K evergreenům naší pornopolitické tvorby patří i road movie natočená roku 1968 ve vlaku z Čierné nad Tisou do Bratislavy, kde se Dubček, Svoboda a Brežněv drží za zdvižené ruce a kynou do kamery.
Nebývalá exploze politického porna však přišla až nyní, před prezidentskými volbami. Scénáře nových filmů jsou přitom na jedno brdo: vysocí komunističtí funkcionáři jsou v nich zpravidla všemožně sváděni politiky ostatních stran, někdy i samými prezidentskými kandidáty.
Scénáře nejsou příliš vynalézavé, uplatňují se v nich obvykle postupy známé spíš z pedofi lních pornosnímků: když budeš na strýčky hodný, dostaneš bonbon. Jen místo cukrovinky funguje v předvolebním politickém pornu jiná rekvizita, a sice křeslo ve vládě.
Jiné klišé je převzato ze sadomasochistické produkce: komunistický magnát sedí na trůnu a dává příkazy, křesťané, kapitalisté i sociální demokraté mu olizují boty či tabuizované části těla. Dějištěm těchto zvráceností jsou zpravidla kuloáry obou sněmoven nebo kanceláře stranických poslaneckých klubů.
Jakýmsi Robertem Rosenbergem české politiky je Václav Klaus, který zazářil po boku Miloše Zemana už ve filmu Opoziční smlouva a v době prezidentské volby před pěti lety byl hvězdou řady komunistofi lních snímků.
I letošní politická pornokampaň dokazuje, že je pořád ve formě.
Policejní vyšetřovatel Celestýn Opar si zoufá: "Jsme bezmocní. Fotky politicky pornografického obsahu distributoři nenabízejí pokoutně na internetu ani v sexshopech, ale na stránkách seriózních novin či v televizním vysílání. Nemůžeme zakročit, dokud nebude změněn volební zákon."
