už se o této partaji ani nemluví jako o komunistické. Na Slovensku je dokonce tím, čím je v Česku vládnoucí sociální demokracie.
Češi Slovákům nerozumějí
Deset let rozdělení zanechalo na vztazích Čechů a Slováků šrámy. Ale jsou to spíše Češi, kteří jako by zapomněli, že kdysi se Slováky žili v jednom státě. Slováky i dnes zajímají české filmy, knihy, čeští herci a zpěváci. Češi nejspíš vůbec netuší, kdo je například nejoblíbenějším slovenským spisovatelem současnosti.
Výtisk MF DNES je možné koupit v Bratislavě skoro v každém novinovém stánku. Slovenské deníky jsou v Praze k mání jen ve Slovenském institutu. Podle nedávných průzkumů nerozumí slovenštině až třetina Čechů mezi 15 a 24 roky. "Vyrůstali jsme tak, že jsme ani nerozeznali, jestli se mluví česky nebo slovensky. Moje vnučka se mě nedávno ptala, co je to za divný jazyk," přiznal nedávno v rozhovoru pro MF DNES slovenský prezident Rudolf Schuster.
