Nejpravděpodobnější vysvětlení: žádnou, neboť Grossova vláda už se sype.
Přesto. Každé ohlášení nižších daní je třeba v Česku přivítat.
Ale spočítejme si s možnými daňovými výhodami i ztráty, pokud by jakýkoliv návrh Sněmovnou prošel.
Stanislav Gross si hodlá zachránit premiérský krk vyděračskou kličkou: právě s daněmi spojí hlasování o důvěře v kabinet. Poslanci a s nimi nepřímo i občané dostanou na výběr: nižší daně s Grossem, vyšší bez Grosse.
Premiér už v minulých týdnech prokázal, že pevný žebříček hodnot k jeho politické výbavě nepatří. Rád říkává, že lidi hlavně zajímá, co přinesou ve výplatním sáčku domů. Zajímá. Ale jsou jisté věci, které si "za prachy nekoupíš".
Je jich dost, které dnes odpovědný poslanec za jakékoliv snížení daní svázané s Grossovým křeslem nevymění. Namátkou: úctyhodnost, respekt, politický charakter, prozíravost...
Vraťme se však ještě k daním. Je dobře, že vicepremiér představil svou vizi. I když Grossova vláda padne, téma snižování berní ji přežije. Jednou vyřčené slovo už zpět nevezmeš. Pro voliče budou ekonomické návrhy stran zajímavějším vodítkem k rozhodování než prázdné moralizující řeči.
Daňová přetlačovaná - byť by z ní na vládní straně nakonec nic nezbylo - je pro daňového poplatníka požehnáním už teď. Sobotkova daňová ofenziva přiměla ODS, aby svou Modrou šanci vyladila.
Nebylo to tak těžké. Bohuslav Sobotka přilepšoval po výtce jen chudším, kteří už dnes téměř žádné přímé daně neplatí. Bité střední třídě měl ulevit jen symbolicky a lidé s vyššími příjmy museli jeho plán považovat za prohloubení extrémního přerozdělování.
Jahnova "osobní iniciativa" je přesvědčivější. Modrá šance bude muset znovu zapnout šedou kůru mozkovou. Výhoda pro voliče. A jestli ještě chvilku vydržíme, Stanislav Gross kvůli přežití možná navrhne zrušit daně úplně. Pak nebude z čeho platit vládu a ta sama rychle ze Strakovky odejde.
