Jste v pořádku?
Fyzicky jsme dobití, protože jsme museli výrazně vydat energii. Takže jsme vyhublí. Ale to už je moje profese, nebo obsese, kterou mi přináší to lezení v horách.
To, co jste si prožili, muselo být peklo...
To nejzásadnější bylo vylézt na ten kopec, což nám trvalo asi čtyři dny. Pak ale přišlo něco, co jsme nemohli ovlivnit. Trochu se změnilo počasí a my jsme uvázli na vršku. Ale nestalo se jenom tak, že by pro nás doletěl vrtulník. Museli jsme slézt do místa, kde nehrozily přímé laviny, a pak teprve nás vrtulník mohl vyzvednout. Ale on vyzvedával celé široké okolí. Všichni, co v tu dobu byli v horách, se odtamtud nějak snažili dostat pryč, protože přišla bouře, která nasněžila padesát centimetrů. Což znamená, že když vám nafouká, tak se hrabete až do půlky pasu.
Sice jsme se tam k sobě tulili jako dva největší mazlíci, ale to musíte udělat v rámci zachování tepla.
