Představte si, že by vám někdo ublížil tak, že to ovlivní celý váš další život. Snažili byste se na celou událost zapomenout, protože dotyčný je vlivný a oblíbený. Bojíte se, že by vám nikdo nevěřil. S traumatem se snažíte vyrovnat, ale jde to jen těžko. A pak dostanete možnost domáhat se spravedlnosti. Využijete ji. A spustí se peklo.
Tři roky vězení pro Feriho. Znásilněným musí zaplatit statisícové odškodné |
Málokdo si asi umí představit, čím si musela projít trojice mladých žen na začátku svého dospělého života, do kterého vstoupil tak devastující čin, jako je znásilnění nebo pokus o něj. A ještě méně představitelná je úřední i mediální smršť, do které se tyto ženy nevyhnutelně dostaly jen proto, že se rozhodly pokusit se dosáhnout spravedlnosti nejen pro sebe, ale také pro ostatní.
Je namístě obdivovat každého, kdo dokázal ustát sérii výslechů, nepříjemných otázek nebo rozebírání vlastního nejintimnějšího soukromého života, navíc ještě pod ostrým mediálním drobnohledem. Ještě když k tomu přičteme fakt, že soud s Ferim je první kauza podobného rozměru u nás.
Jenže faktem je, že žádné oběti znásilnění to v Česku nemají vůbec lehké.
Na výsleších často čelí nedůvěře policistů, poté svou výpověď musí několikrát opakovat, pokud výslech není proveden na záznam, musí o své zkušenosti mluvit několikrát před soudními znalci či před soudem. Musí vysvětlovat svým nejbližším, co se vlastně stalo. Musí se neustále obhajovat a vlastně i zpochybňovat, když se je snaží zpochybnit všichni ostatní.
A tam musí čelit tomu, že se i přes ochranu danou zákonem mohou s pachatelem setkat. Může je sledovat na sociálních sítích, může využívat to, že jejich život šel nějakým způsobem dál, může využívat stereotypních smyšlenek a svého vlivu. Může využít toho, že jejich život se začátkem líčení už není jejich.
S detaily znásilnění zazněla jména obětí. Vrchol nevkusu, zlobí se advokátka |
Soud oběti vyslyšel. Ale...
A v nesmírně těžké situaci se neocitly jen ty, které stanuly u soudu. Stačí připomenout první přelíčení, kde Feri před všemi přítomnými a na kamery řekl jména poškozených, jejichž případy byly odložené. Od začátku Feri na soudních přelíčeních hýřil argumenty o jejich nedůvěryhodnosti, zesměšňoval je a tvrdil, že jejich výpovědi jsou plné nesrovnalostí. Vzápětí zase poukazoval na jejich domnělou snahu se zviditelnit nebo získat peníze, jindy to byla zase mediální kampaň.
Protože z pochopitelných důvodů tyto ženy zůstaly skryté a jejich identita neveřejná, neměly kromě jediného článku nikdy možnost říct také svůj úhel pohledu. Na každém přelíčení tak opakovaně zaznívaly pouze Feriho argumenty. Mladé ženy, kterým události zasáhly do života ne jednou, ale rovnou několikrát, vlastně neměly ani na výběr. Představa, že by některá z nich veřejně vystoupila, se zdá být naprosto nereálná. Veřejnost by je rozcupovala.
Proč jsem to nenahlásila? Nevěřili by mi, svěřují se oběti sexuálního násilí |
Ve výsledku však to všechno, čím si musely dotyčné mladé ženy projít, může spolehlivě vyvrátit mýtus o četných falešných obviněních, když se do jejich situace pokusíme vžít.
Stačí se zamyslet nad tím, komu by se chtělo procházet roky trvajícím řízením, být vláčen výpověďmi, zpochybňován a zesměšňován, a to ještě před desítkami cizích lidí, v lepším případě za odškodné v řádech desítek tisíc, které však nemůže nahradit tíživé roky. Komu by se chtělo zažít takové peklo.
Snad má i přes to všechno případ Dominika Feriho moc změnit přístup veřejnosti k obětem sexualizovaného násilí. A má, pokud budeme pořádně číst mezi řádky a pořádně poslouchat i ty, kteří mlčí.
