Opravdu bude vláda lidu nahrazena vládou soudců? Lidovládu lid nemá moc rád. Považuje politiky za neschopné, úplatné a myslící jen na sebe. Ale co vláda soudců?
Po třinácti letech tahanic i věznění se Yekta Uzunoglu dočkal osvobozujícího rozsudku. Jiné procesy se táhnou ještě déle. Prastaré spisy v prastarých přihrádkách se ztrácejí nebo je advokáti vykrádají. Soudci sice nosí taláry a mají vysoké platy, ale jejich pracovny ba soudní síně často páchnou socialismem.
Nebude připomínat vláda šílených soudců Kafkův proces? Občan z něčeho obviněný bude se snažit obhájit někde a před něčím a nakonec bude potupně zavražděn. Soudci a někteří právníci to vidí opačně.
Profesor Vojtěch Cepl je k naší spravedlnosti velice kritický, přesto se domnívá, že justice se může kontrolovat jedině sama, bez vnějších zásahů: "Musí být několikanásobná kontrola, ale musí ji dělat sami soudci. Podobně jako chirurg pozná, že jiný zpackal operaci, jedině soudce pozná, zda jeho kolega je špatný."
Tento princip se krom Václava Klause nelíbí ani současnému ministru spravedlnosti Pospíšilovi. Ten chce posílit "laický" dohled nad prací soudů, které stále více kritizují občané. Nejde o to, jestli má, nebo nemá být doktor Bureš na vysokém místě.
Jde o to, zda se rovnováha moci nevychyluje ve prospěch soudních dvorů. Nezneužívají ji k tomu, aby kryli pomalost, šlendrián, zbytečné zavírání lidí do vazby? Ministr Pospíšil opatrně připouští, že někdy soudci drží profesionálně při sobě jako lékaři.
Naopak advokát Choděra se domnívá, že k takovému tvrzení není dost důvodů: "Kdyby to platilo, nebylo by tolik rozsudků zrušeno nebo změněno v odvolacím řízení."
Vojtěch Cepl, který považuje Jiřího Pospíšila za nejupřímnějšího z dosavadních ministrů, se bojí, že to je dokonce naopak, než si myslí Klaus. Že státní moc chce ukrojit krvavý kus masa ze samostatnosti soudců. Nezasáhl však teď Ústavní soud do pravomoci prezidenta, který podle ústavy jmenuje místopředsedy Nejvyššího soudu?
Tím, že soudkyně Brožová zbavila za pomoci soudu funkce soudce Bureše, znásilnila ústavu. Nebo ne? Podle Vojtěcha Cepla je Ústavní soud, který může přezkoumávat činy státní moci, poslední instancí našeho práva.
Z tohoto hlediska by bylo zase všechno v pořádku. Jenže členy Ústavního soudu jmenuje prezident. Nebudou po Klausově zkušenosti prezidenti v pokušení zaplnit lavice místo důstojných soudců povolnými kreaturami? Ostatně i v nejprávnějším státě ze všech, v Americe, jsou křesla ústavních soudců v sázce politického rozhodnutí prezidenta...
Nebo politici, budeme-li trochu ironizovat, odpoví protitahem? A sice vypudí všechny bývalé soudce a advokáty, když soudci vypudili Bureše? Ale když vyhodili jeho, proč "trpí" na vyšším místě bývalého politika Rychetského?
Soudní, zákonodárná a výkonná moc se v kapitalistickém státě jedenadvacátého století dají oddělit jen ve špatné učebnici. Postmoderní prolínání a boj ještě znásobený mediálním ohlasem jsou nepřehledné a tvrdé. A každá ze stran kničí, jak ji ta druhá utlačuje.
Dnes vyje na poplach prezident, zítra budou soudci. Pro občana je to relativně dobrá zpráva: Ani politici, ani soudci nejsou dokonalí. Ale dokud se navzájem svobodně osočují, demokracie, byť pajdavá, vzkvétá...
